Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sádhu Óm: Prvořadá důležitost pozornosti věnované svému Já (Mountain Path 3/2014)

25. 8. 2017

Mountain Path, Sádhu Óm

10. díl, viz přehled všech dílů

 

Poznámka k používaným pojmům

Naše pravé Já, v angličtině „Self“ a to samotně i ve složeninách jako je „Self knowledge“, poznání našeho pravého Já, je překládáno jako „Já“.

Naše nepravé já je v anglických textech „I“, někdy „ego“. V českém překladu se držíme pojmu „ego“, aby nedošlo k záměně pravého Já za nepravé.

Výrazy „první“, „druhá“ a „třetí osoba“ značí osoby mluvnické. První osobou je myšleno naše pravé Já, ale také i ego, druhou osobou „ty“ a třetí osobou „on/ona/ono“.

Význam „první osoby“, zda se jedná o naše pravé Já nebo o ego, bývá v textu určen nebo vyplývá z kontextu.

V indické literatuře se často setkáváme s nedůsledností ve vyjadřování, proto je nezbytné provádět její studium ve správném duchu.

 

* * *

 

Mountain Path, č. 3/2014

Prvořadá důležitost pozornosti věnované našemu pravému Já - Sádhu Óm

Zaznamenal Michael James

 

sadhu_om3.jpg1. leden 1978

Sádhu Óm: Musíme pochopit, že Bhagavan neužívá slova ulladu [které znamená „co jest“ či „to, co jest“], aby poukázal na nějaký čistě teoretický pojem bytí či skutečnosti, jak někteří filozofové dělají. On jím jednoduše myslí jedinou, samu o sobě, nad slunce jasně existující nejvyšší skutečnost „Já jsem“, jež je neustále jasně poznávána každým.

Zůstane-li „Já“ takové, jaké je, bez jakéhokoli přídavku, pak je jedinou skutečností. Zdá-li se však existovat jako „já jsem toto tělo“, pak je jako takové neskutečné. Ve zkušenosti „já jsem toto tělo“ složené ze dvou částí je tedy „Já jsem“ samo o sobě skutečné a přídavek „toto tělo“ neskutečný. Jakožto složenina skutečného a neskutečného je však „já“ (neboli ego), které cítí „já jsem toto tělo“, samo neskutečné.

Jelikož je toto ego neskutečné, proč bychom se měli znepokojovat jeho nedostatky: činností (karma), nedostatkem lásky (vibhakti), odděleností (vijóga) a nevědomostí o Já (adžňána)? Zkoumáme-li ego, jež se zdá tyto nedostatky mít, shledáme, že je neskutečné a tudíž všechny jeho nedostatky jsou rovněž neskutečné. Proto Bhagavan ve verši 14 Ulladu Narpadu Anubandham (součást Sri Ramanopadesa Noonmalai pozn. překl.) říká:

Zkoumání, kdo má tuto karmu, vibhakti, vijógu a adžňánu, je samo karmou, bhakti, jógou i džňánou. [To proto, že] pokud člověk provádí zkoumání [sama sebe], shledá, že bez ega, [jež je samo o sobě neskutečné], tyto [nedostatky] nikdy neexistují. [Pouze] neustále přebývat jako Já je skutečnost.

Prvotní a jedinou naší povinností je nalézt pravdu o nás samých. Bhagavan v Nan Yar? (Kdo jsem já?) říká, že i kdyby byl člověk největší hříšník, pokud by se pevně držel pozorností svého pravého Já (svarúpa-dhyana), zcela jistě by byl napraven a spasen.

Všechny takzvané „jiné stezky“ slouží jen k očistě naší mysli, poněvadž ve skutečnosti nevedou ke zničení našeho ega. Proto Bhagavan ve verši 3 Upadesa Undiyar říká:

Činnost bez touhy po ovoci (niskamaya karma) prováděná [s láskou] k Bohu očišťuje mysl, a [tím] ukazuje stezku k vysvobození.

