Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

O pravé blaženosti

25. 9. 2016

Jiří Vacek

Ramana Maháriši a nejen on nás učí, že naše pravé Já je i nejvyšší blažeností, ánanda. To není blaženost z něčeho předmětného, co nejsme, ale blaženost absolutní, podstata naší bytosti. Já je nejen blažené, ale ono samo je jedinou pravou a trvalou blažeností. Kdykoliv v nás vznikne jako reakce na zevní podnět stav blaženosti, je to proto, že dočasně došlo k vytvoření podmínek, ve kterých se projevilo naše pravé Já, vědomí Já jsem, které je vědomí, bytí a blaženost. Trvalý stav blaženosti je možné získat pouze dosažením trvalého spočívání ve vědomí Já jsem, které se projevuje v hlubokém klidu čisté mysli plné duchovního světla.

 

Dzogčhen

21. 9. 2016

Jiří Vacek

V srpnu tohoto roku navštívil Prahu opět mistr tibetského buddhismu Čhögjal Namkhai Norbu Rinpočhe. Rozhovor s ním otiskl časopis Sféra v září 2016 na straně 14-17...

... Dzogčhen je nejdůležitější školou vadžrajány. Je vědomím, poznáním, které učitelé předávají žákům. Není třeba k jeho praxi být buddhistou, ale být stále sám sebou. Být ve stavu dzogčhenu znamená být ve stavu své pravé přirozenosti, která se pokládá za konečný cíl buddhistické nauky. Učí lidi, aby objevili svůj pravý stav...

 

Je Já jsem stále uskutečněno?

18. 9. 2016

Jiří Vacek

Ramana Maháriši a nejen on nás opakovaně učí, že vědomí Já jsem je stále uskutečněno, je stále přítomné a jsme to my sami. To je pravda. Pravda také je, že si Já jsem neuvědomujeme, protože mu nevěnujeme pozornost, což je základní příčina, proč je vědomě nežijeme. Nevědomě je žijeme vždy: „Já jsem, vědomí Já jsem, je život“. To, čím si uvědomujeme, že existujeme a že jsme to my, kteří vědomě existujeme, je vědomí Já jsem, my sami. Není proto třeba vědomí Já jsem hledat nebo dokonce je vytvářet, protože jsme jím my sami, stále a právě teď.

 

Jak duchovní praxe ovlivňuje náš osud

12. 9. 2016

Jiří Vacek

Jako kluk jsem se asi v patnácti letech seznámil s panem Emanuelem Šimandlem, který byl jak weinfurterovským mystikem, tak astrologem... Jedním z jeho astrologických poznatků bylo, že horoskopy mystiků a jogínů jsou velmi nespolehlivé na rozdíl od horoskopů běžných lidí. U nich se horoskop naplňoval velmi přesně. U hledajících na stezce naopak běžná předpověď často nevycházela. Stezka nás mění tím víc, čím víc na ní pokročíme a proto mění i náš osud. Mění a rozpouští naši karmu. Ramana Maháriši s tím v souladu učí, že poznání Já jsem, je-li úplné a ego je rozpuštěno, rozpouští i naši karmu a tím končí i náš řetěz znovuzrozování. Dosahujeme vysvobození.

 

Léčitel není duchovní učitel

4. 9. 2016

Jiří Vacek

Pokud někdo má schopnost léčit druhé, není rozhodně proto ještě duchovním učitelem nebo dokonce mistrem a není oprávněn duchovně učit a vést. Nemusí být dokonce ani na nějaké stezce. Rozdíl mezi léčitelem a duchovním učitelem je zásadní. Léčitel léčí tělo. Jeho cílem je tělesné zdraví a nikoliv Bůh. Často ani neučí důležitost duchovní etiky pro tělesné zdraví. Nerozpouští nejhorší duchovní nemoc, kterou je naše ego. Duchovní učitel zpravidla tělesně druhé neléčí. Jeho cílem není zdravé tělo, ale nalezení Boha v nás a rozpuštění našeho ega; vrací nás Bohu.

 

O nezbytnosti studia duchovní nauky, ovládání mysli a nezbytnosti pozorovatele

27. 8. 2016

Jiří Vacek

(přepis promluvy JV vydané na CD 28 - Živá nauka)

Duchovní nauky je potřeba s plnou vážností studovat jako jakoukoliv jinou vědu, a nejen studovat, ale ty základní věci musíme znát nazpaměť. Duchovní oblast není něco tajemného, mystického, co nemá svou zákonitost, co se nedá pochopit, ale právě naopak – tam vládnou naprosto jasné zákony a ty je potřeba znát, protože když je neznáme, tak nemůžeme ani správně usilovat. Není jedno, jak usilujeme, jak třeba meditujeme, ale musíme usilovat v souladu s těmito zákony, to znamená správně. Pokud je neznáme, tak nevíme, co děláme, proč to děláme ani co od toho můžeme očekávat.

