Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Jsme TO nebo bohové?

1. 4. 2006

Jiří Vacek

... Stvořená bytost je v nejlepším případě pouze soupodstatná s TO, ale nikdy není s ním plně totožná. Je jedním z bohů, ale nikoliv Bohem. Navíc oba výroky neplatí pro bytosti odpadlé od Boha v plném smyslu, ale pouze podmíněně. Vyjadřují naší možnost, která je bez našeho velkého úsilí neuskutečnitelná a v současnosti vzdálená. Nikdo nezačne žít božským životem jen proto, že zaslechne pravdu o svém podstatném božství, které si v současném stavu nejen neuvědomuje, ale není ani schopen uvědomit...

 

Zavřené nebo otevřené oči?

27. 3. 2006

Jiří Vacek

... Všeobecně platí, že nejvyšší Skutečnosti se nemůže zavřené ani otevřené oči dotknout. Zdůvodnění nalezneme v Tripuře Rahasja. Já je jak před očima, tak i za očima nebo ještě lépe, oči jsou v Já. Naším cílem je přirozené, sahadža samádhi, což je označení pro spočívání v Já, ať jsme, tělesně vzato, v klidu či v pohybu, ať je mysl činná nebo nikoliv. Při činnostech těla nelze mít oči zavřené. Dosažení přirozeného samádhi bez spočívání v Já při otevřených očích není možné dosáhnout...

 

Filosofie zla

24. 3. 2006

Jiří Vacek

... Názorem zla je, že co je dobré pro mne, i když  tím ubližuji druhým, je dobré a nikoliv zlé. Zlo nevěří na dobro ani na kosmickou spravedlnost, ale je přesvědčeno o tom, že je oprávněným prostředkem k získání vlastního, hmotného prospěchu, a že přináší dobro. V tom spočívá jeho zásadní omyl. Zlo škodí všem a na prvém místě tomu, kdo je přijal za své. Nejen přináší ve svých důsledcích zlo, ale roztáčí kola karmy do stále horších a horších následků. Zlo vždy plodí jen zlo, což není jen utrpení, ale, což je mnohem horší, zastření rozumu...

 

O (ne)vděčnosti

23. 3. 2006

Martin Tomeš

... Tak proč, když je to tak jasné, se tolik hledajících chová stejně k mistrovi? Myslí si snad, že v duchovnu je nevděk a neúcta v pořádku, zatím co v hmotě nikoliv? A co výrok: “Jak nahoře, tak dole“? Nebo se domnívají, že je mistrova povinnost se o ně starat? Z výše uvedených příkladu je jasné, že nikoliv. A protože, takovýchto „druhých“ typů, kteří si myslí, že je samozřejmé být s mistrem či moci studovat přímou nauku, je kolem nás hodně, cítím potřebu říct: „Mistře, moc Vám za vše z celého srdce děkuji. Uvědomuji si, že je to velká milost být ve Vaší přítomnosti a číst Vaše knihy“...

 

Studium nauky z hlediska oživující moci vědomí

21. 3. 2006

Jiří Vacek

... Ve světle oživující moci vědomí studium nauky přestává být pouhou záležitostí, ve které získáváme poznatky o cestě, ale vlivem oživující moci vědomí se stává i přímou duchovní praxí. Poslední platí plně tam, kde čtené obrací pozornost přímo na náš cíl, jímž je Bůh, vědomí Já jsem. Pouhé čtení o čakrách, zázračných silách a podobně samozřejmě tuto úlohu neplní, protože předmětem pozornosti není sám cíl, ale něco jiného...

 

Stezka je boj o svobodu vědomí

20. 3. 2006

Jiří Vacek

Stezka je boj, který se odehrává v nás. Bojištěm je naše vědomí, ve kterém se střetávají naše dobré, zlé i duchovní sklony. Ty se snaží prosadit a zvítězit tím, že na sebe přivrátí pozornost našeho vědomí , a tak získají jeho oživující moc. Když se tak stane, mohou se rozvinout a uskutečnit svůj obsah, úměrně síle vědomí a mysli, kterou jsme do nich my sami vložili.

 

Bůh je sebe si vědomá láska Já jsem

19. 3. 2006

Jiří Vacek

Bůh je láska. Kdo jej miluje, pěstuje jej v sobě jako lásku. Kdo cítí lásku, cítí proto v sobě Boha. Jelikož lásku cítíme v sobě, Bůh jako láska je v nás. Není od nás daleko, ale je nám blízko a je v naší moci: máme jej, prožíváme jej jako lásku, dokud jej milujeme.

