Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sádhu Óm: Prvořadá důležitost pozornosti věnované svému Já (Mountain Path 3/2015)

28. 9. 2017

Mountain Path, Sádhu Óm

14. díl, viz přehled všech dílů

 

Poznámka

Tento překlad lze též zakoupit v našem e-shopu jako skripta. Ta jsou opatřena komentáři Jiřího Vacka, které čtenář zde na webu nenalezne.

 

* * *

 

Mountain Path, č. 3/2015

Prvořadá důležitost pozornosti věnované našemu pravému Já - Sádhu Óm

Zaznamenal Michael James

 

sadhu_om7.jpg4. březen 1978

Sádhu Óm: (v odpovědi někomu, kdo se tázal na výrok, jenž pronesl J. Krišnamurti v kapitole 10 třetí části své knihy Commentaries on Living (Komentáře na život): „Myšlenka vytváří myslícího; je to myslící činnost, jež dává vzniknout myslícímu. Nejprve se objevuje myšlenka, později pak myslící; neděje se tomu naopak“). Myslící a jeho myšlenky vznikají současně. Jedno je závislé na druhém. Je proto v jistém slova smyslu pravdou, řekneme-li, že myšlenka dává vzniknout myslícímu. Je však rovněž pravdou, řekneme-li, že myslící dává vzniknout myšlence. Ani jedno nemůže vzniknout či existovat bez druhého. Je tedy nesprávné tvrdit, že nejprve vzniká myšlenka. Komu vzniká? Kdo ji poznává? Myslící, ten, kdo myšlenky vytváří, je současně též i poznává. A kdo jiný než já, myslící by mohl myšlenky poznávat?

Jak říká Bhagavan v Nan Yar? (Kdo jsem já?):

Prvá a nejpřednější myšlenka, která vzniká v mysli, je [prvotní] myšlenka „já“. Ostatní nesčetné myšlenky vznikají teprve po jejím zrodu. Řečeno jinými slovy: pouze po vzniku první osoby se v mysli objevují osoby druhé a třetí; bez první osoby druhé a třetí osoby neexistují.1

_______________________

1 Pozn. překl.: Myšlenka „já“ vzniká jako důsledek omezení nás, našeho vědomí na tělo a na výtvory naší mysli. Je označením stavu našeho vědomí. Společně s myšlenkou „já“ vznikají rovněž myšlenky „ty“ a „on“. Výrazem „myslící“ je zde pak myšleno vědomí nacházející se v tomto omezeném stavu vědomí neboli ve stavu ega. Vědomí však může myslet samozřejmě i tehdy, je-li si vědomo sama sebe, a aniž by se ztotožňovalo s myšleným. I Maháriši uvádí, že při čtení novin myslel.

 

Zanikne-li myslící, zanikají též jeho myšlenky a naopak. Myšlenky vyživují a udržují myslícího. Takže myslící (první osoba, myšlenka nazývaná „já“) nikdy nezanikne, věnuje-li myšlenkám (druhým a třetím osobám) pozornost. Zaměří-li však myslící svou pozornost na sebe sama, ostatní myšlenky tak nebudou uvědomovány a přestanou proto i existovat. Spolu s nimi zanikne též myslící, poněvadž v nepřítomnosti myšlenek ztrácí myslící svou povahu myslícího a zůstává tak pouze jako „Já jsem“, jež není ani myslitelem ani myšlenkou.

Proto Bhagavan ve verši 25 Ulladu Narpadu říká:

Chápáním se tvaru vzniká beztvarý přízrak – ego, které trvá tak dlouho, dokud se jej přidržuje; tehdy roste a sílí; vzdá-li se jednoho tvaru, přijme druhý. Je-li hledáno, [podrobeno zkoumání], opustí tvar, kterého se drží, a zmizí. Prozkoumejte je [a tím je i poznejte].2

_______________________

2 Pozn. překl: Díla, jako je Šri Arunačála Akšaramanamalaj (Svatební věnec veršů na Arunačálu), Ulladu Narpadu (součást Sri Ramanopadesa Noonmalai ), Nan Yar? (Kdo jsem Já?), Upadéša Saram (Třicet veršů), Sri Arunachala Stuti Panchakam (Pět hymnů na Arunačálu) a další, nalezne čtenář přeložené v knize Kdo jsem já? od Jiřího Vacka. Většina z těchto děl je opatřena též komentáři překladatele.