 

Zákonitost a podstata átmavičáry

21. 8. 2016

Jiří Vacek

...  Vědomí Já jsem, které je naším pravým božským Já, jsme ztratili proto, že jsme mu přestali věnovat pozornost vědomí. Současně jsme tím přerušili i tok tvořivé moci vědomí do našeho osobního vědomí a proto náš původní božský svět se změnil v nebožský. Podstata veškerého duchovního pokroku a života je proto obrácení pozornosti Já jsem na ně – na nás samé...

 

Tělesné ego je největší provinění proti Duchu

15. 8. 2016

Jiří Vacek

Naše hmotné tělo je nejhrubší a nejpokleslejší částí naší bytosti. Navíc je dočasné a smrtí zaniká navždy. Proto ztotožnění vědomí Já jsem, kterým jsme, s tělem, je nejhorší nevědomostí, nesvobodou i proviněním proti božímu Duchu Já jsem, jaké existuje. Zaměňuje nás, věčného a nesmrtelného Ducha za dočasné a smrtelné tělo. Pokud nepochopíme tuto základní pravdu a totožnost s tělem nerozpustíme, skutečný pokrok na stezce k uvědomění si našeho pravého Ducha, vědomí Já jsem, není možný. Dokud existuje tělesné ego, je nepřekročitelnou překážkou duchovního poznání.

 

Uvědomění Já pomocí mysli

4. 8. 2016

Jiří Vacek

Mysl si nemůže Já nikdy uvědomit, protože Já není mysl ani nic stvořeného, ale nestvořené vědomí Já jsem. Někteří hledající jsou však neschopní pochopit princip uvědomění si Sebe pomocí správně vedené pozornosti na vědomí Já jsem. Patřil jsem mezi ně. Nebyl jsem schopen pochopit, co Já je a tím méně jsem věděl, jak si je uvědomit...

... Stačí prostě si s Já „lámat hlavu“ a výsledek se zákonitě dostaví. Myslet umíme všichni a proto tento účinný způsob nalezení Já může opravdu provádět každý i když ničemu nerozumí jako já tehdy...

 

Postupný nácvik uvědomění Sebe

16. 7. 2016

Jiří Vacek

Úspěšná átmavičára vyžaduje obrácení pozornosti vědomí, kterým stále jsme, právě na toto vědomí. Pak si je uvědomujeme. To není samo o sobě vůbec obtížné. Pro zvyk neustále věnovat pozornost pouze uvědomovaným předmětům a nikoliv nám, vědomí, kteří si je uvědomujeme, je obtížné pochopit, co se na nás žádá: obrátit směr pozornosti, která proudí běžně pouze mimo samotné vědomí k uvědomovaným předmětům, o 180° a začít pozorovat, to jest uvědomovat si samo vědomí Já jsem, což jsme my sami. V okamžiku, kdy se nám tento obrat pozornosti na samo ryzí vědomí podaří, tak si je i uvědomíme.

 

Cíl a jeho dosažení

10. 7. 2016

Jiří Vacek

Hlavním a prvým cílem stezky poznání Sebe je přímé uvědomění si naší pravé podstaty, kterou je vědomí Já jsem. Dosažení uvědomění vědomí Já jsem je základem, bez kterého nelze uskutečnit ani poznání jednoty nejvyšší Skutečnosti ani vysvobození ze zrodů v nebožském světě. V tom se shoduje většina mistrů a učitelů. Proto Ježíš oprávněně prohlašuje: „Já jsem, vědomí Já jsem, jsou dveře“. Kam vedou tyto dveře? Do království nebeského, zpět do života v Bohu. I další Ježíšův výrok: Já jsem, vědomí Já jsem, je onen kámen úhelný“ neboli svorník, který drží celou klenbu a stavbu, poukazuje na zásadní nutnost poznání vědomí Já jsem. Vědomí Já jsem je základem všeho.

 

Všemocné je spočinutí Ducha

2. 7. 2016

Jiří Vacek

Všemocné je spočinutí Ducha!

(Bedřich Hejhal)

 

Toto je jeden z nejdůležitějších duchovních zákonů a kdo mu dobře rozumí a správně používá, má svůj budoucí osud ve své moci. Kde jako Duch spočineme, to se stává skutečností, kterou žijeme.

 

Důležitost tří klenotů (14. 10. 2011)

21. 6. 2016

Z archivu Jiřího Vacka

Roger Cantu, překlad Martin Tomeš

V buddhismu jsou tři klenoty. To znamená, že zde jsou tři základní komponenty, které tvoří základ našeho vzdělávacího procesu jako žáků buddhismu.