 

Moc vědomí nemá omezení (o vizích Boha ve tvaru)

14. 3. 2006

Jiří Vacek

Není vyšší síly, než je síla vědomí. K čemu je namířena, jedno zda vědomě či nevědomě, to oživuje a to se stává skutečností, samozřejmě podmíněnou a dočasnou. Bez přivrácení pozornosti vědomí nic nemůže existovat, což platí i o všech druzích projeveného Boha.

 

Nezbytný základ každé stezky k Bohu

13. 3. 2006

Jiří Vacek

Ze zjištění oživující a tvůrčí moci vědomí a ze skutečnosti, že stále a nepřetržitě pozornost vědomí k něčemu přivracíme, vyplývá nutnost jejího řízení tak, aby:

1. Směřovala k Bohu a ke všemu, co nás k němu přivádí.

2. Byla odvracena od všeho, co nás od Boha odvádí.

 

Pozornost vědomí rozhoduje vše

12. 3. 2006

Jiří Vacek

... Pozornost vědomí má skutečnou stvořitelskou a oživující moc. Čemu vědomí věnuje pozornost, tomu propůjčuje své bytí, to oživuje a posiluje. Platí samozřejmě i opak: čemu pozornost vědomí odnímáme, to zeslabujeme a rozpouštíme, až na konec přestává existovat, protože veškeré bytí se uskutečňuje pozorností vědomí...

 

Lama Ole Nydahl - Jízda na Tygrovi aneb jak se buddhové dostali na západ

5. 3. 2006

Jiří Vacek

nydahl_jizdanatygrovi.jpgKnížka známého šiřitele tibetského buddhismu má 448 stran, ale přesto je velmi kusá. Je téměř jen telegrafickým záznamem činností tohoto energií překypujícího buddhisty: jeho cest, návštěv a dění v buddhistickém západním světě. Je jakousi obdobou mých pamětí „Jak jsem hledal Boha“, ale, jak jsem řekl,  až příliš stručnou. Lama se naprosto nevyhýbá kritice nejrůznějších učitelů a lámů; pokud se mu jejich chování nelíbí, neváhá s ostrým, ale věcně a bez sprostoty vyjádřeným odsudkem. Přesně tak, jak tomu má být. Pro stručnost podání bohužel neznalý čtenář asi nepochopí, oč v uvedených  sporech a nedorozuměních jde.

 

Zlu se má odporovat

25. 2. 2006

Jiří Vacek

Pokud neodporujeme zlu, pak se šíří jako smrtelná nákaza, která nakonec zachvátí všechny. Názorným příkladem jsou ideologie fašismu, nacismu a komunismu. Dočasně zvítězí jen proto, že se jejich zlu neodporovalo buď vůbec nebo málo.

 

Ramana Maháriši o egu

21. 2. 2006

Jiří Vacek, N. N. Rajan

more_talks_ranan.jpgN. N. Rajan byl velkým uctívatelem Bhagavana a často pobýval v Ramanašramu. Zapisoval si do svého deníku Mahárišiho výroky i dění kolem něho. V devadesátých letech vyšly jeho záznamy knižně pod titulem: „More Talks with Sri Ramana Maharshi“, (další hovory s Ramanou Mahárišim). Kniha pokrývá čtyřicátá léta minulého století. Z té doby jsou zprávy o Mahárišim poměrně řídké. Tuto mezeru kniha vyplňuje. Ramana Maháriši autora vedl, jako vede mistr své žáky, žák naproti tomu svého mistra uznával a miloval. Kniha je plodem této nejvyšší a opravdové duchovní spolupráce. Vyjímám z ní stať, ve které mistr mluví o nutnosti rozpuštění ega i o metodě, která ego rozpouští, viz str. 87 a 88.

 

Cesta z dvojnosti do jednoty vede rozlišováním

16. 2. 2006

Jiří Vacek

Hlavním důvodem, proč jednotu nežijeme, je sama existence ega. Omezení vědomí na tělo a mysl a následné plné ztotožnění s nimi doslova rozbíjí jednotu a vytváří bytost, která je vrcholem nejednoty: je od všeho ostře různá a oddělená.

 

O prospěšnosti správného myšlení

14. 2. 2006

Jiří Vacek

Z poznatku, že dobré i zlé, pravdivé i nepravdivé myšlenky, mají stejnou sílu, i když rozdílné účinky, vyplývá požadavek o nutnosti správného myšlení. Nesprávné myšlení a víra v jeho závěry je pro náš osud zevní i duchovní skutečně katastrofální. Neměli bychom samozřejmě pouze věřit, ale hlavně znát. Právě poslední vyžaduje správně myslet.