„Stezkou k vysvobození“ je jedině átma-vičára [sebezkoumání či sebedotazování]. Nicméně pouze mysl již částečně očištěná je s to pochopit, že toto je jediný prostředek vedoucí ke zničení našeho ega. Dojdeme-li k tomuto pochopení, nemusíme již kráčet jakoukoli jinou stezkou. Vičára nakonec nezničí jen naše ego, ale v průběhu naší praxe též očistí i naši mysl, a to mnohem účinněji než jakákoli jiná stezka.

Proto jsou stezky jiné než átma-vičára vhodné pouze pro ty, kteří neporozuměli, že naším cílem je rozpuštění naší individuality (našeho ega a oddělenosti od Boha, pozn. překl.) a že vičára je jediným prostředkem, pomocí kterého lze tohoto cíle dosáhnout. Tito lidé nejsou pravými uchazeči o dosažení vysvobození. Jimi se stáváme jedině tehdy, pokud vedeni skutečnou láskou usilujeme o rozpuštění našeho ega. A k tomu vede jedině átma-vičára. Jediným přínosem ostatních stezek je dosažení čistoty mysli, abychom pochopili, že právě átma-vičára je stezkou, pomocí které můžeme dosáhnout našeho konečného cíle, stavu vysvobození či pravého poznání.

Átma-vičára se zdá být „rozumovým rozborem sebe sama“ jen v očích těch, kteří nemají dostatečně očištěnou mysl, aby pochopili, že sami sebe můžeme poznat jedině věnováním pozornosti nám samým. V důsledku toho pak nechovají pravou lásku k Já a nevěnují mu pozornost, což je jedinou správnou praxí vičáry.

 

2. leden 1978

Sádhu Óm: Bhagavan opakovaně zdůrazňoval, že átma-vičára je jedinou stezkou, přímou stezkou pro každého a zároveň i stezkou, která je nejsnazší. Například v Nan Yar? (Kdo jsem já?) říká:

Pouze [pomocí] vičáry, [zkoumání] kdo jsem Já se mysl utiší [či přestane existovat]; [ ... ] K tomu, abychom utišili mysl [navždy], není jiného vhodnějšího prostředku než vičáry. Je-li mysl jinými prostředky potlačena (či krátkodobě ovládnuta, pozn. překl.), pak zůstane jakoby byla utišena, objeví se [nicméně] opět znovu. [ ... ] Proto je pránájáma [zadržování dechu] pouze pomůckou k jejímu potlačení, k jejímu zničení (manonasa) však nevede. Podobně jako pránájáma jsou meditace na nějakou z podob Boha (murti-dhyana), opakování posvátných slov jako např. božího jména (mantra-džapa) či omezení příjmu potravy (ahara-niyama) též jen pomůckami sloužícími k potlačení mysli [k jejímu zničení však též nevedou]. [ ... ] (Zničením mysli není myšleno zničení myslícího principu jako takového neboli ztráta schopnosti myslet, pamatovat si apod., ale rozpuštění naší totožnosti s ní včetně jejích sklonů odvádějících naši pozornost od Já. Pozn. překl.)

Ve verši 885 Guru Vacaka Kovai říká:

Žádné úsilí, činnost či bhakti, ať je prováděno jakkoliv usilovně, nás nemůže dovést ke zdroji blaženosti, k pokladu věčně zářícímu v Srdci jako Já, než stezka dotazování po sobě samém.

Ve verši 17 Upadesa Undiyar uvádí:

Zkoumáme-li pečlivě a vědomě mysl, [ukáže se], že nic takového jako „mysl“ neexistuje. To je nejpřímější stezka pro všechny.

