Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sádhu Óm: Prvořadá důležitost pozornosti věnované svému Já (Mountain Path 2/2017)

17. 2. 2018

Mountain Path, Sádhu Óm

21. díl, viz přehled všech dílů

 

* * *

 

Mountain Path, č. 2/2017 (pozn. ročník 2017 zatím nebyl Ramanášramem uvolněn pro volné stahování)

Prvořadá důležitost pozornosti věnované našemu pravému Já - Sádhu Óm

Zaznamenal Michael James

 

sadhu_om7.jpg22. srpen 1978

Sádhu Óm: Arunačála působí tím, že probouzí schopnost jasného rozlišování (vivéka) v našich srdcích. Proto, i když někteří lidé provádí giri-pradakšinu (obcházení kolem osoby, posvátného objektu či božstva ve směru hodinových ručiček jakožto vzdání úcty, pozn. překl.) za vyplnění světských přání, čím více tak činí, tím více rozlišovací schopnosti se v jejich srdcích rozvine a tudíž začnou rozjímat nad svými touhami a tázat se sebe samých, zda může být štěstí skutečně dosaženo vyplněním jakýchkoli takovýchto tužeb. Rychlost, jakou se tato rozlišovací schopnost rozvíjí, však závisí na tom, jak silné jejich touhy jsou, jelikož touhy po něčem jiném než po sebepoznání (átma-džňána) jsou tím, co zatemňuje naši mysl, čímž brání této schopnosti, jejíž světlo přirozeně září hluboko v nitru každého z nás, aby se projevila.

Ačkoli mnoho lidí přišlo k Bhagavanovi, velmi málo z nich chovalo opravdu silnou lásku a touhu po dosažení sebepoznání (átma-džňána), neboť jejich schopnost rozlišovat a rozpoznat, že pravé štěstí nespočívá v ničem jiném, byla zastřena jejich dalšími touhami a zájmy. Rychlost, s jakou každý z žáků rozvinul pravou lásku a touhu po dosažení sebepoznání, byla tudíž nepřímo úměrná síle jejich tužeb a zájmů. Nicméně u každého, kdo kdy přišel do styku s Bhagavanem a jeho učením, ať již za jeho života ve hmotném těle či poté, se bude díky tomu jeho rozlišovací schopnost zcela jistě neustále zlepšovat, třebaže se neprojeví okamžitě či dokonce v jeho současném životě.

Bhagavanovo učení a moc jeho přítomnosti v našem životě je jako semeno zaseté svědomitým zahradníkem. Poté, co jej Bhagavan zasel v našem srdci, jej bude zalévat, hnojit, chránit a pečovat o něj, dokud nevyroste v mohutný strom nesoucí vzácné ovoce poznání (džňána). Je-li již půda, ve které jej pěstuje, úrodná a hluboká, bude růst a nést ovoce poměrně rychle. Je-li však suchá, neúrodná, kamenitá a mělká, bude potřeba na její zúrodnění a prohloubení více času, aby tak umožnila semenu vyklíčit, vyrůst a vytvořit silné a hluboké kořeny.

Ať jsou však podmínky našeho srdce jakékoli, pokud do něj Bhagavan zaseje své semeno, neměli bychom uvažovat z hlediska času, jak dlouho potrvá, dokud nevyroste a nestane se z něj strom nesoucí nakonec své ovoce, neboť čas je pouhým klamem vytvořeným naší klamnou myslí. Co se zdá být sto let ve stavu jednom, se může zdát jako deset minut ve stavu jiném. Proto se říká, že brahman není ani blízko, ani daleko. Jak říká Bhagavan ve verši 781 Guru Vacaka Kovai:1

„Neříkej sklíčeně: „Ó, kdy jen dosáhnu uvědomění Jáství a získám blaženost jednoty (jógánanda)?“ Ve stavu pravého poznání, které je stále stejné [jedno jediné, nedvojné a neměnné], místo [ani čas], blízko či daleko, [brzy či za dlouho], neexistuje.“

_______________________

1 Pozn. překl.: Dilo Guru Vacaka Kovai přeložil do českého jazyka Jiří Vacek pod názvem Výroky Šrí Ramana Maharišiho.

 

Jako vše ostatní, čas i prostor jsou výtvory naší mysli a samou přirozeností naší mysli je klamat nás.2 Ve schopnosti takto činit je mysl opravdu výjimečnou a podivuhodnou silou (atišaja šakti), jak Bhagavan říká v Nan Yar? (Kdo jsem já?). Není však skutečná. Pokud ji svědomitě prozkoumáme bdělým pozorováním3 našeho ega, myšlenky zvané „já“, což je její základní a hlavní podobou, zjistíme, že nic takového ve skutečnosti neexistuje,4 jak nás Bhagavan učí ve verši 17 Upadesa Undiyar.

