Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Bez mistra není uvědomění Já možné

6. 3. 2007

Jiří Vacek

... Dokud nepoznáme své pravé Já, ale žijeme v egu, je vše nevědomost a nic víc. Rozhodujícím obratem na stezce je proto poznání Já. Bez jeho dosažení, které je jeho uvědoměním a nikoliv vytvořením, jsme nic nedosáhli. Vše, co si myslíme, že jsme dosáhli, nic není. Poznání Já však bez mistra nemůžeme dosáhnout. Proto v jeho získání leží klíč k úspěchu na stezce včetně spásy. My sami bez mistra se můžeme a také musíme na přijetí jeho milosti připravovat, ale nic víc...

 

Rozdíly mezi mistry

27. 2. 2007

Jiří Vacek

... Uvedené skutečnosti vysvětlují, proč existují i zřejmé názorové rozpory mezi mistry například v otázce úsilí a neúsilí nebo, proč někteří mistři nauku vysvětlují přesně a dávají jasné návody pro praxi. Jiní spíš „básní“, vyjadřují se sice nadšeně, ale mlhavě. Po přečtení jejich spisů je hledající tam, kde byl před tím: ničemu nerozumí a neví, jak na stezce postupovat...

 

Žákův postoj rozhoduje

25. 2. 2007

Jiří Vacek

... Sám na sebe Muktananda prozrazuje, že kdyby plně přijal Nityanandu za mistra, netrvalo by mu 9 let po obdržení šaktipatu, aby dosáhl realizace, ale dosáhl by mnohem dříve. Doslova říká: „Milost mistra není důležitá, důležitá  je milost, kterou žák udělí mistrovi“. Tím potvrzuje, že milost mistra je zde stále, ale žáci se jí otevírají jen málo nebo dokonce vůbec. Tomu odpovídá i jejich duchovní pokrok. Čekají nečinně, až jim mistr udělí milost místo, aby se otevřeli milosti, která z něho září. Proto z tohoto pohledu je důležitější postoj žáka k mistrovi než mistra k žákovi. To je ona „milost“, kterou žák uděluje mistrovi...

 

Stezka je boj až do samého konce, ve kterém se milost nedává

20. 2. 2007

Jiří Vacek

Ano, to jsem napsal a za tím stojím. Stezka je boj se zlem v nás a zlo je nemilosrdné. Očekávat, že nám dá v boji s ním milost, je naprosto pošetilé. Jakoukoliv shovívavost ke zlu také draze zaplatíme. Odmění se nám samo sebou – zlem. Právě proto je mystik či jogín vždy symbolizován jako bojovník, viz například svatý Jiří ve zbroji, zabíjející draka – ego. Bojovníci, vojáci atd. ve snech a vizích jsou vždy mystici a jogíni, pokud se nejedná o bojovníky nepřátelské. To jsou síly zla v nás, které se postupu dobra brání...

 

Služba mistrovi

18. 2. 2007

Jiří Vacek

Služba, pomoc mistrovi je platnou součástí guru jógy i našeho vztahu k mistrovi. Mistr nám podstatně pomáhá na naší stezce k Bohu, což jej stojí čas i sílu a je pro něho velkou zátěží. Je proto naprostou samozřejmostí, když žáci mu oplácejí podle svých možností a schopností. Není na tom vůbec nic pro ně záslužného. Bylo by naopak velmi nesprávné, kdyby tak nečinili. Neměli by současně ani propadat mylnému přesvědčení, že oni slouží mistrovi. Pravda je zcela opačná: mistr slouží jim a pomoc, kterou dostávají, nelze ničím vynahradit, tím méně zaplatit...

 

Vědomí je jediná Jednota

23. 1. 2007

Jiří Vacek

Vše, co existuje, živé bytosti i neživé předměty, i sám Bůh, existuje pouze jako vědomí a jeho činnost, jíž je uvědomování.

