Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

O výbornosti pozorovatele

25. 12. 2015

Jiří Vacek

Usilovné celodenní spočívání v sebe si vědomém, vše pozorujícím vědomí, které ví, že není ničím, co pozoruje, je jedna z nejúčinnějších sádhan, jaká existuje...

... Takto pojatá praxe je celistvá, nemá nedostatky a vede přímo k cíli, pokud ji provádíme celý den, vytrvale a bez přerušování. Podrobný postup, jak si uvědomit pozorovatele, je uveden v knize „Královská jóga“. Děje se tak postupně pomocí metodické řady na pozorovatele.

 

Milost máme stále

24. 12. 2015

Jiří Vacek

Milost se nezískává, ale je stále zde a jsme to my sami, naše pravé Já, vědomí Já jsem. Protože se k ní neobracíme, tak ji nepřijímáme nebo se jí dokonce protivíme. „Vše je milost – vše je úsilí“, jsou dva extrémy, dvě polopravdy a proto i zavádějící nepravdy. Naše Já a jeho milost je zde stále, ale bez správného úsilí se jí neotevřeme a proto ani nemůže v nás působit. Velkou milostí je také možnost pobývání v přítomnosti mistra, který si Já uvědomuje. I na tuto milost platí, že se jí musíme svým úsilím otevírat a přijímat, aby se mohla projevit.

 

Láska k Já

24. 12. 2015

Jiří Vacek, Ramana Maháriši, Sádhu Óm

Volně sestaveno z učení Ramana Mahárišiho a Sádhu Óm.

Láska není příčinou štěstí a blaženosti, ale je samým štěstím a blažeností, je Já.

Láska je láskou vědomí Já jsem k sobě. Je mu vrozena. To je také pravá láska k Bohu i k sobě.

Láska vedená pozorností k vědomí Já, rozpouští mnohost tvarů stvoření.

Svrchovaná láska je naše skutečné Já.

 

Jak správně milovat

24. 12. 2015

Jiří Vacek

Ježíš nás učí milovat celou svou bytostí Boha a podobně naše bližní a stejně jako je i sebe. Bůh je neprojevené vědomí Já jsem, zdroj všeho a je láskou. Tou se s ním sjednocujeme. Toto jediné vědomí Já jsem je přítomné ve všech stvořených bytostech jako jejich základ a pravé Já. Právě toto Já, soupodstatné s Bohem Já jsem, máme v bližních milovat. K němu má směřovat naše láska a přátelství a nikoliv k jejich egu a zevní osobnosti. I v nás je toto božské vědomí Já jsem přítomno a platí pro ně požadavek lásky jako našim bližním. Máme je i sebe milovat jako vědomí Já jsem a to stejně: ani více ani méně.

 

Je svět Bůh?

21. 12. 2015

Jiří Vacek

Stejné vědomí, které pozoruje stvoření, se projevuje jako bytosti a předměty světa. Ty nejsou však s pozorujícím vědomím totožné, ale jsou rozlišené v nejrůznějších tvarech působením tvořivé moci vědomí.

 

Ramana Maháriši o džňáninech

21. 12. 2015

Jiří Vacek

... Mistr, džňánin se rodí do posledního zrodu s tolika zásluhami, dobrou karmou, že je sám nemůže využít. Ti, kteří se k němu chovají s úctou a láskou a pomáhají mu, získávají část těchto zásluh džňánina jako požehnání pro sebe.

Někteří džňáninové se rodí i s určitými proviněními neboli se špatnou karmou. Ti, kteří se k nim chovají špatně, jako trest přejímají na sebe tato provinění jako zlou karmu. Tyto přenosy se dějí samovolně. Soustředěná oddanost mudrci přináší nakonec i vysvobození...

 

Co jsme

21. 12. 2015

Jiří Vacek

... Svět není od Boha, nejvyšší Skutečnosti oddělen, ale je pouze od ní rozlišen. Je s ní spojen. Tímto spojovacím prvkem je vědomí Já jsem jako sebe si vědomé vědomí, které si svět uvědomuje. Přesně vzato, nejsme nejvyšší Skutečností ve smyslu plné totožnosti s ní ani nejsme jediným existujícím jsoucnem. Jsme v něm pouze zahrnuti, ale nevědomě a naším úkolem je si tuto rozlišenou jednotu s nejvyšším uvědomit a žít s ní v souladu. V praxi tak činíme plněním přikázání lásky k Bohu, k našim bližním i k sobě a poznáváním naší podstaty, kterou je vědomí Já jsem. To nás vrací tam, odkud jsme odešli, do našeho původního stavu stvoření...