_______________________

2 Pozn. překl.: Mysl nás může klamat jedině tehdy, pokud se s ní, s jejími výtvory ztotožňujeme, pokud je považujeme za své. Udržujeme-li postoj sebe si vědomého od všeho pozorovaného různého pozorovatele, pak, pokud správně rozlišujeme, nemůžeme být oklamání.

3 Pozn. překl.: Bdělé pozorování spočívá v sebe si vědomém pozorování všech nevědomých objektů za současného vědomí naší rozlišenosti od nich. Tato praxe vede k trvalému (sahadža) samádhi, neboť ji lze provádět neustále, a to i při činnosti ve světě. Vyčerpávající návody pro tuto praxi nalezne čtenář v dílech Jiřího Vacka „Základy jógy a mystiky“, Královská jóga, „Učebnice átmavičáry“, „Pozorování a soustředění na pozorovatele“ a dalších.

4 Pozn. překl.: Naše ego není myšlenkou, ale stavem našeho vědomí, kdy se my, sebe si vědomé vědomí ztotožňujeme s nevědomými objekty, jmenovitě s naším tělem a s výtvory naší mysli. Myšlenka „já“ je toho pak již pouhým důsledkem. K rozpuštění našeho ega vede proto postup přesně opačný, kdy se my, sebe si vědomé vědomí rozlišíme od všeho nevědomého, jmenovitě od našeho těla a výtvorů naší mysli a uvědomíme se opět jako toto sebe si vědomé vědomí.

 

Zkoumá-li někdo mysl, aniž by zapomínal (na sebe sama, pozn. překl.), [shledá, že] nic takového, co se nazývá „myslí“, neexistuje. Toto je přímá stezka pro každého.

 

25. srpen 1978

Sádhu Óm: Skuteční svatí muži (sádhuové) jsou velmi vzácní. Kdysi dávno zde na zemi žil svatý muž (sádhu) zvaný Buddha, o několik staletí později Ježíš, poté Šankara a v nedávné minulosti další, zvaný Rámakrišna. V tomto století však přišel skutečný svatý muž a sdělil nám: „Já nejsem tímto tělem. Já jsem jedno jediné, skutečné vědomí, které blaženě září jako „Já“ v srdcích všech živých bytostí, počínaje Bohem.“ V tomto svém jedinečném vtělení odhalil Bhagavan mnoho sotva zřejmých pravd, jako je tato, novým a výjimečným způsobem.5

_______________________

5 Pozn. překl.: Tutéž pravdu neučil jen Ramana Maháriši, ale i všichni opravdoví mistři, jakými byl Buddha, Ježíš a další. Například Buddhovo nezrozené, neprojevené, bez kterého neexistuje nic zrozeného, projeveného, je právě oním vědomím Já jsem. Sám Máháriši dokonce tvrdí, že původní metodou osvícení v buddhismu musela být átmavičára. Toto téma je osvětleno ve skriptu Jiřího Vacka „Pozorování a soustředění na pozorovatele“, jež se zabývá problematikou buddhistického bdělého pozorování ve světle stezky poznání sama sebe (átma-vičáry).

 

Dříve jsme věřili, že svatí muži, jako byl Buddha, Ježíš i Šankara, žili v určité době a na určitém místě ve vzdálené minulosti, a že proto již zde nejsou s námi. Jelikož jsme uvěřili, že mít spojení se svatým mužem (sádhu-sangha) znamená nacházet se v jeho tělesné přítomnosti, domnívali jsme se, že nelze navázat spojení (sangha) se svatým mužem, jehož tělo není již déle naživu. Nyní však není jakýkoli důvod věřit tomu dále, neboť Bhagavan nám vysvětlil, že on není tělem, ale že je vždy přítomen v nitru každého z nás. Abychom s ním tedy toto spojení (sat-sangha) navázali, není zapotřebí ničeho jiného než obrátit naši pozornost zpět do nitra a spatřit, že v nás neustále jasně září jako „Já“. A protože není omezen časem ani prostorem, spojení s ním je nám dostupné vždy a všude.

Dotaz: Je toto význam výroku, že poznání (džňána) může být dosaženo pouhým myšlením na Arunačálu z dáli? Znamená to tedy, že ať se nacházíme kdekoli, pokud věnujeme naši pozornost pouze Bhagavanovi zářícímu jako „Já“ v našem srdci, vykoření tak naše ego?