Vědomí neustále a samovolně bez jakéhokoliv přerušení si uvědomuje:

1) Sama sebe

2) Uvědomované předměty

 

Bhagavan Nityananda of Ganeshpuri by Swami Muktananda Paramahansa

16. 1. 2007

Jiří Vacek, Swami Muktananda

Bhagavan Nitjananda z Ganeshpuri, autor Swami Muktananda Paramahansa, USA, Indie, 1996, 170 str.

Kapitola knihy „Jak na mne působil“, str. 89 a dále popisuje, jakým způsobem mistr Nitjananda vychovával tehdejšího svého žáka Muktanandu, který se později sám stal mistrem...

 

Já je kamenem mudrců

11. 1. 2007

Jiří Vacek

... Umění uvědomovat si vědomí Já kdekoliv příslušným zaměřením pozornosti, je velmi důležité. Umožňuje nám řídit působení jeho moci a dosahovat tak potřebných cílů. Znovu a hlouběji jsem si uvědomoval, že Já je opravdu zázračným kamenem mudrců, který svým dotykem mění obyčejné „kameny“ ve zlato, neboli vše předmětné v sebe, ve vědomí...

 

Přibývá těch, kteří dosáhli poznání Sebe

29. 12. 2006

Jiří Vacek

... Případ paní Řehákové je velmi poučný a povzbudivý pro všechny hledající. I prostá žena jako ona, když se správně snaží, může dosáhnout poznání. Možná právě proto, že nemá filosofické vzdělání, které je často spíše překážkou poznání Sebe než pomocí. Obdobným příkladem je můj mistr Jarka Kočí. Ač měl jen měšťanku a byl vyučeným holičem, dosáhl toho, co se mnohým vystudovaným filosofům nepodařilo ani s jeho pomocí...

 

O vědomém umírání

28. 12. 2006

Jiří Vacek

... Současně s odložením těla vstupujeme do období, ve kterém se rozhoduje o našem příštím osudu neboli o našem novém zrození, což je právě onen soud. Co s námi bude po smrti, o tom rozhodují tři hlavní vlivy:

1) Stupeň poznání nebo nepoznání Sebe neboli Boha.

2) Dosažená čistota mysli, etická úroveň.

3) Karma, kterou jsme nejen vytvořili v tomto vtělení, ale i ta, kterou si neseme z předešlých životů a dosud jsme jí neodžili...

 

Buddhista komunistou?

26. 12. 2006

Jiří Vacek

Může být duchovní člověk například buddhista komunistou? Článek „Vznešené ideály komunismu?“, jasně odpovídá, že nikoliv. Skutečně dobrý člověk, který nemusí být ani jogínem ani mystikem, jasně chápe, proč nemůže být komunistou, jak napsal například Karel Čapek již za prvé republiky. To, co ví skutečně dobrý, ale obyčejný člověk, musí tím spíše vědět člověk opravdu duchovní.

 

Se sny jsou potíže

15. 12. 2006

Jiří Vacek

Se sny mám potíže. Mnohým nerozumím, některé mne řádně vystraší. Posuďte sami, jeden z dřívějších snů...

 

Recenze: Gareth: Vědomé sny, 96 stran

14. 12. 2006

Jiří Vacek

gareth_vedome-sny.jpgVědomé snění, přesně řečeno spánek se sny, ve kterém si uvědomujeme, že sníme, je jistě dobrý. Čím jsme bdělejší, tím lépe. Návody, jak toho docílit, mohou být proto cenné. Postupu, jak toho docílit, je však v celé knize věnována pouze jedna kapitola. Ty další se převážně nebo výlučně již netýkají vědomých snů, ale  životu v astrálních světech, což je povážlivé. Astrál je velmi nebezpečný svět a číhají v něm na nezkušené a hlavně nedostatečně charakterově čisté návštěvníky velká nebezpečí. Jeho návštěvy mohou skončit duševní poruchou až sebevraždou. Názorně líčí, co vše astrál dokáže, ve svých dílech G. Meyrink a v „Kameni mudrců“ A. Larsen. Sám jsem se setkal s některými případy osob, kdy spojení s astrálem se projevilo velmi zhoubně.

