Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Všichni se starají o náš hmotný nebožský svět. Nikdo se však nestará o svého Ducha, ač každý ví, že smrt našeho těla je jednou z mála jistot, které máme. Odkud se tato bezstarostnost o nás samé bere, že nebudeme sklízet, co jsme zaseli? Neříká snad Ježíš jasně: „Neodejdeš odsud, dokud nezaplatíš do posledního haléře“?

Přátelé Jiřího Vacka

Čtvrtletní časopis Mountain Path (vydávaný Maharišiho Ramanašramem) začal v dubnu 2012 vydávat po částech pojednání od Sadhu Oma: The Paramount Importance of Self Attention (Prvořadá důležitost pozornosti věnované svému Já). Tento seriál pokračuje až doposud. Dle našeho názoru jde o velmi poučný text, přínosný pro všechny zájemce o Maharišiho přímou stezku, kteří umí anglicky, neboť jako jeden z mála zdůrazňuje nutnost nepřetržitého soustředění na sebe, naše pravé já.

Petr Kouba

... Tady a teď v tomto okamžiku si je každý z nás vědom své existence. Zároveň je to on sám, kdo si svou existenci uvědomuje. Tato sebe si vědomá existence, vědomí Já jsem, je naším největším pokladem. To je království nebeské v nás, to je naše buddhovská podstata. To je ono: „Pravím vám, bohové jste.“

Vůbec nejlepší způsob, jak si tuto naši podstatu, vědomí Já jsem, uvědomit, nezkalenou nevědomostí a klamným ztotožňováním s tělem a s myslí, je meditační řada na pozorovatele, která postupně rozpouští ego a pak přechází v přímou átmavičáru, v přímé obracení pozornosti na tuto podstatu. Během této meditace si meditační řadou na pozorovatele projdeme...

Jiří Vacek

Vysvobození je možno dosáhnout v průběhu umírání a v době po něm. Základním předpokladem je:

1) Udržení vědomí Já jsem.

2) Nepodlehnout ničemu, co nás od vědomí Já jsem odvádí.

Pokud tyto podmínky nejsou do značné míry splněny, nevěřím, že se nám nějakým zásahem zvenčí podaří uspět. Skutečná moc našich negací se nedá přemoci pouhými radami. Jedinou skutečnou pomoc nám může poskytnout naše duchovní světlo a Bůh svou mocí Já jsem. Proto je tak důležité, aby velká většina odstředivých sklonů byla rozpuštěna a nezmocnila se nás v průběhu smrti.

Jiří Vacek

Existují lidé, kteří jsou, zevně pozorováno, dobří ve smyslu etičtí. Dokonce i věří v Boha, ale jejich víra je bez skutků. Netouží po Bohu, neusilují o spojení s ním. Jsou spokojeni sami se sebou. Nedělají přece nic zlého. Často jsou příslušníky nějaké skupiny „vyvolených od Boha“ a myslí si, že jsou proto po smrti těla vysvobozeni.

Nejsou! Sám život v dobru k návratu zpět k Bohu do jeho království nestačí. K tomu vede pouze stezka naším nitrem

Jiří Vacek

... Nejvyšší a nejmocnější dostředivou silou je proto neustálé myšlení na Boha a hlavně obracení pozornosti vědomí Já jsem na ně samotné. Zamezuje nejen vzniku odstředivých sil, ale vytváří energii, jejíž síla nás vysvobozuje poznáním toho, co JSME. Kdo neustále myslí na vědomí Já jsem nebo alespoň se na ně rozpomíná ve svém nitru a spočívá v něm, nakonec dosáhne cíle. Není možné jej nedosáhnout, pokud trvale činíme to, co bylo řečeno...

Jiří Vacek

Láska k Bohu je ve své podstatě láskou k vědomí Já jsem, proto zahrnuje i naše pravé Já jsem. Tak Bůh ve všem stvořeném miluje své vědomí v poznání „Já jsem, vědomí Já jsem, je láska“. I zde platí: kdo nemiluje sám Sebe, v tom není láska a proto ani Bůh.

Přátelé Jiřího Vacka