Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dopis Jiřímu Vackovi

24. 11. 2015

Martin Čapek

Psáry, 22. 11. 2015

Vážený pane Vacku,

se zájmem jsem si na webu přečetl příspěvky „Tajemné duchovní srdce“ a „Vše, co je jedině opravdu nutné, je láska.“ V návaznosti na tyto články bych Vám rád napsal o svém zážitku z pátku 20.11.

Často po práci odpočívám stylem, že vleže na posteli tělesně relaxuji a u toho medituji. Jsem na to zvyklý, takže u toho neusínám. Jako obvykle jsem si prošel celé tělo jako při vnitřní pránajámě a sjednotil je s Vědomím. V tomto stavu se na okamžik objevila vize krásné zářící ženy a stav uvědomování ve Vědomí začal přecházet do Vědomí v intenzívní Lásce a štěstí. Celý prostor Vědomí se stal i Láskou. Bylo to velmi krásné a příjemné. Bylo to potvrzení faktu, že Bůh je ve Vědomí i nekonečnou Blažeností a Štěstím. Je to to štěstí, které všichni tak moc chceme, aspoň já ano, které je nepodmíněné a v ustálení snad, doufám v to, i samovolné.

Vlastně zde jedna podmínka určitě bude, jak nám opakovaně píšete – Vědomí nám zřejmě může dát lásku jen tehdy, když my sami jej intenzívně milujeme nebo po jeho lásce toužíme.

Srdečně Vás zdravím do nemocnice a přeji, abyste se co nejrychleji mohl vrátit domů.

Martin Čapek