 

O odevzdanosti

12. 12. 2006

Jiří Vacek

Kdo není pokorný, nemůže být ani odevzdaný. Jeho namyšlenost mu nedovolí se odevzdat. Spoléhá na sebe a nikoliv na Boha. Kdo se neodevzdá Bohu, nemůže jej poznat ani se s ním sjednotit. Plná odevzdanost Bohu je totéž jako sjednocení se s ním. Bez odevzdání se Bohu není ani sjednocení se s ním. Pravá odevzdanost není do moci osudu, ale do Boha. Ta nás do něho vrací. Není jiná opravdová vůle boží než právě toto: trvalé soustředění v Bohu na Boha, které jej nechává v nás svobodně působit. Pravá odevzdanost je právě toto.

 

Recenze: Josef Fric: Svět mysli, 52 stran

11. 12. 2006

Jiří Vacek

fric_svet-mysli.jpgNa straně 17 autor tvrdí: „Co je to ego? Ego je představa mysli, že já jsem toto hmotné tělo“.

Nuže ego není představa mysli, stejně jako židle není totéž, co představa židle. Na poslední si nemohu sednout. Kdyby bylo ego pouze představou, mohli bychom je odstranit tím, že bychom je nahradili představou jinou. Tak to nefunguje, což dokazuje nad slunce jasněji, že je něco mnohem víc než představa naší mysli.

 

Věčným kritikům mistra

8. 12. 2006

Jiří Vacek

... Jediný správný způsob, jak pravého mistra získat, je vydat se na stezku, upřímně ze všech sil usilovat a čistit se od veškerého vnitřního zla a nevědomosti. Kdo tak činí a vytrvá v tomto snažení, kterému se musí věnovat celou svou bytostí i životem, toho se zákonitě ujme i mistr vhodný pro něho. To je zákon...

 

Proč Nitjananda

7. 12. 2006

Jiří Vacek

nityananda1.jpgProč právě Nitjananda vstoupil do života naší skupiny? Jeho osobnost mě silně vnitřně přitahovala již v osmdesátých letech, kdy jsem se seznamoval s učením mistrů kašmírského šivaismu. Nitjananda mě přitahoval vnitřně stejně jako Ramana Maháriši. Bohužel v knihách, které jsem tehdy měl, jsem nenašel podstatu praxe této jógy. O samotném mistrovi byla tehdy jen jedna jediná knížečka, což bylo velmi málo. Zájem o Nitjanandu se vrátil znovu v plné síle až tento rok, když jsem o něm dostal několik knih v angličtině. Vyšly teprve nedávno a nikoliv, jak bychom očekávali, v Indii, ale v USA.

 

Ošidnost duchovních příměrů

3. 12. 2006

Jiří Vacek

nydahl_moudrostokamziku.jpgAutoři duchovních textů často používají příměry, aby dokázali svá tvrzení. Někdy zapomínají, že příměr není důkaz, ale pouze v lepším případě poukaz, který má pouze usnadnit pochopení. Jeden takový používají i buddhisté, aby dokázali, že něco jako já neexistuje. Nalezneme jej například v knize O. Nydahla: „Moudrost okamžiku“, str. 21...

 

Jak se zlo trestá

26. 11. 2006

Jiří Vacek

Moji odpůrci jsou silná a zlá ega a jejich tvrzení vycházejí z jejich nevědomosti a zla, kterým trpí. Proto vidí vše obráceně. Například tvrdí, že si mistr musí nechat vše líbit, že musí se vším souhlasit, nesmí žáky kritizovat, žáci si mohou dělat, co chtějí. Nemusí mistra respektovat a mohou například přebíhat od jednoho mistra ke druhému. Nemají ani povinnost mistra bránit. Tyto představy nejsou nic jiného než představy zvráceného ega, které by si přálo, aby mistr byl jeho věrným sluhou. Když těmto měřítkům ega mistr nevyhovuje, mají jednoduché řešení: není mistr. Vězí v egu, ve stavu odpadlém od Boha, ale jsou neomylní jako Bůh...