Podobně, v Maharshi’s Gospel (Mahárišiho Evangeliu) knize 2, kapitole 1 je zaznamenáno, že řekl následující:

Ať vaše dotazování nabývá jakékoli podoby, nakonec musíte dojít k jednomu jedinému Jáství. [ ... ]

Sebedotazování je spolehlivý a jediný přímý prostředek k uvědomění nepodmíněného, absolutního Bytí, jímž ve skutečnosti jste. [ ... ] všechny druhy duchovní praxe (sádhana) kromě átma-vičáry předpokládají zachování existence mysli jakožto nástroje pro jejich provádění, bez kterého nemohou být praktikovány. Ego na sebe v průběhu praxe může brát různé, jemnější podoby, samo však není nikdy zničeno. [ ... ] Snaha zničit ego či mysl pomocí jiných duchovních praxí než je átma-vičára se podobá zloději, jenž v převleku policisty chytá zloděje, jímž je on sám. Jedině átma-vičára může odhalit pravdu, že ego ani mysl ve skutečnosti neexistuje, a umožňuje člověku uvědomit si ryzí, nerozlišené Bytí vědomí Já či absolutno.

[ ... ] Být Jástvím, kterým ve skutečnosti jste, je jediný způsob, jak prožít dokonalé štěstí a blaženost, jež je navždy jen vaše.

Jelikož si Já není vědomo ničeho jiného než jen sama sebe, „Já jsem“, „být Já“ tedy jednoduše znamená být si vědom Já samého a ničeho jiného. A to je to, co s sebou praxe átma-vičáry přináší. Jak Bhagavan říká ve verši 26 Upadesa Undiyar: „Být Já samým je i jeho poznáním, neboť nejsou dvě Já. [ ... ]“.

Kvůli naší touze neustále zakoušet něco jiného než jen Já se nám zakoušení pouze jeho samého může zdát obtížné. Bhagavan nás však ujišťuje, že je to ve skutečnosti velmi snadné – mnohem snazší nežli jakékoli jiné prostředky, pomocí kterých se můžeme pokusit vysvobození dosáhnout. Toto je jím důrazně řečeno ve verši 4 Atma-Vidya Kirtanam (Píseň na vědu o Já, součást Sri Ramanopadesa Noonmalai pozn. překl.):

K rozvázání pout karmy [a] povznesení se nad zmar vzniklý zrozením je v porovnání se všemi [ostatními] stezkami tato stezka [átma-vičáry] nesmírně snadná. Pokud [člověk] pouze je, soustředěn bez i té nejnepatrnější činnosti mysli, řeči či těla, ach, poté světlo vědomí Já zazáří v [jeho] Srdci. [Toto je naše] věčná zkušenost. Nebude již strachu. [Zůstane] jen oceán dokonalého štěstí a blaženosti. (Ach, [proto] je věda o Já tak nesmírně snadná, ach, tak nesmírně snadná!)

Jakákoli jiná duchovní praxe je vždy spojena s nějakou činností (karmou) mysli, řeči či těla. Átma-vičára však vede ke klidu mysli, který není narušen ani tou nejnepatrnější činností, skrze zaměření veškeré její pozornosti na její zdroj, na vědomí „Já jsem“ (Pozornost je vlastností vědomí a nikoli mysli. Pozn. překl.). Zatímco je jakákoli jiná duchovní praxe praxí „konání“, átma-vičára je praxí prostého bytí tím, čím ve skutečnosti jsme – dokonalým sebeuvědoměním ve své ryzosti a čistotě. Jelikož je bytí snadnější nežli konání, átma-vičára je proto ze všech stezek tou nejsnazší.

Uctívání bez touhy po osobním prospěchu (nishkamaja púdža), opakování božího jména (džapa), meditace (dhyana) a všechny druhy duchovní praxe jiné než átma-vičára slouží pouze k očistě mysli. Očista mysli je to jediné, co provádění jakýchkoli takovýchto praxí může přinést, neboť samy o sobě nikdy ke zničení ega nevedou. Přínosem očištěné mysli je, že „nám ukazuje stezku k vysvobození“, jak Bhagavan říká ve verši 3 Upadesa Undiyar. To znamená, že umožňuje mysli rozlišovat, chápat a nabýt pevného přesvědčení, že právě átma-vičára je stezkou vedoucí k vysvobození.