 

Myslící je ego, prvotní myšlenka nazývaná „já“ 3 a tvary, jichž se chápe, jsou pak všemi dalšími myšlenkami. Přestane-li se proto chápat jakékoli myšlenky pomocí snahy držet se pouze sama sebe, zmizí – to znamená, že zaniká.4 To je důležité tajemství, jež nám Bhagavan odhalil, poněvadž to je jediný způsob, jak je možné vykořenit naše ego, kořen všech ostatních myšlenek.

_______________________

3 Pozn. překl.: Myslící se stává egem jedině tehdy, myslí-li nevědomě a ve ztotožnění s myšleným.

4 Pozn. překl.: Naše ego vzniká pohlcením nás, našeho sebe si vědomého, od všeho pozorovaného různého, svobodného a neomezeného vědomí v předmětech pozorovaných, které jsou vždy nevědomé a omezené. Tím ztrácíme vědomí o naší božské podstatě, a tedy i naši původní božskou svobodu. Má-li dojít k rozpuštění našeho ega a opětovnému rozpomenutí se na nás samé, je nezbytné opět vyprostit nás, naše vědomí z pohlcení ve všem pozorovaném a obrácením naší pozornosti na nás samé se opět uvědomit jako toto sebe si vědomé, od všeho pozorovaného různé, svobodné a neomezené vědomí.

 

Mluvit o „pozorování myšlenek“ jako o duchovní praxi (sádhana) je bezvýznamné,5 neboť pozorovateli našich myšlenek jsme neustále.6 Je přirozeností myslícího být svědkem či být si vědom svých myšlenek.7 Není možné, aby vznikla jakákoli myšlenka, pokud by nebyla zakoušena či pozorována myslícím. Činnost „pozorování“ mysli tudíž pokračuje kdykoli, objeví-li se jakékoli myšlenky.

_______________________

5 Pozn. překl.: Meditační praxe „na pozorovatele“ je velmi účinná duchovní praxe, která nám mimo jiné umožňuje naši mysl ovládat a řídit.

6 Pozn. překl.: Pozorovateli myšlenek jsme neustále, ale většinou nevědomě. Účelem praxe „na pozorovatele“ je proto stát se pozorovateli vědomě – uvědomovat si, že zde jsou pozorované předměty a zde jsem já, jejich sebe si vědomý, od všeho pozorovaného různý pozorovatel. Tímto sebe si vědomým pozorovatelem jsme samozřejmě my sami, naše sebe si vědomé vědomí Já jsem, které si uvědomuje sama sebe i pozorované předměty a zároveň ví, uvědomuje si, že je od nich rozdílné.

7 Pozn. překl.: Je přirozeností Já být svědkem či být si vědomo všech výtvorů naší mysli. Nacházíme-li se však ve stavu ega, tzn. pokud se s výtvory naší mysli ztotožňujeme, dochází mnohdy k tomu, že si jako ego nejsme těchto výtvorů vůbec vědomi. Působí na nás tak podvědomě a odtud nás ovládají a znesvobodňují. Obzvláště se jedná o naše nálady, city apod. Meditační praxe „na pozorovatele“ nám pak umožňuje se od těchto výtvorů naší mysli rozlišit a tak nad nimi opět získat vědomou kontrolu. Rozlišení se od všeho pozorovaného je na stezce sebepoznání zásadní. Jsme-li ztotožněni s tím, co nejsme, nacházíme-li se ve stavu ega, nemůžeme pak být tím, co jsme. Stezka sebepoznání vede proto přesně opačným směrem. Nejprve se rozlišujeme od všeho, co nejsme, abychom se poté uvědomili jako to, co jsme. Bohužel je tento postup v duchovní literatuře velmi málo zdůrazňován a mnohdy chybí úplně.

 

Nicméně řekne-li se nám, „abychom setrvávali jako svědek či pozorovatel“, znamená to, že bychom měli naši pozornost odtáhnout od všeho pozorovaného i od aktu pozorování (což jsou myšlenky týkající se druhých i třetích osob) a zaměřit ji pouze na pozorovatele (myšlenku první osoby, „já“).8 Poté jak myšlení tak i pozorování ustane a myslící či pozorovatel se navrátí do svého zdroje.9

_______________________

8 Pozn. překl.: Pozorovatelem je vždy výhradně vědomí a nikoliv myšlenka. Myšlenka nic pozorovat či si uvědomovat nemůže. Pozorování či uvědomování je schopností výhradně vědomí.