 

Tři klenoty (26. 4. 2014)

20. 6. 2016

Z archivu Jiřího Vacka

Nejlepší výzbrojí na úspěšnou a přímou stezku jsou tři klenoty.

Prvým klenotem je nauka.

Druhým klenotem je duchovní společenství.

Třetí klenot: mistr

 

Guru Rinpočhe - O překážkách na duchovní cestě (14. 5. 2010)

19. 6. 2016

Z archivu Jiřího Vacka

o-prekazkach.pngV malé knížečce se Guru Rinpočhe zabývá nesprávnými názory naší mysli, které nám brání v dosažení poznání a vysvobození. Příhodně je nazývá démony. Skutečně také jako zlí duchové působí. Mají i jak sílu, tak i určitou vědomou inteligenci, které společně směřují k tomu, aby svůj obsah uskutečnily. K tomu potřebují, aby se nás, našeho vědomí zmocnily. Pro jejich zneškodnění je na prvém místě důležité je znát. Pokud je nedokážeme rozpoznat, nemůžeme s nimi ani pracovat.

Martin Tomeš tyto „démony“ sestavil do přehledné tabulky, abychom se s nimi mohli důkladně seznámit. K velkému zadostiučinění jsem shledal, že se tabulka neliší od toho, co učím...

 

Setkání s Marcelkou a Romkem 26. 5. 2016

4. 6. 2016

www.marcelkazhor.cz

Poté, co se Jiří Vacek zotavil z úrazu, ho Marcelka s Romkem navštívili v jeho pražském bytě. Na jeho meditační semináře docházeli téměř před dvaceti lety a společná meditace provázela setkání i dnes. Den předtím Jiří Vacek oslavil své pětaosmdesáté narozeniny. Na fotografii je kromě něj a Marcelky s Romkem také jeho žena Miluška.

 

Sokratovo síto

30. 5. 2016

převzato z internetu

Jednoho dne potkal jeden Athéňan filosofa Sokrata a povídá: "Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?"

"Počkej chvilku," odpověděl Sokrates. "Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít." ...

 

Vrácení mysli do jejího zdroje

9. 1. 2016

Jiří Vacek

Když je mysl trvale prosta všech odstředivých a zlých sklonů a zastavíme její činnost, klesne do svého zdroje – Já. Co pak zůstává, je samo ryzí vědomí Já jsem. Když na ně – na Sebe obrátíme pozornost, tak dosahujeme v něm poznání, uvědomění Sebe: Já jsem ryzí Sebe si vědomé vědomí Já jsem.

 

Jednota je vědomí

9. 1. 2016

Jiří Vacek

Jedině vědomí existuje. Vše, co si uvědomujeme, existuje pouze ve vědomí a není proto podstatně od vědomí odlišné. Vše projevené existuje nejen ve vědomí, ale i z vědomí vzniká a v něm trvá. Svět není od vědomí oddělen, ale těsně spojen jako příčina a následek.

 

Rozpouštění karmy

9. 1. 2016

Jiří Vacek

Považujeme-li se za konatele, musíme sklízet plody svého konání. Pátráme-li: „Kdo je konatel?“ a prožíváme-li Střed (Já) sám, mizí představa „jsem konatel“ se všemi jejími karmickými plody a to je stav věčné svobody. (Ramana Maháriši)

Jako „konatelé“ vždy vytváříme následky neboli karmu. Zmizí-li pocit „já konám“, karma se netvoří.

 

O plnění boží vůle

8. 1. 2016

Jiří Vacek

Kdo nezná Boha, vědomí Já jsem, nemůže ani plnit jeho vůli. Ta nejvyšší je právě v tom, abychom v něm, ve vědomí Já jsem stále spočívali. Nejvyšší boží vůle nespočívá v pouhém plnění přikázání, ale hlavně v poznávání, uvědomování vědomí Já jsem, které je samým Bohem.

 

Pozornost k Já

8. 1. 2016

Jiří Vacek

Pozornost k Já, átman je svrchovanou oddaností k Bohu, protože Bůh existuje jako Já. (Ramana Maháriši)

Jeden ze silných výroků mistra. Naše Já, vědomí Já jsem je Bohem a když se na ně soustřeďujeme, soustřeďujeme se na Boha a v tomto soustředění na Něj se mu oddáváme. Není samozřejmě míněna plná totožnost, ale soupodstatnost Já našeho a absolutního.

 

Átmavičára je praxí pozorovatele

7. 1. 2016

Jiří Vacek

... Tím, co si uvědomuje prováděné zkoumání, je námi hledané Já. Jelikož je v našem hledání Já již přítomné, protože je provádíme my, vědomí, není potřebné nic jiného, než na ně obrátit pozornost a tak si je, sebe uvědomit. Obracení pozornosti na to, co je v nás pozorovatelem, co si vše právě teď uvědomuje, včetně své existence JÁ JSEM, je proto nejpřímější způsob, jak si své Já uvědomit jako to, co je právě zde a čím jsme si vědomi Sebe i předmětů...