 

Potřeba energie a času pro stezku

20. 12. 2015

Jiří Vacek

Každé úsilí vyžaduje ke svému provádění dostatek energie i času. Cesta k Bohu není výjimkou. Mnoho hledajících přijímá nauku za pravdivou, ale přece neusiluje buď pro nedostatek času nebo energie. Ve skutečnosti často mají obojího dost, ale utrácejí čas a sílu na nesprávné záležitosti a na stezku jim pak nezbývají.

 

Praxe já jsem Já jsem

20. 12. 2015

Jiří Vacek

Radí se nám, abychom si neustále mysleli, že jsme vědomí Já jsem. Současně nesmíme toto správné přesvědčení zaměnit za samo uvědomění. Tím není. Myšlenka Já jsem je pouze myšlenka, Já jsem je naše sebe si vědomá podstata, sebe si vědomé vědomí.

 

Střídání vásan

20. 12. 2015

Jiří Vacek

... Střídání vlivu vásan, jak v dané chvíli, tak dlouhodobě, působí i na náš pokrok na cestě. Když nám vládnou ty spásné, tak pokračujeme. Pod vládou těch nespásných se nám nedaří. Jakákoliv vásana, aby nás ovládla, musí získat pozornost vědomí. Proto je pro boj s odstředivými silami nezbytné střežit pozornost a bdít nad tím, čemu ji věnujeme, ale i nevěnujeme. To rozhoduje...

 

Ztráty vědomí Já

20. 12. 2015

Jiří Vacek

Na začátku dosažení poznání jeho zkušenost mizí. Říkáme, že odchází a přichází, ale není to pravda. Stále jsme Já a Já nemá, kam by mohlo odejít. Co se ve skutečnosti děje? Odstředivé vásany a zejména ty zlé, se zmocňují naší mysli a zatemňují vědomí, jako mrak stále zářící slunce. Také odvádějí pozornost vědomí od Sebe a obracejí ji k tělu, mysli a světu.

 

Sádhu Óm – Nácvik sebezkoumání

19. 12. 2015

www.rudolfskarnitzl.cz

sadhu_om.jpg... Pokud budeme palcem tisknout tlakoměr, tak stupnice bude zpočátku ukazovat tlak deseti kilogramů. Ale pokud se pokusíme udržet tlak po delší dobu, tak stupnice ukáže, že tlak postupně klesá. Naproti tomu, pokud po prvním pokusu tlak uvolníme a krátce si odpočineme a pak zmáčkneme tlakoměr s novou silou, stupnice může ukázat i trochu víc než deset kilogramů. Podobné je to v případě sebe-pozornosti. Když po dlouhou dobu zápasíme o udržení sebe-pozornosti, intenzita a jas naší pozornosti bude postupně slábnout a klesat. Když však místo toho polevíme hned, jakmile zjistíme, že naše sebe-pozornost ochabuje, pak po krátkém odpočinku bude mít nový pokus o upevnění pozornosti na Self větší sílu a jas. Proto důležité není to, jak dlouhou dobu trávíme snahou o soustředění na Self, ale opravdovost a intenzita, s jakou podnikáme další nový pokus...

 

Několik myšlenek

18. 12. 2015

Jiří Vacek

... Ztotožňování s tím, co nejsme, nám zakrývá pravdu o tom, co skutečně jsme. Jediné, co opravdu máme, jsme my sami, naše Já jsem. Cokoliv vlastníme není nikdy naše, tím méně my sami. To, čím si uvědomujeme svět, je k němu přivrácená pozornost vědomí. Přesně vzato, my si uvědomujeme svět...

 

Pohled na svět

18. 12. 2015

Jiří Vacek

Svět a jeho bytosti jsou projevem Boha a nikoliv Bohem samým, neprojeveným absolutním vědomím Já jsem. Takto si proto máme projev uvědomovat: jako nedílnou část nejvyšší Skutečnosti, ale neztotožňovat jej přímo s Bohem Já jsem.

 

Hledání zdroje mysli

17. 12. 2015

Jiří Vacek

Mysl i dech mají společný zdroj, jímž je vědomí Já. Proto je možné jej nalézt oběma způsoby – jak hledáním zdroje dechu, tak mysli. Myslí, se kterou pracujeme v tomto případě, jsou všechny výtvory mysli: myšlenky, city, představy. V tomto hledání bděle pozorujeme mysl a jakmile se objeví některá myšlenka, cit, představa, tak se tážeme: „Odkud, z čeho vzniká?“ S myšlenkami se neztotožňujeme, ale obracíme pozornost na jejich společný zdroj.

 

K terminologii Já

17. 12. 2015

Jiří Vacek

Ústředním učením Ramany Mahárišiho je vědomí Já jsem, které je nestvořené, neomezené nejvyšší Jsoucno. Maháriši pro ně používá střídavě několik pojmů, což jsou synonyma vědomí Já jsem.