Sádhu Óm: Ano. V prvním verši Sri Arunačála Akšaramanamalaj (Svatební věnec veršů na Arunačálu) Bhagavan naznačuje, že Arunačála je „Já“, a cokoli, co o Arunačále říká, se vztahuje též na něho, neboť on je sám Arunačálou. Proto, ať se člověk nachází v jakémkoli čase a na jakémkoli místě, nejlepším způsobem, jak s ním spojení navázat, je věnovat pozornost pouze „Já“. To, co tedy chce tímto veršem říci, je, že medituje-li někdo hluboce na „Já“ samé, vykoření tak své ego. Toto je jeho ujištěním pro nás.

Dotaz: Co se však stane, myslíme-li na Arunačálu či Bhagavana jako na něco jiného než na nás samé, jak se nám jeví, že tomu je? Je takováto meditace na Boha či mistra jakožto na něco jiného, než jsme my sami (anya-bhava), též spojením s ním (sat-sangha)?

Sádhu Óm: Ano, to je též spojením s ním (sat-sangha) a je lepší než se jen nacházet v jeho tělesné přítomnosti a přitom myslet na něco jiného. Nalézat se v jeho tělesné přítomnosti je spojením tělesným, zatímco myslet na něj s láskou je spojením duševním. A jak říká ve verši 4 Upadesa Undiyar, to, co je vykonáno myslí, je v očistě mysli lepší než to, co je vykonáno řečí, což je opět lepší než to, co je vykonáno tělem.

Lidé, jejichž pozornost směřuje zpravidla zevně, mají sklon přikládat přílišnou důležitost zevnímu spojení, jelikož nejsou schopni nahlédnout, co se děje v jejich nitru. Ta nejdůležitější práce, kterou mistr vykonává, nespočívá v jakýchkoliv zevních tvarech, činnostech či událostech, nýbrž pouze hluboko v srdci každého z nás. Tím, že mistr září jako ryzí vědomí Já v našem nitru, nás utváří a připravuje, abychom získali co největší užitek ze zevního spojení s ním, ať již se jedná o pobývání v jeho tělesné přítomnosti, jež je nám v podobě Arunačály neustále dostupná, či o spojení s jeho učením.

Podstata a důležitost práce, kterou Bhagavan v našem nitru nepřetržitě vykonává, je mimo jakékoli lidské chápání. Bez ní by neměl nikdy nikdo ze zevního spojení s ním jakýkoli užitek, neboť pouze ona může očistit naši mysl a tím nás uschopnit, abychom se poddali jemnému vlivu jeho tělesné přítomnosti a vstřebali tak jeho zevní učení. Není-li však člověk vnitřně připraven a dostatečně zralý, nebude mít velký prospěch z jakéhokoli zevního spojení. Je-li však jeho mysl již z větší části očištěna, získá tak ze zevního spojení velice rychle největší užitek, kterým bude rozvinutí silné lásky a touhy obrátit se zpět do nitra a navždy splynout s Bhagavanem, jenž je jasným světlem vědomí, které osvěcuje naši mysl.

Sádhu Óm: Svobodná vůle je naší pravou podstatou. Protože existujeme jen my sami, co by tedy kdy mohlo naši svobodu jakkoli omezit? Jedině tehdy, omezíme-li samy sebe na tělo, se nám bude zdát, že je naše svoboda omezená. A pokud se nám zdá naše svoboda omezená, pak se nám bude též zdát, že jsme svázáni i jejím opakem: osudem. Nicméně i tehdy, pokud se nám naše svoboda jeví být omezená, neexistuje ve skutečnosti nic jiného než jen my sami, tudíž neexistuje nic, co by kdy mohlo naši svobodu omezit jakýmkoliv způsobem. Máme tedy neustálou svobodu nahlížet na nás samé (prožívat sebe sama, pozn. překl.) buď jako na jedno jediné a nedělitelné, čímž ve skutečnosti jsme, nebo jako na mnohost, což se zdá, že jsme, kdykoli existujeme jako ego.

