Z dopisů 07/2006
Jiří Vacek
Dopisy, které dostávám i odpovědi na ně, jsou poučné pro všechny, kteří usilují duchovně pokročit. Z některých vyjímám.
J.G. 26 let si ztěžuje na obtíže na stezce. Neví, jak dlouho rozpouštět vásany, stěžuje si i na napětí z praxe, brní a pálí ho nohy. Pokud by denně studoval nauku a praxi, odpovědi na všechny své potíže by znal. Nemohu vykládat každému nauku zvlášť. Proto odpovídám stručně.
5.6.2006
Vážený pane,
Cesta je boj a ne procházka růžovým sadem. Pálení, brnění jsou projevy probíhající očisty. Musíte vydržet. Využívejte víc prosby o milost, meditujte Srdcem, ne hlavou. Vásany je nutné rozpouštět pomocí postoje pozorovatele a rozlišovací schopností po celý den i život. Zvítězí jen ten, kdo vytrvá.
Zdraví J. Vacek
V druhém dopise si R.G. stěžuje: propracovala se ke knihám Mahárišiho a jeho žáka Púndži, ale zjistila, že se díky těmto knihám dostala jaksi na konec pomyslné cesty a neví, jak dál. Zůstala viset ve vzduchoprázdnu. Potřebuje se mnou navázat kontakt. Také ji děsí ztráta individuality.
Tazatelka nějak přehlédla, že není nejen na konci stezky, ale ještě ji ani nenastoupila. To, co si přečetla, je teorie, kterou musí uvést teprve v život vlastním denním úsilím neboli praxí stezky poznání. To je něco zcela jiného než čtení o tom, že není oč usilovat, jak nezralé začátečníky mate Púndža. Ztráta individuality na stezce nehrozí, ale pouze rozpuštění nepravého já a život v něm. To není ztráta, ale obrovský zisk, pravý život v Duchu. Není možné, abych se osobně věnoval každému jednotlivě. Příležitostí k navázání potřebného spojení jsou naše veřejné meditace a semináře, kterých je víc než dost. Základním předpokladem je vlastní každodenní vytrvalá praxe.
Moje odpověď.
5.6.2006
Vážená paní,
Jak dál, naleznete podrobně popsáno v Královské józe. Jiná cesta než praxí nevede.
Pomáhá také účast na našich veřejných meditacích a seminářích. Potřebné informace o literatuře, kterou dodáváme i o našich setkáních, naleznete na internetu.
Zdraví Jiří Vacek