 

Jde o vás, ne o Vacka

11. 2. 2006

Jiří Vacek

Vážení a milí přátelé, vaším problémem není Vacek, ale vy sami. Vacek je jen zevní projekcí vašeho vnitřního problému. Je jakýmsi jeho katalyzátorem, který jej ozřejmuje. To vůbec neznamená, že problémem je on. Jste jím vy sami. Nejde o Vacka, ale o vás. Řečeno staromódně, ale pravdivě: hraje se o vaší duši. Jde o to, zda se vaší mysli zmocní její vlastní síly dobra či zla, síly, které vás navracejí tam, kam patříte, do Boha nebo zda vás vaše vlastní mysl udrží ve vaší nevědomosti a oddělenosti. Právě toto je váš problém, na ten se soustřeďte a vše ostatní podřiďte jemu vyřešení. Pokud tak neučiníte, prohrajete sami sebe, svůj božský život.

 

O moci zla

10. 2. 2006

Jiří Vacek

... Kdo se odvrátí od Boha, odvrátí se nejen od jeho dobra, které je jedině pravé, ale odvrátí se i od všeho dalšího, čeho je Bůh zdrojem. Zastře se mu i rozum, chápat skrze Boha věci tohoto světa jaké jsou a nikoliv jak se bez Boha jeví. Taková bytost začíná vidět svůj prospěch a blaho jinde než je – v Bohu a počne jej vidět jedině v naplňování svých tělesných a pozemských potřeb. Nakonec vlivem své nevědomosti přijme názor, že tyto potřeby může naplňovat i zlým způsobem. Nevěří  v Boha a hlavně Bohu ani v jeho dobro, přestává rozlišovat dobro a zlo taková, jaká jsou a měří je podle své totožnosti s tělem. Jeho mysl propadla zlu, které spočívá ve zlém způsobu myšlení a cítění...

 

Zbav nás všeho zlého!

7. 2. 2006

Jiří Vacek

Otčenáš je velmi moudrá modlitba. Její prosby pokrývají všechny naše potřeby. Jedna z těchto proseb zní: „Zbav nás všeho zlého!“ Kdo by se také zla nechtěl zbavit. Když se takto modlíme, mnozí z nás si pod tímto zlem představují samočinně něco zevního, nějaké zevní zlo: nemoc, chudobu, pronásledování zlými lidmi a podobně. Jiné zlo si nedokáží představit. Ani nás nenapadne, že jsou ještě jiná zla a to mnohem horší. Horší proto, že ta větší a horší zla jsou příčinou těch zel zevních, lehčích...

 

Realizace brahman

2. 2. 2006

Jiří Vacek

Brahman, Bůh Otec, Buddhovo nezrozené je vždy takové, jaké je. Existuje nad časem i prostorem, nelze mu nic přidat ani ubrat. Proto také je nemůže nikdo uskutečnit, stát se brahman. Jedinci si je mohou pouze uvědomovat nebo neuvědomovat, ale na jeho existenci se tím vůbec nic nemění. Brahman nevzniká tím, že si je někdo uvědomí a jen proto, že si je uvědomí, se také brahman nestal. To existovalo i před jeho uvědoměním.

 

O karmě

22. 1. 2006

Jiří Vacek

Jedním ze základních zákonů, které vládnou veškerému projevu, je zákon příčiny a následku neboli zákonitost karmy. Všichni praví učitelé nás učí, že každý náš čin, jedno zda zevní či duševní je příčinou, která nese vždy své následky. Naše jednání a myšlení nám přináší zpět jako náš osud vše, co jsme učinili i neučinili tělem i myslí druhým. Z tohoto zákona není úniku: „Neodejdeš odsud, dokud nezaplatíš do posledního haléře“, varuje nás Ježíš.

 

Základní předpoklady práce s myslí

31. 12. 2005

Jiří Vacek

... To, co rozhoduje o stavu naší mysli, a tím i o naší svobodě, nejsou ani ty nejušlechtilejší, nejoprávněnější a nejvznešenější city (často jen zdánlivě), ale stav našeho vědomí: buď se s myslí ztotožňujeme nebo nikoliv. Jakékoliv ztotožnění s ní, je ztráta vědomí Já jsem, nevědomost a nesvoboda, což vše v sobě zahrnuje pojem „ego“. Cesta neleží v prosazování přání mysli, které vycházejí z nevědomosti o sobě, tedy z ega, a ze ztotožnění s myslí, ale v přesném opaku: v obnově sebe si vědomé existence ve vědomí Já jsem, která je prosta nesvobody totožnosti s myslí...