 

Tři způsoby poznání Sebe

17. 12. 2015

Jiří Vacek

Ramana Maháriši uvádí, že jsou tři způsoby jak dosáhnout poznání Sebe:

1) Zkoumání sama sebe neboli átmavičára.

2) Pátrání po tom, kde vzniká dech.

3) Ponoření do Srdce.

Átmavičára je způsobem nejpřímějším, ale také nejobtížnějším. V něm se pozorností upneme na nějaký projev Já, jako je například pozorovatel a s jeho pomocí si Já uvědomíme.

 

Neztotožňování s myslí

17. 12. 2015

Jiří Vacek

Nejsem dostředivými výtvory mysli ani odstředivými, ale vědomím, které si je uvědomuje a ve kterém vznikají a trvají. Odstředivé sklony musíme rozpouštět pomocí rozlišující moudrosti. Dostředivé síly rozvíjíme s rozlišující moudrostí v souladu. Ani s dostředivými ani s odstředivými sklony se nesmíme ztotožňovat, ale stále se od nich rozlišovat v je pozorujícím vědomí.

 

Nevezmeš jméno boží nadarmo!

16. 12. 2015

Jiří Vacek

Tak zní jedno z hlavních přikázání. Braní jména božího nadarmo má dvě složky: zevní a vnitřní, duchovní. Zevně se jedná o neúctu k Bohu obecně a nevhodného až urážlivého používání různých jmen božích. Vnitřní význam přikázání je mnohem hlubší. Co je pravé a nejvyšší, ještě vyslovitelné jméno boží? Židé je měli v takové úctě, že je nesměli ani napsat ani vyslovit. Snad proto, že toto jméno boží vystihuje samu boží podstatu. Je-li vysloveno nebo napsáno, přestává být božské, ale je jen božím stvořeným projevem. Sám Bůh je nestvořený. Toto tajemné jméno boží prozradil Mojžíšovi sám Bůh: „Já jsem ten, který jsem. Já jsem je jméno mé!“

 

Kdo existuje?

16. 12. 2015

Jiří Vacek

Každá vědomá bytost ví, že je, že existuje. Proto můžeme otázku „Co je mé Já?“ obměnit za zkoumání své existence a jejího zdroje. Já jsem je jednota vědomí a bytí. V otázce: „Kdo existuje?“ se obracíme k našemu ryzímu bytí bez přívlastků. Zkoumáme, kdo existuje a jak ví, že existuje, co je zdrojem naší existence?

 

O duchovním poučení

16. 12. 2015

Jiří Vacek

Každé správné duchovní poučení je cenné a účinné. Ne všechna poučení jsou však ve svých účincích stejná. Vždy záleží na tom:

  1) Kdo poučení dává.

  2) Kdo je přijímá.

Pokud je příjemce poučení pod vládou zlých a odstředivých sklonů, pak poučení není schopen přijmout, tím méně se jím řídit. Čistota mysli, stupeň jejího dosažení určuje, jak a zda vůbec poučení přijmeme a jak s ním naložíme i jak v nás zapůsobí.

 

Cesta k jednotě

16. 12. 2015

Jiří Vacek

Annamalai Swami nám radí: „Odporujte omezujícím myšlenkám, ale pěstujte takové, jako že vše je mnou, každý je mnou. Všechna zvířata a všechny věci jsou mnou“. Jinde naproti tomu říká, že máme rozlišovat: nejsem tělo, mysl, špatnou společnost a myšlenky. Máme se vyhýbat jakémukoliv klamnému ztotožňování. Na prvý pohled si obě rady odporují, pokud je vezmeme doslova. Není důvod se ztotožňovat se zvířaty, když se nesmíme ztotožňovat ani se svým tělem. Máme však udržovat vědomí jednoty. Nikoliv tak, že se vžíváme do těl druhých lidí nebo dokonce zvířat. Jednota není zevní totožností těl osob a zvířat. Není totožností všeho se vším, ale rozlišenou jednotou. Jejím základem je neprojevené vědomí Já jsem, které v sobě obsahuje veškeré stvořené světy i jejich obyvatele a také je proniká. Této rozlišené jednoty stvoření a nerozlišené jednoty vše spojujícího základu vědomí si máme být vědomi.

 

Duch svatý je Duch svítící

15. 12. 2015

Jiří Vacek

Duch svatý neboli Duch svítící nemůže být ve své podstatě nic jiného, než vědomí Já jsem. Odtud Ježíš: „Já jsem, vědomí Já jsem, je světlo světa“. Tím světem se spíše míní nikoliv svět hmotný, ale svět prvotního, ještě božského stavu bezprostředně po jeho stvoření. Prvé stvoření je nutně duchovní. Není ani jemnohmotné, natož hmotné podstaty, ale ryze duchovní, světelné.