Ani ovoce naší činnosti (karma), ani zevně směřující sklony naší mysli (vasány) nám nemohou v dosažení zkušenosti sebepoznání (átma-džňána) ve skutečnosti zabránit.6 To proto, že sebepoznání je naší pravou podstatou, zatímco ovoce naší činnosti (karma) a zevně směřující sklony naší mysli (vasány) jsou pouze zdánlivými jevy, které se zdají existovat pouze z pohledu ega, jímž se nyní zdá, že jsme, a nikoliv z pohledu nás samých, takových, jací ve skutečnosti jsme. Ony se zdají existovat pouze proto, že jsme vyvstali jako ego a nyní se díváme zevně. Obrátíme-li se zpět a podíváme-li se do nitra, abychom zjistili, kdo ve skutečnosti jsme, ego spolu s ovocem jeho činností a zevně směřujícími sklony mysli zmizí,7 poněvadž ono není tím, čím ve skutečnosti jsme. Protože ego vzniká a setrvává jen díky uchopování zevních objektů, oslabí se a zanikne proto tehdy, vzdá-li se uchopování všech objektů díky snaze patřit pouze na sebe sama, jak říká Bhagavan ve verši 25 Ulladu Narpadu:

„Vězte, že chápáním se tvaru vzniká beztvarý přízrak – ego, které trvá tak dlouho, dokud se jej přidržuje; tehdy roste a sílí; vzdá-li se jednoho tvaru, přijme druhý. Zkoumáme-li je, zmizí.“

_______________________

6 Pozn. překl.: Negativní následky naší činnosti spolu se zevně směřujícími sklony naší mysli nám v dosažení naší zkušenosti sebepoznání brání, a to velmi účinně. Směřujeme-li naši pozornost neustále zevně, pak vytváříme takové síly, díky kterým se stává obrácení naší pozornosti zpět na nás samé obtížné až mnohdy i nemožné.

7 Pozn. překl.: Obrátíme-li pozornost na nás samé a dosáhneme-li poznání naší pravé podstaty, ego spolu se svými sklony nezmizí zpravidla trvale, nýbrž pouze dočasně. I sám Maháriši říká, že i u bytostí, které dosáhly poznání (džňáninové), vyvstává ego znovu a znovu. Je proto nezbytné v našem úsilí na stezce pokračovat dále, stav poznání ustalovat a prohlubovat a rozpouštět síly a sklony, které jeho rozvoji brání. Jednotlivé dílčí vývojové stupně stezky, jejich dosažení, ustálení a prohloubení, jsou podrobně rozpracovány v dílech Jiřího Vacka „Základy jógy a mystiky“, Královská jóga, „Učebnice átmavičáry“, a dalších.

 

Máme-li nedostatek rozlišovací schopnosti (vivéka), budeme pak i nadále ve stavech bdění a snění vyvstávat a setrvávat jako ego, a kdykoli tak učiníme, budeme promítat trojitý projev duše, světa a Boha. Protože se však jevíme být egem a tudíž promítáme takovéto jevy pouze ve stavech bdění a snění, avšak nikoli ve stavu spánku (beze snů, pozn. překl.), jsme jako hloupý člověk, který místo toho, aby se ukrýval před silným slunečním žárem pobýváním ve stínu stromu, se vydá do pálivé sluneční záře, dokud to již déle nevydrží a na okamžik se neukryje v chladném stínu, než se opět vydá ven do pálivé záře slunce.

Nyní jsme však byli přitaženi k Bhagavanovi. Následujeme-li tedy stezku, již nám ukázal, naše mysl se postupně očistí, díky čemuž se bude ostrost naší rozlišovací schopnosti neustále zvyšovat. Výsledkem pak bude naše rostoucí znechucení tímto zvykem vyvstávat jako ego a promítat tyto projevy duše, světa a Boha. Budeme proto rozjímat: „Proč bych měl opakovaně vycházet do pálivé sluneční záře tím, že budu ve stavech bdění a snění vyvstávat jako ego a poté se dočasně navracet do stínu stromu utišením se ve stavu spánku? Proč bych neměl jen spokojeně spočívat v chladu a pohodlí stínu?

Zaostří-li se tímto naše rozlišování a zapustí-li kořeny hluboko v nás, obrátíme se zpět do našeho nitra a splyneme navždy se svým zdrojem. Tak zjistíme, že jsme vždy měli svobodu být tací, jací ve skutečnosti jsme, a tím promítání jakýchkoli klamných jevů ukončit. Naše neomezená svoboda byla omezena jen zdánlivě. To, co ji zdánlivě omezilo, bylo naše hloupé lpění na našem vycházení ven do sluneční záře promítáním jevů duše, světa a Boha. Čili naše svoboda byla zdánlivě omezena jen díky jejímu zneužívání námi, že jsme na nás samé nahlíželi jako na mnohost místo jako na jeden jediný, nekonečný celek, kterým ve skutečnosti jsme. Máme tedy neustálou svobodu její zneužívání ukončit a zůstat tací, jací ve skutečnosti neustále jsme.

 

* * *

Pokračování příště.