9 Pozn. překl.: Pozorování ustane jedině tehdy, je-li pozornost plně zaměřena na podstatu pozorovatele, kterým jsme my sami, na vědomí Já jsem.

 

V tom je zásadní rozdíl mezi Bhagavanem a námi. Z našeho pohledu je „poznávání“ činností (krija), zatímco z jeho pohledu je poznávání pouhým bytím. To má zdůrazňovat věta, již jednou pronesl:

Nejenže Já (átman) nezná jiné věci, ono nezná dokonce ani sama sebe jakožto „Já jsem toto“.

Šrí Muruganar toto vyjádřil ve verši 831 Meyttava Vilakkam (první svazek Šrí Ramana Džňána Bódham10):

Nejenže Já nezná svoji vlastní podstatu,11 ono však nezná ani nic jiného.12 Takovéto poznání je poznáním našeho pravého Já.

_______________________

10 Pozn. překl.: Šrí Ramana Džňána Bódham je vícesvazkovým shrnutím učení Ramany Mahárišiho od Šrí Murunagara. Vybrané části byly přeloženy do angličtiny a zahrnuty do knihy vydané D. Godmanem The Shining of my Lord

11 Pozn. překl.: Jelikož Já je nejvyšším vědomím, je si tedy sama sebe i nanejvýš vědomo. Kdyby bylo nevědomé, což je samo o sobě protimluv, nemohli bychom si je ani uvědomit, protože by pak nemohlo ani existovat. Zde se jedná o vyjádření skutečnosti, že ono poznává sama sebe nikoliv jako něco předmětného, ale jako subjekt – bytím samo sebou.

12 Pozn. překl.: Jelikož Jáství je vším a ve všem, nic kromě Něho neexistuje. Proto poznává pouze sama sebe a nic jiného.

 

A ve verši 12 Ulladu Narpadu Bhagavan říká:

To, co je nad poznáním i nevědomostí, je [pravým] poznáním. To, co poznává,13 pravým poznáním není. Jelikož Já září samo o sobě, aniž by znalo či poznávalo něco jiného [než je ono samo], je proto samo [pravým] poznáním. Není to však prázdno.

_______________________

13 Pozn. překl.: Zde je jako „To, co poznává“, myšleno ego. Nicméně v anonymním anglickém překladu verše 12 Ulladu Narpadu připisovaném Arthuru Osbornovi se zde nejedná o „To, jež poznává“, nýbrž o „To, co je poznáváno“.

 

Z věty: „To, co poznává, pravým poznáním není“, vyplývá nejen, že mysl poznávající věci různé od ní samé (od Já, pozn. překl.) pravým poznáním není, ale též, že není pravým poznáním ani poznávání jakožto činnost. To proto, že Já poznává sama sebe pouhým bytím samo sebou, a nikoli nějakou činností poznávání, neboť jeho vlastní přirozeností či jeho bytím je jeho sebeuvědomování. Poznávání (jakožto činnost) není přirozeností Já. Jeho přirozeností je bytí a jedině bytí je pravým poznáním. Proto Bhagavan říká (jak je zaznamenáno v Maharshi’s Gospel (Mahárišiho evangeliu) knize 1, kapitole 7 [vydání z roku 2002, strana 40] a v Maha Yoga (Mahá józe) kapitole 12 [vydání z roku 2002, strana 191]), že i džňáni je nevědomý, poněvadž pro něho neexistuje k poznání nic jiného než jen on sám.

Jelikož jsme zvyklí považovat poznávání za činnost, máme pocit, že ve spánku (beze snů, pozn. překl.) nic nepoznáváme. Ve skutečnosti je nám však naše zkušenost „Já jsem“ ve spánku zřejmá stejně tak, jako je tomu ve stavech bdění a snění. Bhagavan toto výstižně vyjádřil, když řekl, že vědomí plus tělo a svět je stavem bdění či snění, zatímco vědomí plus nic dalšího je stavem spánku. Vědomí samo trvá během všech těchto tří stavů, proto je jako jediné skutečné.

 

5. březen 1978

Sádhu Óm: V díle Who am I? (Kdo jsem já?) Bhagavan říká:

Jelikož se v každém [duchovním] spise říká, že k dosažení stavu vysvobození [mukti] je nezbytné ovládnout mysl, dojdeme-li k poznání, že ovládnutí mysli [manonigraha] je konečným cílem studia [takovýchto] spisů, není jejich neomezené studium již více přínosné.