 

Mistr jako zrcadlo hledajících

7. 11. 2006

Jiří Vacek

Někdy se říká, že mistr působí jako zrcadlo, ve kterém se odráží vše nesprávné, co hledajícímu překáží v pokroku na stezce. Není to tak, že by se s těmito nedostatky mistr nějak zvlášť zabýval nebo je vyhledával. Prostě je odráží samovolně jako zevní zrcadlo odráží vše, co se nachází před ním. Za tou samovolností je přirozeně šakti, která takto z mistrovy osoby působí. Mistr je jako slunce, které tam, kam svítí jednak vyhání temnoty a současně jasně osvěcuje vše nehezké.

 

Dějí se divné věci

6. 11. 2006

Jiří Vacek

Je úterý asi tři hodiny odpoledne 18. října. Najednou pocítím z nitra silný popud usednout do křesla a meditovat v klidu. Meditace má neobvykle velkou sílu. Nořím se plně do vědomí Já jsem, které překračuje osobnost i svět. Ty ustupují do pozadí a téměř mizí. Najednou vím – nevím jak, ale prostě vím, že někde v Tibetu umírá někdo význačný asi lama a jen já mu mohu pomoci. Má skrze mne projít do nirvány a vyvanout. Také cítím, jak do mne vstupuje. Vnímám jej jako nějakou jemnou bílou hmotu, která prostupuje mé tělo...

 

O prašadu

26. 10. 2006

Jiří Vacek

... Tak jsem začal dělat na Morávce prašad. Nevím již přesně kdy – snad před dvěma lety. Od té doby se stal nedílnou součástí seminářů jak na Morávce, tak i jinde na přání účastníků. Prašad  děláme tak, že nakoupíme mísu sušenek. Při meditaci nad ní držím ruce v žehnacím gestu. Hlavní působení, které sušenky duchovně proměňuje, se děje vnitřně. Soustředím se s velkou silou na několik minut – asi 3 až 5 – na vědomí Já jsem v nich a tím dochází k jejich přeměně. Pak je zpravidla děti, na semináři přítomné, rozdají všem meditujícím. Z mnoha svědectví jasně vysvítá, že takto proměněné sušenky obsahují skutečně duchovní sílu, která těm, kteří ji náležitě přijmou, přináší vnitřní prospěch a posilu...

 

Nežádoucí účastníci

24. 10. 2006

Jiří Vacek

... Předpokládáme, že na meditace s námi jezdí lidé, kteří se chtějí opravdu duchovně prohloubit. O jiné účastníky nestojíme. Nemáme zájem o pouhé zvědavce  ani o ty, kteří by nás rádi zkoušeli, pomlouvali nebo využívali ve svůj prospěch. To vše se skutečně děje. Na meditace jezdí dokonce někteří lidé, kteří nás nemají rádi. Co však rádi využívají, je naše duchovní pomoc. Načerpají ji a současně pomluví, jak jsme špatní. Škodí sobě, protože se duchovně proviňují a stihne je za to trest. Škodí i poctivým účastníkům hned dvojím způsobem: vyvolávají u nich pochybnosti a svými negacemi snižují úroveň  společné meditace. Škodí i těm, kteří meditace vedou, protože musí jejich negativní vlivy rozpouštět, což stojí mnoho síly...

 

Ego a mistr

7. 10. 2006

Jiří Vacek

Ega hledají tak usilovně chyby na mistrovi, aby měla výmluvu, proč se nepodřizují jeho vedení na stezce k Bohu: má chyby, není mistr, proto se nemusím řídit jeho pokyny.

Ego, které ví vše lépe, mistra nepotřebuje a přece se o něj tolik stará, protože v hloubi duše zná pravdu o své nedostatečnosti.

