Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Pozornost k Já

8. 1. 2016

Jiří Vacek

Pozornost k Já, átman je svrchovanou oddaností k Bohu, protože Bůh existuje jako Já. (Ramana Maháriši)

Jeden ze silných výroků mistra. Naše Já, vědomí Já jsem je Bohem a když se na ně soustřeďujeme, soustřeďujeme se na Boha a v tomto soustředění na Něj se mu oddáváme. Není samozřejmě míněna plná totožnost, ale soupodstatnost Já našeho a absolutního.

 

Átmavičára je praxí pozorovatele

7. 1. 2016

Jiří Vacek

... Tím, co si uvědomuje prováděné zkoumání, je námi hledané Já. Jelikož je v našem hledání Já již přítomné, protože je provádíme my, vědomí, není potřebné nic jiného, než na ně obrátit pozornost a tak si je, sebe uvědomit. Obracení pozornosti na to, co je v nás pozorovatelem, co si vše právě teď uvědomuje, včetně své existence JÁ JSEM, je proto nejpřímější způsob, jak si své Já uvědomit jako to, co je právě zde a čím jsme si vědomi Sebe i předmětů...

 

Častá chyba hledajících své Já

7. 1. 2016

Jiří Vacek

... Přesvědčení o netotožnosti s tělem a s myslí, je pouhá myšlenka, byť i správná, nikoliv sama tato totožnost. Ta spočívá ve ztotožnění vědomí, kterým jsme, s tělem a s myslí, kterými nejsme. Ke skutečnému rozpouštění totožnosti vědomí s tělem a s myslí dochází teprve tehdy, když jako sebe si vědomí pozorovatelé těla a mysli si přímo uvědomujeme, že jsme od těla a mysli rozlišeni. Tento stav rozlišení od těla a mysli musí být trvale udržován. Kdykoliv jej ztratíme, jsme opět ztotožněni s tělem a s myslí neboli egem...

 

Kotě nebo opička?

2. 1. 2016

Jiří Vacek

Hledající se někdy dělí do dvou skupin: na kočičí a opičí mláďata. Kočka svá mláďata nosí a ty se nemusejí namáhat a o nic starat. Opičí mládě se naopak musí matky samo pevně držet, aby ji neztratilo.

 

Tajemství světa

31. 12. 2015

Jiří Vacek

... Jediným řešením je dosáhnout poznání Sebe některou z přímých stezek, nejlépe átmavičárou. Ta přímo míří na odhalení základu světa, jímž je vědomí. Nakonec, i kdyby svět neexistoval, jeho klam existuje a existuje i ten, kdo si jej uvědomuje. Poznání vědomí, které si svět uvědomuje, je proto i řešením otázky jeho existence. Svět je v jakékoliv podobě relativní existencí, vždy plně závislou na vědomí, které si jej uvědomuje. Bez vědomí světa není ani svět...

 

Tělo je cenný dar

31. 12. 2015

Jiří Vacek

Silné a zdravé tělo je velký dar. Blaze tomu, kdo je použije k dosažení poznání Sebe a nikoliv pro získávání světských potěšení. Nejsme tělem, nemáme se s ním ztotožňovat ani s jeho činnostmi, ale máme je mít rádi jako vše. Týrání a očerňování těla nejen nikam nevede, ale pokroku na stezce škodí. Je výrazem nevědomosti. Dejme tělu, co ke svému zdraví potřebuje, ale neslužme mu. Má být naším nástrojem, který ovládáme a nikoliv nás ovládat.

 

Závěrečný úsek stezky

25. 12. 2015

Jiří Vacek

(k článku z 19.12. Sádhu Óm – Nácvik sebezkoumání )

... Átmavičáru je třeba pěstovat s ohromnou láskou po poznání Sebe. Pak nám čím dál tím víc pomáhá mistrova milost. Když se spojí tyto dvě síly – láska a mistrova milost, podaří se nám si uvědomit naše pravé Já, vědomí Já jsem. Pak se v něm udržujeme jak vlastním úsilím, tak s pomocí mistra. Pak, jak píše Sádhu Óm, se dostaví ohromná změna, která se uskuteční, jak tvrdí, samovolně bez našeho úsilí. Síly pozornosti vědomí Já se zmocní milost a učiní nás totožnými s ní a nedopustí, abychom vědomí Já ztratili. Mysl (ego) je utopeno navždy ve svém zdroji. To je zkušenost pravého, konečného nepřerušovaného poznání v podání Sádhua...