 

O nezbytnosti ovládání mysli

31. 12. 2005

Jiří Vacek

Po čem toužíme, to se musí i uskutečnit. Nač myslíme, tím se i stáváme. Jak myslíme, takoví i jsme. Toto je základní zákonitost, která platí o naší mysli vždy a plně. Mysl je mocná tvořivá síla. Pokud ji stále a trvale bděle neřídíme, tvoří chaoticky. Pokud myslíme z ega, pak čím je naše mysl silnější, tím víc nás znesvobodňuje a tím větší je naše nevědomost, nesvoboda a utrpení. Jen myšlením, které vychází z existence Boha a vede k Bohu, se můžeme vysvobodit a jen takové myšlení nás může uchránit od velkých omylů, pádů a utrpení.

 

Mistři o mistrech

26. 12. 2005

Jiří Vacek

Ramana Maháriši nás učí: „Mistr je Bůh. Mistr, Bůh a milost je jedno, a to samé. Mistr není osoba, ale vědomí Já jsem. Jen mistr může poznat mistra. Podle osoby nemáme mistra posuzovat. Bez mistra je dosažení nemožné. Těžiště mistrova vyzařování je v jeho mlčení, ve kterém z jeho osoby září Bůh, vědomí Já jsem“. Jak jasná slova, jak málo je žáci chápou. Zdar žákovy stezky závisí plně na mistrovi, z jehož osoby vyzařuje Bůh, který rozpouští žákovo ego a budí do vědomí božství v jeho nitru. Právem bychom mohli očekávat, že si mistra, který je milostí boží, jež se jim dostává, budou vážit a projevovat mu náležitou úctu a vděčnost. Mnohdy je opak pravdou, jak dobře ví Swami Ramdas: „Přílišná blízkost mistra budí neúctu!“

 

Zatmění ducha

18. 12. 2005

Jiří Vacek

Čteme-li pozorně duchovní literaturu, zjistíme, že ani vysoká dosažená duchovní úroveň nikoho nechrání před omyly a chybami. Starý zákon dobře ví: „I spravedlivý hřeší 7x za den“. Ježíš odmítá, aby byl nazýván dobrým neboli dokonalým, protože dobře věděl, že žádný člověk není dobrý, ale „pouze Otec v nebesích“. I apoštol Pavel si ztěžuje, že ač dobře ví, co je dobré, činí zlé. Apoštola Petra musí z jeho nesprávných představ, co se smí jíst a co ne, vyvést až Ježíšovo poučení ve vizi. Chasidé dobře vědí, že se někdy mýlí i jejich mistři. Vivékananda také dlouho podléhal omylu, že může zlepšit bídu Indie. J. Krišnamurti snad dokonce   svého života nepochopil pravou podstatu mistrovství a jeho roli ve vedení žáků. Tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho...

 

Předpoklady správného žákovství

7. 12. 2005

Jiří Vacek

Požadavky na žáka vycházejí ze skutečnosti, že žák je ego neboli vědomí ztotožněné nevědomě s tělem a s myslí. Žák je ego, bytost odpadlá od Boha, a proto v současném stavu naprosto nebožská. Synonyma pro ego jsou nevědomost, nesvoboda a utrpení bez konce a ztráta naděje na jakékoliv zásadní a trvalé zlepšení naší existence, dokud ego trvá. Ego nemá jinou vyhlídku než neustálé zrozování v nebožském světě a sklízení své zlé karmy. Cílem žákovství je tento žalostný stav vyřešit a jediné pravé a trvalé řešení proto spočívá v rozpuštění ega a v dosažení poznání Sebe a na jeho podkladě konečné vysvobození z nebožských životů.

 

O důležitosti pokory

20. 11. 2005

Jiří Vacek

Pokora je jednou z nejdůležitějších nebo možná i nejdůležitější ctností hledajícího, protože jej chrání před pýchou na své ego. Kdo zpyšní, cení si své ego, a proto není schopen je rozpouštět. Z hlediska úspěchu na stezce není ani tak „ctností“, něčím chvályhodným, ale holou nezbytností, bez které nemůžeme na stezce dojít dál. Nesměřujeme k dokonalému egu a k sebedůvěře, která by vycházela z něho, ale k pravému opaku, ke zničení ega.

 

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25