Ač bychom neměli číst příliš mnoho knih, neměli bychom si nicméně pomyslet, že se můžeme vzdát všech našich knih dříve, než budeme schopni naši mysl ovládnout. Dokážeme-li spočívat jako Já, nejsou knihy již více zapotřebí. Je-li však naše mysl (a naše pozornost, pozn. překl.) strhávána zevně díky síle našich sklonů či tužeb zakoušet věci různé od nás samých (vishaya-vasány), je Bhagavanovo učení nezbytné. Čtení jeho prací nás spojuje s tím, co je skutečné (sat-sang). Existuje jedno tamilské úsloví, že Bhagavan, jeho učení a jeho uctívatelé jsou jedno.

Rámakrišna vyprávěl příběh o chudém dřevorubci, který si vydělával jednu či dvě rupie denně chozením na okraj lesa kácet dříví na otop. Jednoho dne potkal mistra (sádhu), jenž mu řekl: „Jdi dále do nitra“. Šel tedy dále do nitra lesa, kde nalezl dřevo ke kácení o vyšší jakosti. Mohl si tudíž více vydělat. Po několika týdnech potkal mistra znovu a velmi mu za jeho dobrou radu děkoval. Mistr však pouze odvětil: „Jdi dále do nitra“. Pokaždé, když potkal mistra, mistr mu dal stejnou radu: „Jdi dále do nitra“ a vždy, když následoval této rady, nalezl něco cennějšího, jako je např. santalové dříví, až nakonec nalezl zlatý důl. Podobně, kdykoli naše mysl vychází zevně, spojení s tím, co je skutečné (sat-sang), naslouchání, čtení či studium Bhagavanova učení (sravana) a rozjímání o něm (manana) nám dodává povzbuzení, abychom „Šli dále do nitra“.

Když rybář vhazuje do vody svou rybářskou síť, síť by si mohla pomyslet: „Co mám učinit? Jsem odsouzena k zániku. Mou přirozeností je být zatížena kameny, musím tedy klesnout ke dnu“. Rybář ji však opět vytáhne pomocí lana, které k ní připevnil. Podobně, kdykoli naše mysl (a pozornost pozn. překl.) vychází zevně, nás Bhagavan přitáhne ke břehu pomocí lana svého učení, jehož studium vytváří spojení s tím, co je skutečné (sat-sang), a spočívá v naslouchání, čtení (sravana) a rozjímání o něm (manana).

 

6. březen 1978

Sádhu Óm: Nejsme jen nabádáni, abychom hledali pouze Já, ale spíše, abychom hledali pravdu o našem egu. Pravdou o egu je, že neexistuje. Pokusíme-li se věnovat mu tedy svou pozornost, ztratí sílu a zmizí. Spolu s ním zaniknou i všechny další myšlenky. Pokusíme-li se myslet na první osobu (jež je „tady“) či přítomý okamžik (jenž je „teď), mysl se zcela jistě utiší, až nakonec splyne s Já, se svým zdrojem, neboť něco jako první osoba či přítomný okamžik ve skutečnosti neexistuje.14

_______________________

14 Pozn. překl.: Jediné, co ve skutečnosti existuje, je pouze vědomí Já jsem, které se nachází nad časem i prostorem.

 

Čas i prostor jsou jako vězení o tvaru trojúhelníku. Tři stěny vězení času jsou tvořeny minulostí, přítomností a budoucností, zatímco tři stěny vězení prostoru první, druhou a třetí osobou (které jsou v tamilském jazyce nazývány mu-v-idam, třemi místy). Zdá se nám, že jsme spoutáni těmito vězeními o tvaru trojúhelníku, neboť věnujeme svou pozornost výhradně minulosti či budoucnosti nebo druhým či třetím osobám. Nikdy však nevěnujeme naši pozornost buď bezprostředně přítomnému okamžiku či výhradně první osobě. To je podobné, jako bychom se snažili uprchnout skrze dvě pevné zdi vězení, aniž bychom se kdy otočili a pohlédli na třetí zeď. Otočíme-li se a prohlédneme-li si třetí zeď, první osobu či přítomný okamžik, zjistíme, že takováto zeď neexistuje a že jsme tudíž ve skutečnosti nikdy ani uvězněni nebyli. Proto vše, co je třeba učinit, abychom z vězení času a prostoru o tvaru trojúhelníku „uprchli“, je obrátit naši pozornost zpět k neexistující první osobě či přítomnému okamžiku. Poté shledáme, že jsme se vždy nacházeli pouze v nekonečném, neomezeném prostoru ryzího vědomí Já.