 

Nejhorší odstředivé sklony

25. 12. 2015

Jiří Vacek

Všechny odstředivé vásany nám brání v pokroku na stezce. Ty, které nás přímo vylučují z přijetí milosti, jsou ty zlé. Říkáme jim smrtelné hříchy, protože doslova usmrcují náš duchovní život. Jsou přesným opakem toho, co se po nás žádá: lásky, která je Bůh. Z ostatních sklonů je zvláště nebezpečné ztotožňování s naším hmotným tělem. Již proto, že tělo nakonec zaniká. Upnutí na ně je spojení s něčím pomíjivým, co zákonitě vždy ztratíme.

 

Pomocné postupy k nalezení Já

25. 12. 2015

Jiří Vacek

Pokud nejsme schopni přímo provádět átmavičáru, tak se nám radí:

1) Opakovat mantru. Nejlepší určitě je: „Já jsem vědomí Já jsem“ nebo jí podobné, jako je „Já-Já“.

2) Pozorovat své dýchání. Mysl i dech jsou projevy jediné tvořivé moci Já, která je jejich zdrojem.

 

O výbornosti pozorovatele

25. 12. 2015

Jiří Vacek

Usilovné celodenní spočívání v sebe si vědomém, vše pozorujícím vědomí, které ví, že není ničím, co pozoruje, je jedna z nejúčinnějších sádhan, jaká existuje...

... Takto pojatá praxe je celistvá, nemá nedostatky a vede přímo k cíli, pokud ji provádíme celý den, vytrvale a bez přerušování. Podrobný postup, jak si uvědomit pozorovatele, je uveden v knize „Královská jóga“. Děje se tak postupně pomocí metodické řady na pozorovatele.

 

Milost máme stále

24. 12. 2015

Jiří Vacek

Milost se nezískává, ale je stále zde a jsme to my sami, naše pravé Já, vědomí Já jsem. Protože se k ní neobracíme, tak ji nepřijímáme nebo se jí dokonce protivíme. „Vše je milost – vše je úsilí“, jsou dva extrémy, dvě polopravdy a proto i zavádějící nepravdy. Naše Já a jeho milost je zde stále, ale bez správného úsilí se jí neotevřeme a proto ani nemůže v nás působit. Velkou milostí je také možnost pobývání v přítomnosti mistra, který si Já uvědomuje. I na tuto milost platí, že se jí musíme svým úsilím otevírat a přijímat, aby se mohla projevit.

 

Láska k Já

24. 12. 2015

Jiří Vacek, Ramana Maháriši, Sádhu Óm

Volně sestaveno z učení Ramana Mahárišiho a Sádhu Óm.

Láska není příčinou štěstí a blaženosti, ale je samým štěstím a blažeností, je Já.

Láska je láskou vědomí Já jsem k sobě. Je mu vrozena. To je také pravá láska k Bohu i k sobě.

Láska vedená pozorností k vědomí Já, rozpouští mnohost tvarů stvoření.

Svrchovaná láska je naše skutečné Já.

 

Jak správně milovat

24. 12. 2015

Jiří Vacek

Ježíš nás učí milovat celou svou bytostí Boha a podobně naše bližní a stejně jako je i sebe. Bůh je neprojevené vědomí Já jsem, zdroj všeho a je láskou. Tou se s ním sjednocujeme. Toto jediné vědomí Já jsem je přítomné ve všech stvořených bytostech jako jejich základ a pravé Já. Právě toto Já, soupodstatné s Bohem Já jsem, máme v bližních milovat. K němu má směřovat naše láska a přátelství a nikoliv k jejich egu a zevní osobnosti. I v nás je toto božské vědomí Já jsem přítomno a platí pro ně požadavek lásky jako našim bližním. Máme je i sebe milovat jako vědomí Já jsem a to stejně: ani více ani méně.

 

Je svět Bůh?

21. 12. 2015

Jiří Vacek

Stejné vědomí, které pozoruje stvoření, se projevuje jako bytosti a předměty světa. Ty nejsou však s pozorujícím vědomím totožné, ale jsou rozlišené v nejrůznějších tvarech působením tvořivé moci vědomí.

 

Ramana Maháriši o džňáninech

21. 12. 2015

Jiří Vacek

... Mistr, džňánin se rodí do posledního zrodu s tolika zásluhami, dobrou karmou, že je sám nemůže využít. Ti, kteří se k němu chovají s úctou a láskou a pomáhají mu, získávají část těchto zásluh džňánina jako požehnání pro sebe.

