Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sádhu Óm: Prvořadá důležitost pozornosti věnované svému Já (Mountain Path 3/2017)

4. 3. 2018

Mountain Path, Sádhu Óm

22. díl, viz přehled všech dílů

 

* * *

 

Mountain Path, č. 3/2017 (pozn. ročník 2017 zatím nebyl Ramanášramem uvolněn pro volné stahování)

Prvořadá důležitost pozornosti věnované našemu pravému Já - Sádhu Óm

Zaznamenal Michael James

 

sadhu_om.jpg29. srpen 1978

Met-t-Tava Vilakkam, první svazek díla Šrí Ramana Džňána Bódham, sbírky všech dříve nezveřejněných Muruganarových veršů, které byly velmi pečlivě sesbírány, uschovány, uspořádány a upraveny Sádhu Ómem, měl být zveřejněn 3. září na slavnosti před Bhagavanovou svatyní. Prezident ášramu proto požádal K. Natesana, aby na slavnost pozval Sádhu Óma jako čestného hosta. Jelikož se však Sádhu Óm nechtěl stát středem pozornosti, zdvořile odmítl se slovy, že by měly být všechny zásluhy za knihu připsány pouze Muruganarovi jakožto autorovi a Bhagavanovi jakožto jedinému zdroji jeho inspirace. Natesan však trval na svém se slovy: „Musíte přijít, neboť jste kořenem (mulam) tohoto projektu“. Sádhu Óm na to odvětil:

„Ano, kořen by však neměl být nikdy obnažen. To, co by mělo být před zraky lidí odhaleno, je pouze kmen, větve, listy a květy stromu, protože obnažíte-li kořen, celý strom zemře. Je proto vhodné, aby se této slavnosti zúčastnili všichni důležití lidé ášramu, neměli byste však vystavit nebezpečí nikoho z nás tím, že mne pozvete a odhalíte světu. Je dobré natřít dům, aby vypadal v očích lidí pěkně, neměli byste však za tímto účelem vykopat jeho základy, neboť celý dům by se zřítil. Mělo by být odhaleno jen to, co má být odhaleno, a to, co má zůstat skryto, by mělo zůstat navždy skryto.“

„Namísto obnažování kořenů stromu“ by na ně měla být přihrnuta zemina, aby zůstaly skryté hluboko pod povrchem a tak mohly růst a vykonávat práci, kterou je třeba vykonat – vyživovat, podporovat a posilovat celý strom. Podobně, namísto odhalování mne světu byste mi měl pomoci konat mou práci tím, že budete blátem zahalovat má ústa [narážka na přenesený slovní obrat, jenž Bhagavan používá ve verši 88 Šrí Arunačála Akšaramanamalaj (Svatební věnec veršů na Arunačálu)] a dobře mne před očima světa ukrývat. Takto budeme všichni vzkvétat a každý z nás budeme vykonávat tu práci, kvůli které jsme sem přišli.“

Po chvíli Natesan pokračoval ve své snaze přesvědčit jej, aby slavnost navštívil, a nakonec řekl: „Měl byste přijít a můžete s sebou vzít všechny vaše přátele“, načež Sádhu Óm odvětil:

„Každý máme svobodu učinit to, co bychom rádi učinili, proto přejí-li si kteříkoli přátelé přijít, tak také přijdou. A kdo jsou mí přátelé? V mých očích jsou všichni přáteli, nikdo z nich však není můj. Jak je řečeno ve verši 49 Džňánacaravicarapatalam [kapitola Dévikalottaram, již Bhagavan přeložil do tamilštiny], mně nepatří nikdo a já nepatřím nikomu.“

Později týž den v odpovědi jinému příteli, který se ho tázal „Jaký je život svatého muže (sádhua)?“, Sádhu Óm řekl: „Svatý muž (sádhu) je jako mrak, jehož vody se v podobě deště vlévají přímo do oceánu [z čehož vyplývá, že pozornost skutečného svatého muže proudí neustále zpět do jejího zdroje a není nikdy obrácena ke světu].“