 

Samsára a nirvána

5. 10. 2006

Jiří Vacek

... Samsára se stává nirvánou, svět Bohem, když si jej uvědomíme jako vědomí a jeho moc. Bůh, nejvyšší Skutečnost, je vědomí a jeho moc, a to v projevu i v neprojevu. Vše co existuje, je jen Bůh, on jako vědomí a on jako moc. Jen ten, kdo si uvědomuje tělo a jeho svět jako výtvor vědomí a jeho moci, se dívá na svět jako na Boha...

 

Duchovní postřehy

3. 10. 2006

Jiří Vacek

Ne my vládneme zlu, ale zlo vládne nám. Zatemňuje nám rozum tak, že přestáváme správně rozlišovat. Pod jeho vlivem vidíme vše obráceně: dobro a Boha jako zlo, a zlo a existenci nezávislou na Bohu jako dobro. Tam, kde nám zlo slibuje náš prospěch, vede nás do záhuby tělesné, duševní i duchovní.

 

Odezva na recenzi

21. 9. 2006

Josef Sanitrák

Vážený pane Vacku, s pohnutím jsem právě dočetl Vaši recenzi mé knihy o Karlu Weinfurterovi. S pohnutím proto, že z ní je jednoznačně poznat, že Vám i při posuzování textu jde o věc samu, tedy o to, o co šlo zjevně Karlu Weinfurterovi a o co by vlastně mělo jít každému - totiž o duchovní zrání každého z nás.

 

Ad Ještě ke snům

12. 9. 2006

Martin Tomeš

Článek Ještě ke snům vznikl jako přímá reakce na debatu s přáteli a proto, jak se ukázalo, může být, tak, jak byl napsán, vnímán jako poněkud vytržený z kontextu. Děkuji proto všem, kteří mě na to upozornili.

Takže pro upřesnění: článek Ještě ke snům je pro ty, kteří se přes den uvědomují jako Já jsem či jako pozorovatel a v noci jim to z nějakého důvodu prostě nejde. V tomto případě je vždy na vině buď ještě částečné ztotožnění s myslí nebo její nedostatečná kultivace (a o tom byl onen článek) nebo oboje...

 

Lišky na vinici Páně

10. 9. 2006

Jiří Vacek

Bible je ryze mystická kniha. V jejích symbolech k nám promlouvají hluboké duchovní pravdy, které nás poučují o naší stezce.

Tak vinice je oblast ducha. Dělníci na vinici jsou mystici, práce na vinici je duchovní praxe. Jejím výsledkem, plody, jsou hrozny, které nám po další práci dávají víno – duchovní světlo. Na vinicích se však nesetkáváme jen s dělníky, ale i s liškami. Ty nepracují, duchovně neusilují. Jsou to šelmy, které nehledají Boha, ale jen nasycení svého ega a nic víc. Tento cíl je jím vším a kousat poctivé hledající je k tomu prostředkem. Jsou i nositeli životu – rozuměj duchovnímu – nebezpečné vztekliny. Svůj  vztek si vylévají jak na mistrech, tak na jejich žácích. Chtějí jedny poštvat proti druhým, a tak je rozdělit a zhatit velké dílo – kvašení hroznů. Terčem jejich zla se zákonitě stávají mistři, kteří dělníky na vinici Páně vedou. Lišky jsou také ti farizeové, kteří sami do království nebeského nevcházejí, neboli duchovně neusilují, ale druhé od duchovního úsilí a od těch, kteří je učí, odvracejí...

 

Jak mě šakti učí - o síle modlitby

9. 9. 2006

Jiří Vacek

Koncem července byla velká horka a déšť nepřicházel. Na zahradě kolem chaty vše vadlo. Proto jsem jeden den, jak mě učila Míla Tomášová, čaroval déšť. Asi 5 minut; víc mě to nebavilo. Trochu za chvíli napršelo, ale skoro neznatelně. Asi druhý den jsem otevřel „Deníček“ Faustyny Kowalské a hle co čtu. Klášterní zahrada také trpí suchem a krásné květy vadnou. Faustyně je jich líto a modlí se k Ježíšovi o déšť. Ale pozor: 3 hodiny. Pak vydatně zapršelo...

 

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25

následující »