Někteří džňáninové se rodí i s určitými proviněními neboli se špatnou karmou. Ti, kteří se k nim chovají špatně, jako trest přejímají na sebe tato provinění jako zlou karmu. Tyto přenosy se dějí samovolně. Soustředěná oddanost mudrci přináší nakonec i vysvobození...

 

Co jsme

21. 12. 2015

Jiří Vacek

... Svět není od Boha, nejvyšší Skutečnosti oddělen, ale je pouze od ní rozlišen. Je s ní spojen. Tímto spojovacím prvkem je vědomí Já jsem jako sebe si vědomé vědomí, které si svět uvědomuje. Přesně vzato, nejsme nejvyšší Skutečností ve smyslu plné totožnosti s ní ani nejsme jediným existujícím jsoucnem. Jsme v něm pouze zahrnuti, ale nevědomě a naším úkolem je si tuto rozlišenou jednotu s nejvyšším uvědomit a žít s ní v souladu. V praxi tak činíme plněním přikázání lásky k Bohu, k našim bližním i k sobě a poznáváním naší podstaty, kterou je vědomí Já jsem. To nás vrací tam, odkud jsme odešli, do našeho původního stavu stvoření...

 

Potřeba energie a času pro stezku

20. 12. 2015

Jiří Vacek

Každé úsilí vyžaduje ke svému provádění dostatek energie i času. Cesta k Bohu není výjimkou. Mnoho hledajících přijímá nauku za pravdivou, ale přece neusiluje buď pro nedostatek času nebo energie. Ve skutečnosti často mají obojího dost, ale utrácejí čas a sílu na nesprávné záležitosti a na stezku jim pak nezbývají.

 

Praxe já jsem Já jsem

20. 12. 2015

Jiří Vacek

Radí se nám, abychom si neustále mysleli, že jsme vědomí Já jsem. Současně nesmíme toto správné přesvědčení zaměnit za samo uvědomění. Tím není. Myšlenka Já jsem je pouze myšlenka, Já jsem je naše sebe si vědomá podstata, sebe si vědomé vědomí.

 

Střídání vásan

20. 12. 2015

Jiří Vacek

... Střídání vlivu vásan, jak v dané chvíli, tak dlouhodobě, působí i na náš pokrok na cestě. Když nám vládnou ty spásné, tak pokračujeme. Pod vládou těch nespásných se nám nedaří. Jakákoliv vásana, aby nás ovládla, musí získat pozornost vědomí. Proto je pro boj s odstředivými silami nezbytné střežit pozornost a bdít nad tím, čemu ji věnujeme, ale i nevěnujeme. To rozhoduje...

 

Ztráty vědomí Já

20. 12. 2015

Jiří Vacek

Na začátku dosažení poznání jeho zkušenost mizí. Říkáme, že odchází a přichází, ale není to pravda. Stále jsme Já a Já nemá, kam by mohlo odejít. Co se ve skutečnosti děje? Odstředivé vásany a zejména ty zlé, se zmocňují naší mysli a zatemňují vědomí, jako mrak stále zářící slunce. Také odvádějí pozornost vědomí od Sebe a obracejí ji k tělu, mysli a světu.

 

Sádhu Óm – Nácvik sebezkoumání

19. 12. 2015

www.rudolfskarnitzl.cz

sadhu_om.jpg... Pokud budeme palcem tisknout tlakoměr, tak stupnice bude zpočátku ukazovat tlak deseti kilogramů. Ale pokud se pokusíme udržet tlak po delší dobu, tak stupnice ukáže, že tlak postupně klesá. Naproti tomu, pokud po prvním pokusu tlak uvolníme a krátce si odpočineme a pak zmáčkneme tlakoměr s novou silou, stupnice může ukázat i trochu víc než deset kilogramů. Podobné je to v případě sebe-pozornosti. Když po dlouhou dobu zápasíme o udržení sebe-pozornosti, intenzita a jas naší pozornosti bude postupně slábnout a klesat. Když však místo toho polevíme hned, jakmile zjistíme, že naše sebe-pozornost ochabuje, pak po krátkém odpočinku bude mít nový pokus o upevnění pozornosti na Self větší sílu a jas. Proto důležité není to, jak dlouhou dobu trávíme snahou o soustředění na Self, ale opravdovost a intenzita, s jakou podnikáme další nový pokus...

 

Několik myšlenek

18. 12. 2015

Jiří Vacek

... Ztotožňování s tím, co nejsme, nám zakrývá pravdu o tom, co skutečně jsme. Jediné, co opravdu máme, jsme my sami, naše Já jsem. Cokoliv vlastníme není nikdy naše, tím méně my sami. To, čím si uvědomujeme svět, je k němu přivrácená pozornost vědomí. Přesně vzato, my si uvědomujeme svět...