 

Bůh vědomí Já jsem není daleko

15. 12. 2015

Jiří Vacek

Pozorovatelem, částí svého vědomí, která je pozorností přivrácena ke stvoření, si vědomí Já jsem uvědomuje jedince i jejich svět. Tak nahlíží výtvor své tvořivé moci. Bůh, vědomí Já jsem je skrze pozorovatele neustále přítomen ve světě. Není mimo svět, ale svět je tímto způsobem neustále v Bohu, ve vědomí Já jsem. Navíc pozorovatel sídlí ve stvořených bytostech, jím tyto bytosti žijí sebe i svět. Tak nám Bůh nejen není daleko, ale je stále přítomen v nás i ve světě, ale nevědomými není uvědomován, protože jej nehledají. Když jej přece hledají, činí tak někde v dalekém nebi za mraky. Pravda je, že Bůh je vždy přítomný a není a neexistuje místo, kde by nebyl.

 

Prošení v mém – božím – jméně

15. 12. 2015

Jiří Vacek

Evangelium, Ježíš nám říká: „Za cokoliv budete prosit v mém jménu, to i dostanete. Proste tak, jako by vaše přání již bylo vyslyšeno“. Ježíš neříká, abychom prosili v jeho zevním jménu, ač i to je možné, ale v jeho pravém božském jménu, ve vědomí Já jsem, které je Bohem, naším nebeským Otcem. Pravdu, že Ježíšovo pravé jméno je vědomí Já jsem, dosvědčují jeho výroky: „Já jsem cesta, Pravda, láska“ a další. Ježíš, stejně jako Otec, Bůh jsou stejné podstaty, vědomí Já jsem.

 

Jsme stále Já

15. 12. 2015

Jiří Vacek

Některé výroky samy o sobě bez návaznosti na celou nauku mohou být matoucí. Například Maháriši říká: „Jste neustále átman, Já. Je to jen vaše myšlenka, že nejste átman a té se musíte zbavit“. Je pravda, že všichni jsme neustále Já, átman, ale nevědomě. Vědomě naopak žijeme jako ego, opak Já. Abychom si opravdu uvědomovali átman, musíme si jej nejprve uvědomit a poznat. Máme odstranit přesvědčení, že nejsme átman, ale samotné přesvědčení „Já jsem átman“ bez dotazování po Já jeho uvědomění nepřinese.

 

Rozpuštění omylu „já konám“

15. 12. 2015

Jiří Vacek

Chceme-li rozpustit klamný názor „já konám, jsem konatelem“, ptejme se vždy při každé činnosti: „Kdo toto koná?“ Zjistíme, že je činné tělo nebo mysl, ale těmi my nejsme. Tak si uvědomíme, že my nejsme činní nebo činitelem.

 

Důležitost duchovní společnosti

14. 12. 2015

Jiří Vacek

Všichni učitelé a mistři se shodují na důležitosti výběru lidí, se kterými se stýkáme. Rámakršna říká naprosto jasně: „Pravý hledající se vyhýbá i příbuzným, kteří jsou světští, jako jedovatým hadům“. Škodí nám i zevní styk s neduchovními lidmi již proto, že obracejí naši pozornost i mysl ke světským záležitostem. Ty máme plně věnovat stezce. Daleko horší účinky má vnitřní vyzařování zevních lidí. Opravdu vyzařují odstředivé nebo dokonce zlé tvořivé síly, které musíme, jejich působení na nás s velkou silou rozpouštět.

 

Já jsem tělo

14. 12. 2015

Jiří Vacek

Vzkříšení těla

Poučku „Já jsem tělo“ chápejme správně, jako jí podobné, například „Já jsem cesta, pravda“ a další. Neučí nás, že vědomí Já jsem je totožné s cestou, pravdou, ale tvoří rozlišenou jednotu. Vědomí Já jsem není totožné s tělem a nemáme se proto s ním ztotožňovat, ale ani je brát jako neživou hmotu, od vědomí a od nejvyšší Skutečnosti oddělenou.

 

Nebýt činitelem

14. 12. 2015

Jiří Vacek

Být přesvědčen „já konám, já myslím“, je nevědomost. Koná tělo, myslí mysl, ale my nejsme ani tělo ani mysl, ale vědomí Já jsem. Proto nejsme činní. Nemáme být činitelem, protože tento pocit vzniká ze ztotožnění s tělem a s myslí. Máme pouze pozorovat činnost těla a výtvory a dění v mysli bez ztotožňování s nimi. To není totéž, co nečinnost, ale neztotožňování se s činnostmi těla a mysli. Musíme se i rozhodovat, co dělat, co nedělat i střežit mysl před nespásnými myšlenkami, ale to vše pozorovat bez ztotožňování s tím.

 

« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25

následující »