Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se mi medituje u mistra pana Vacka

16. 7. 2007

Karel Bešorna

V poslední době se objevují lidé, kteří haní a pomlouvají pana Vacka a jeho přátele (k článkům na kauza-vacek.blogspot.cz). Snaží se šířit své vlastní výmysly a nepravdy a je velmi zajímavé, že i tehdy, když nebyli na jeho jediné meditaci, ba dokonce možná, pana Vacka snad nikdy neviděli. „Vědí přesně“, jaké duchovní vlivy se na takovýchto meditacích šíří, dokonce i „bezpečně vědí“, na „jaké duchovní úrovni“ se pan Vacek a jeho přátelé nachází.

Už několik let navštěvuji pravidelně veřejné meditace, různé týdenní meditační semináře, dokonce mohu navštěvovat soukromé meditace u pana Vacka doma. Proto bych zde chtěl napsat pár řádků o svých zkušenostech a zážitcích, aby bylo jasné, jak se věci mají.

Když jsem se před asi tak deseti lety dozvěděl o panu Vackovi a jeho veřejných meditacích, tak jsem neváhal a tyto meditace navštívil. Pamatuji se velmi dobře na svou první meditaci. První hodinu jsme prodýchávali svá těla pránou a druhou hodinu se prováděla meditace na pozorovatele a na své pravé Já. Již před tím jsem měl zkušenosti s různými meditacemi, ale tentokrát to bylo jiné. Jakoby jsem se nemusel „dřít“, ale prána úplně sama proudila tam, kam měla. Všechno šlo samo a všude bylo mnoho Světla. To Světlo mi pak svítilo ještě několik dní. Začal jsem pak tyto meditace navštěvovat pravidelně a vždy jsem cítil veliké množství Světla, pod jehož vlivem se mysl sama zastavuje a meditace jsou mnohem mocnější. Natož pak týdenní soustředění! Ten vliv a jejich dosah je obrovský.

Pak asi po dvou letech, když jsem pana Vacka opakovaně prosil, zda bych mohl navštěvovat meditace u něho doma, pan Vacek svolil. Dodnes se pamatuji, jak jsem seděl na židli v jeho blízkosti. Byl jsem zvyklý na ledasco, ale takovou obrovskou Sílu, tak čisté a intenzivní Světlo jsem nikdy před tím nezažil. Celé tělo se začalo chvět. Na hrudi jsem cítil obrovský tlak. Nešlo dýchat, jako bych měl infarkt. Dýchal jsem strašně pomalu a z hluboka. Čistilo se tak pravděpodobně Duchovní srdce spolu s různými důležitými jemnohmotnými kanály. Vždy na konci meditace jsem se cítil tak lehce, šťastně, má mysl stála, zbavena všech problémů a starostí.

Do této doby, než jsem potkal pana Vacka, byla má psychika, má mysl, velmi nestabilní. Měl jsem v sobě mnoho bloků, řešil jsem mnoho problémů. Někdy to bylo k zbláznění. Občas jsem ani nevěděl, kudy kam. Čas od času jsem poprosil o nějakou radu. Bylo mi řečeno: „Dělej pozorovatele“. Dal jsem na jeho slova. Jak šla meditace za meditací, tak má mysl byla stále klidnější a stabilnější. Sílila schopnost přenést svou pozornost za mysl a rozpouštět tak emoce a nežádoucí vzruchy. Dnes mohu říci, že to byl právě on, pan Vacek, který mne vytáhl z toho nejhoršího bahna a díky němu mohu nyní svůj život prožívat s mnohem větším nadhledem a harmonií.

Asi po dvou letech mi nebylo dobře, ale přesto jsem byl zase u pana Vacka a meditoval. Řekl jsem si, že jediný můj úkol je teď meditovat. Hodil jsem problém těla za hlavu a meditoval jsem. Zase jako vždy se má mysl naprosto uklidnila a já začal registrovat to Něco, co propůjčuje všemu existenci. Pocítil jsem, jak se mé vědomí začíná rozšiřovat. Bylo po meditaci. Poděkoval jsem a jel vlakem domů. Seděl jsem ve vlaku a koukal na nějakou velikou budovu před sebou. Bylo jasné, že je, že existuje, protože já jsem a tím svým já jsem jsem byl i tou budovou, zkrátka byl jsem ve všem, co bylo. Mysl a její problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Začaly zase létat, ale já se mohl vždy stáhnout tam, kde na mne nemohly. Cítil jsem, že toto je pravá svoboda. Prožíval jsem to několik dnů. Mé Duchovní srdce vibrovalo. Jsem elektrotechnik, tak jsem to přirovnal transformátoru o frekvenci kolem 50Hz, nebo to bylo podobné koroně. Asi o týden později jsem našel stejnou zkušenost pana Vacka popsanou naprosto stejným způsobem, v jedné z jeho knih. Velmi mne to potěšilo.

Dnes, když sedím v přítomnosti pana Vacka, tak se cítím ještě krásněji. Vše je mnohem intenzivnější a klidnější. Někdy prožívám, že jsem s Mistrem, s jeho Bytím, za jedno, jindy cítím, že vše je jedno... Nedávno jsem jel opět k panu Vackovi na meditaci. Už v autě se mě zmocnil veliký klid. Prožíval jsem, že on, jeho Bytí je mnou a vším kolem. Pak jsem dorazil na meditaci. Seděl přede mnou a měl na sobě rozepnutý svetr. Cítil jsem se ve všem spolu s obrovským klidem a lásku ke všemu a hlavně k němu. Slunil jsem se tak téměř celou meditaci. A pak asi půl hodiny před koncem šup, přehodil svetýrek přes svou hruď a bylo po Světýlku:-( Bůh mi dal to, co jsem unesl a musel jsem holt zase přiložit pořádně ruku k dílu...

Mimo jiné se snažím poslouchat každé jeho slovo, všechna mají obrovskou hloubku. To si může každý z nás velmi snadno ověřit. Ať je to i v legraci. Občas dostávám „vynadáno“ (pořádně si to zasloužím), ale výsledkem je, že Světlo, které mi je tím předáno, mi z hloubi osvětlí daný dlouho vzdorující problém.

Jsem strašně rád, že se mohu s Mistrem osobně setkávat a nikdy bych o tuto možnost nechtěl přijít. Cítil bych se jako ryba bez vody. Děkuji Vám pane Vacek za toto Slunce a milost, které se nám dostává.

S pozdravem a láskou,

Bešorna Karel, v Chemnitz dne 28.6.2007