 

17. březen 1978

Sádhu Óm: Bude-li naše naslouchání, čtení či studium Bhagavanova učení (sravana) a rozjímání o něm (manana) úplné, bude poté úplné i naše soustředění na Já (nididhyasána) či naše sebezkoumání (átma-vičára) a nikdy již znovu náš přirozený stav spočívání jako Já neopustíme. Opustí-li někdo dobrodiní stínu a vyjde-li ven do horkých paprsků slunce, pak ještě dostatečně neporozuměl, co horko opravdu znamená. Proto je další studium a rozjímání o něm nezbytné.

Na rozdíl od jiných druhů umění a vědy, které vyžadují studium (sravana) o značném rozsahu, je nicméně rozsah, jenž je ke studiu na duchovní stezce zapotřebí, velmi malý. Vše, co musíme pochopit, je, že cokoli, co vidíme zevně, je pouze naše vlastní bytí-vědomí promítané skrze objektiv, který je tvořen naší myslí a našimi smysly. Abychom však toto pochopili, jsou opakované naslouchání, čtení či studium Bhagavanova učení (sravana), rozjímání o něm (manana) a naše duchovní praxe (nididhyasána) nezbytné. Ti, kteří měli to štěstí setkat se s Bhagavanem a studovat do hloubky jeho učení, se tak naučí více, než by se kdy naučili studiem všech ostatních posvátných písem. Důležité je nesnažit se o dlouhé trvání našeho soustředění na Já (nididhyasána),15 nýbrž provádět mnoho krátkých a četných pokusů. Usilujeme-li po dlouhou dobu, naše pokusy tak ztratí postupně na síle. To, co se po nás žádá, jsou silné a svěží pokusy a kvůli tomu není nepřetržité a dlouhotrvající sezení zapotřebí. Tyto pokusy můžeme provádět i tehdy, věnujeme-li se naslouchání, čtení či studiu Bhagavanova učení a rozjímání o něm.

_______________________

15 Pozn. přek.: Duchovní zkušenosti mnohých hledajících nicméně ukazují, že usilovná a dlouhotrvající meditační soustředění jsou nesmírně účinná. Je však vhodné rozdělit jednotlivá formální sezení na úseky a délku jejich trvání přizpůsobit tak, abychom byli svěží a dokázali se plně soustředit. Dle poznatků i současné psychologie tato doba činí maximálně asi 45 minut. Během přestávek, které slouží k odpočinku a uvolnění, však meditaci plně nepouštíme, ale částí své pozornosti se stále držíme Já či se na ně alespoň snažíme obracet svou pozornost.

 

Říká-li nám Bhagavan opakovaně, že problémem je náš špatný postoj, naše klamná zkušenost „Já jsem tělem“, jak by pak mohlo celodenní sezení tento postoj jakkoli ovlivnit?16 Síla našeho přesvědčení, jež získáváme skrze naslouchání, čtení či studium Bhagavanova učení (sravana), rozjímání o něm (manana) a naši duchovní praxi (nididhyasána), je to, co v nás podněcuje lásku k Já a spočívání v něm. Je-li naše láska ke spočívání v Já slabá, je tomu tak proto, že je naše láska k jiným věcem silná. V tom případě je potřebné, abychom se více věnovali naslouchání, čtení či studiu Bhagavanova učení (sravana), rozjímání o něm (manana) a naší duchovní praxi (nididhyasána). Naše studium musí pokračovat až do konce – neboli dokud se nestane naše spočívání v Já přirozeným.

_______________________

16 Pozn. překl.: Z tohoto důvodu je nezbytné, aby naše duchovní úsilí pokračovalo neustále, či abychom je neomezovali pouze na meditaci formální. To, čeho ve formální meditaci dosahujeme, přenášíme do našeho všedního dne i do spánku. Důležité je, abychom se stále a za všech okolností snažili udržet postoj sebe si vědomého, od všeho pozorovaného různého pozorovatele, který ví, že není ničím, co pozoruje, ale sebe si vědomým vědomím. Pokud to ještě neumíme, tak se o to alespoň snažíme. A právě v tomto spočívá změna našeho „vnitřního postoje“.

 

* * *

Pokračování příště.