 

Častá chyba hledajících své Já

7. 1. 2016

Jiří Vacek

... Přesvědčení o netotožnosti s tělem a s myslí, je pouhá myšlenka, byť i správná, nikoliv sama tato totožnost. Ta spočívá ve ztotožnění vědomí, kterým jsme, s tělem a s myslí, kterými nejsme. Ke skutečnému rozpouštění totožnosti vědomí s tělem a s myslí dochází teprve tehdy, když jako sebe si vědomí pozorovatelé těla a mysli si přímo uvědomujeme, že jsme od těla a mysli rozlišeni. Tento stav rozlišení od těla a mysli musí být trvale udržován. Kdykoliv jej ztratíme, jsme opět ztotožněni s tělem a s myslí neboli egem...

 

Kotě nebo opička?

2. 1. 2016

Jiří Vacek

Hledající se někdy dělí do dvou skupin: na kočičí a opičí mláďata. Kočka svá mláďata nosí a ty se nemusejí namáhat a o nic starat. Opičí mládě se naopak musí matky samo pevně držet, aby ji neztratilo.

 

Tajemství světa

31. 12. 2015

Jiří Vacek

... Jediným řešením je dosáhnout poznání Sebe některou z přímých stezek, nejlépe átmavičárou. Ta přímo míří na odhalení základu světa, jímž je vědomí. Nakonec, i kdyby svět neexistoval, jeho klam existuje a existuje i ten, kdo si jej uvědomuje. Poznání vědomí, které si svět uvědomuje, je proto i řešením otázky jeho existence. Svět je v jakékoliv podobě relativní existencí, vždy plně závislou na vědomí, které si jej uvědomuje. Bez vědomí světa není ani svět...

 

Tělo je cenný dar

31. 12. 2015

Jiří Vacek

Silné a zdravé tělo je velký dar. Blaze tomu, kdo je použije k dosažení poznání Sebe a nikoliv pro získávání světských potěšení. Nejsme tělem, nemáme se s ním ztotožňovat ani s jeho činnostmi, ale máme je mít rádi jako vše. Týrání a očerňování těla nejen nikam nevede, ale pokroku na stezce škodí. Je výrazem nevědomosti. Dejme tělu, co ke svému zdraví potřebuje, ale neslužme mu. Má být naším nástrojem, který ovládáme a nikoliv nás ovládat.

 

Závěrečný úsek stezky

25. 12. 2015

Jiří Vacek

(k článku z 19.12. Sádhu Óm – Nácvik sebezkoumání )

... Átmavičáru je třeba pěstovat s ohromnou láskou po poznání Sebe. Pak nám čím dál tím víc pomáhá mistrova milost. Když se spojí tyto dvě síly – láska a mistrova milost, podaří se nám si uvědomit naše pravé Já, vědomí Já jsem. Pak se v něm udržujeme jak vlastním úsilím, tak s pomocí mistra. Pak, jak píše Sádhu Óm, se dostaví ohromná změna, která se uskuteční, jak tvrdí, samovolně bez našeho úsilí. Síly pozornosti vědomí Já se zmocní milost a učiní nás totožnými s ní a nedopustí, abychom vědomí Já ztratili. Mysl (ego) je utopeno navždy ve svém zdroji. To je zkušenost pravého, konečného nepřerušovaného poznání v podání Sádhua...

 

Nejhorší odstředivé sklony

25. 12. 2015

Jiří Vacek

Všechny odstředivé vásany nám brání v pokroku na stezce. Ty, které nás přímo vylučují z přijetí milosti, jsou ty zlé. Říkáme jim smrtelné hříchy, protože doslova usmrcují náš duchovní život. Jsou přesným opakem toho, co se po nás žádá: lásky, která je Bůh. Z ostatních sklonů je zvláště nebezpečné ztotožňování s naším hmotným tělem. Již proto, že tělo nakonec zaniká. Upnutí na ně je spojení s něčím pomíjivým, co zákonitě vždy ztratíme.

 

Pomocné postupy k nalezení Já

25. 12. 2015

Jiří Vacek

Pokud nejsme schopni přímo provádět átmavičáru, tak se nám radí:

1) Opakovat mantru. Nejlepší určitě je: „Já jsem vědomí Já jsem“ nebo jí podobné, jako je „Já-Já“.

2) Pozorovat své dýchání. Mysl i dech jsou projevy jediné tvořivé moci Já, která je jejich zdrojem.

 

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25

následující »