 

Pohled na svět

18. 12. 2015

Jiří Vacek

Svět a jeho bytosti jsou projevem Boha a nikoliv Bohem samým, neprojeveným absolutním vědomím Já jsem. Takto si proto máme projev uvědomovat: jako nedílnou část nejvyšší Skutečnosti, ale neztotožňovat jej přímo s Bohem Já jsem.

 

Hledání zdroje mysli

17. 12. 2015

Jiří Vacek

Mysl i dech mají společný zdroj, jímž je vědomí Já. Proto je možné jej nalézt oběma způsoby – jak hledáním zdroje dechu, tak mysli. Myslí, se kterou pracujeme v tomto případě, jsou všechny výtvory mysli: myšlenky, city, představy. V tomto hledání bděle pozorujeme mysl a jakmile se objeví některá myšlenka, cit, představa, tak se tážeme: „Odkud, z čeho vzniká?“ S myšlenkami se neztotožňujeme, ale obracíme pozornost na jejich společný zdroj.

 

K terminologii Já

17. 12. 2015

Jiří Vacek

Ústředním učením Ramany Mahárišiho je vědomí Já jsem, které je nestvořené, neomezené nejvyšší Jsoucno. Maháriši pro ně používá střídavě několik pojmů, což jsou synonyma vědomí Já jsem.

 

Tři způsoby poznání Sebe

17. 12. 2015

Jiří Vacek

Ramana Maháriši uvádí, že jsou tři způsoby jak dosáhnout poznání Sebe:

1) Zkoumání sama sebe neboli átmavičára.

2) Pátrání po tom, kde vzniká dech.

3) Ponoření do Srdce.

Átmavičára je způsobem nejpřímějším, ale také nejobtížnějším. V něm se pozorností upneme na nějaký projev Já, jako je například pozorovatel a s jeho pomocí si Já uvědomíme.

 

Neztotožňování s myslí

17. 12. 2015

Jiří Vacek

Nejsem dostředivými výtvory mysli ani odstředivými, ale vědomím, které si je uvědomuje a ve kterém vznikají a trvají. Odstředivé sklony musíme rozpouštět pomocí rozlišující moudrosti. Dostředivé síly rozvíjíme s rozlišující moudrostí v souladu. Ani s dostředivými ani s odstředivými sklony se nesmíme ztotožňovat, ale stále se od nich rozlišovat v je pozorujícím vědomí.

 

Nevezmeš jméno boží nadarmo!

16. 12. 2015

Jiří Vacek

Tak zní jedno z hlavních přikázání. Braní jména božího nadarmo má dvě složky: zevní a vnitřní, duchovní. Zevně se jedná o neúctu k Bohu obecně a nevhodného až urážlivého používání různých jmen božích. Vnitřní význam přikázání je mnohem hlubší. Co je pravé a nejvyšší, ještě vyslovitelné jméno boží? Židé je měli v takové úctě, že je nesměli ani napsat ani vyslovit. Snad proto, že toto jméno boží vystihuje samu boží podstatu. Je-li vysloveno nebo napsáno, přestává být božské, ale je jen božím stvořeným projevem. Sám Bůh je nestvořený. Toto tajemné jméno boží prozradil Mojžíšovi sám Bůh: „Já jsem ten, který jsem. Já jsem je jméno mé!“

 

Kdo existuje?

16. 12. 2015

Jiří Vacek

Každá vědomá bytost ví, že je, že existuje. Proto můžeme otázku „Co je mé Já?“ obměnit za zkoumání své existence a jejího zdroje. Já jsem je jednota vědomí a bytí. V otázce: „Kdo existuje?“ se obracíme k našemu ryzímu bytí bez přívlastků. Zkoumáme, kdo existuje a jak ví, že existuje, co je zdrojem naší existence?

 

O duchovním poučení

16. 12. 2015

Jiří Vacek

Každé správné duchovní poučení je cenné a účinné. Ne všechna poučení jsou však ve svých účincích stejná. Vždy záleží na tom:

  1) Kdo poučení dává.

  2) Kdo je přijímá.

Pokud je příjemce poučení pod vládou zlých a odstředivých sklonů, pak poučení není schopen přijmout, tím méně se jím řídit. Čistota mysli, stupeň jejího dosažení určuje, jak a zda vůbec poučení přijmeme a jak s ním naložíme i jak v nás zapůsobí.

 

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26

následující »