Když v Maharshi’s Gospel (Mahárišiho Evangeliu) knize 2, kapitole 1 Šrí Bhagavan říká: „Jedině átma-vičára může odhalit pravdu, že ego ani mysl ve skutečnosti neexistuje“, není proto předpojat ani nevytýká chyby jiným duchovním praxím. Jen tvrdí, že třebaže ostatní duchovní praxe vedou k očistě mysli, zničit ji nemohou. Neměli bychom proto zaměňovat tyto stezky vedoucí k očistě mysli za „stezku vedoucí k vysvobození“, jež je tou „jedinou stezkou“ vyučovanou Bhagavanem – tuto stezku ve verši 14 Upadesa Undiyar označuje jakožto vazhi [„jedinou stezku“ či „stezku sebezkoumání“].

Pravý žák je ten, jehož mysl je dostatečně očištěna, aby porozuměl, že právě átma-vičára je „stezkou vedoucí k vysvobození“, a aby proto provádění této praxe miloval. Ti, kteří nejsou schopni toto pochopit, jsou v nejlepším případě pouze uctívatelé Boha.

Bhagavan říká, že átma-vičára je přímou stezkou. To není proto, že bychom jejím prováděním přímo napadali mysl, ale že obrací naši pozornost přímo na Já, na vědomí „Já jsem“. Tím, přebýváním v Já pak mysli nevěnujeme pozornost. Átma-vičára je tedy takříkajíc vyhýbáním se a schováváním před myslí namísto bojování s ní tváří v tvář. Toto je to, jež je označováno za Rámův způsob zabití Valiho1.

_______________________

1 Dle Rámajány, příběhu života Rámova, starověkého indického eposu připisovaného mudrci Valmíkimu, požádal král Sugríva pána Rámu, avatára boha Višnua o pomoc, aby získal zpět své království a svou ženu, o které jej připravil jeho hrozný bratr Vali, syn Indry, krále nebes. Pán Ráma mu pomohl tak, že zabil Valiho šípem přímo zezadu, aniž by mu pohlédl do tváře, neboť právě probíhal souboj mezi ním a Sugrívou. Pozn. překl.

 

Vali měl tu schopnost, že získal polovinu síly každého, jemuž čelil. Byl proto tedy samočinně silnější nežli jakýkoli jeho protivník. Ani Ráma jej z tohoto důvodu nemohl zabít v souboji tváří v tvář, ale musel se ukrýt za strom a zezadu jej zastřelit. Podobně jako v případě Valiho, který získal polovinu síly svého protivníka, snažíme-li se s myslí v přímém souboji bojovat, předáme jí též polovinu své síly. Důvodem je, že naše pozornost je tím, co ji udržuje a vyživuje. Čím více pozornosti jí (to jest nepřetržitému toku jejích myšlenek) tedy věnujeme, tím více síly jí předáváme. Jediný způsob, jak mysl zničit, spočívá tedy pouze ve věnování naší pozornosti Já, díky čemuž nebudeme věnovat pozornost jakýmkoli dalším myšlenkám tvořícím naši mysl. (Poznání Já je přímou zkušeností a nikoli myšlenkou a je dosaženo obrácením naší pozornosti přímo na Já. Pokud však toho nejsme schopni, tak na ně alespoň myslíme. Pozn. překl.)

Všechny ostatní duchovní praxe, které jsou pouze činnostmi ega, se snaží zničit mysl za použití mysli jakožto jejího prostředku či nástroje. Proto je Bhagavan připodobňuje k někomu, jenž stane tváří v tvář Valimu, či ke zloději vydávajícímu se za policistu snažícího se chytit zloděje nebo ke člověku pokoušejícímu se setřást svůj vlastní stín. Proto nás Bhagavan nabádá, abychom si našeho stínu, mysli či ega nevšímali tím, že obrátíme naši pozornost ke slunci, na vědomí „Já jsem“.

 

* * *

Pokračování příště.