 

30. srpen 1978

Sádhu Óm: Ve starodávných hinduistických spisech (purany) se říká, že ti, kdo provádí anga-pradakšinu [převalování se kolem božstva či svatyně]1 kolem Arunačály, získají nadpřirozenou schopnost (siddhi) těla tvrdého či odolného jako diamant (vadžra-kája). Příklady této činnosti můžeme dnes spatřit na lidech, jako byl Esaki Doctor, který kdysi prováděl anga-pradakšinu kolem Arunačály a nyní je schopen pradakšinu provádět každý den na horkém slunci, vycházet v devět ráno a vracet se v poledne. My jsme sem však přišli kvůli něčemu jinému, neboť Bhagavan nás učí, že takovéto schopnosti (siddhi) jsou pomíjivé a bezcenné a že jedinou opravdovou schopností je dosažení poznání sama sebe (átma-siddhi).

_______________________

1 Pozn. překl.: Anga-pradakšina či Shayana-pradakšina (anga neboli tělo) se provádí vleže. Začíná v poloze Ashtanga Namaskara, kdy se tělo uctívatele dotýká na osmi místech země, jmenovitě bradou, hrudí, rukama, koleny a chodidly. Poté se uctívatel převaluje kolem tohoto objektu a zpívá boží jméno. V Indii se tento rituál provádí často v klášterech za účelem vyplnění světských i duchovních přání. Jeho smyslem pravděpodobně je, že během tohoto rituálu dochází k plnému soustředění naší mysli na zvolený předmět a nedochází tak k jejímu rozptylování jinými myšlenkami.

 

Dříve či později odejme Arunačála svým uctívatelům všechny ostatní nadpřirozené schopnosti (siddhi), ve většině případů však jakékoli takovéto schopnosti neposkytuje vůbec. Místo toho postupně udělí každému z nás ostrost a čistotu mysli (buddhi), abychom porozuměli, že všechny nadpřirozené schopnosti jiné než poznání sama sebe (átma-siddhi) jsou bezcenné. Podívejte se, co se stalo v případě Esaki Doctora: nejprve toužil po jméně a slávě. Když mu však bylo dáno slávu na okamžik okusit, jeho mysl dosáhla čistoty a ostrosti (buddhi) a on pochopil, že mít slávu je bezcenné. Nyní tím, že mu byla tato touha odňata, pokračuje v provádění pradakšiny tiše a pokorně, aniž by zbytečně přitahoval jakoukoli pozornost.

Proto, i když začneme provádět pradakšinu kolem Arunačály z jakéhokoli důvodu jiného, než je naprosté vyhlazení našeho ega, Arunačála pozvolna očistí naši mysl a tím nám dá schopnost porozumět, že vymýcení našeho ega je jediným cílem, který je smysluplný. Arunačála nikdy neopustí jakéhokoli z jejích uctívatelů, především ty, kteří pradakšinu provádí, protože nakonec obrácením naší pozornosti do nitra přiměje každého z nás spatřit to, co je třeba, jak Bhagavan naznačuje ve verši 44 Šrí Arunačála Akšaramanamalaj (Svatební věnec veršů na Arunačálu):

Arunačálo, [tiše] jsi řekla: „Obrať svou pozornost do nitra a neustále hledej Já svým vnitřním okem [či vnitřním pohledem]; [tak] dosáhneš poznání“. Jaký [to zázrak], Arunačálo!

 

31. srpen 1978

Sádhu Óm: Bhagavan provedl velmi rozsáhlé změny v našem navyklém způsobu myšlení. Přijdeme-li proto k Bhagavanovi a přijmeme-li jej za našeho mistra, musíme pak být připraveni vzdát se mnoha našich starých přesvědčení a jiná pozměnit a očistit. Podobně jako učitel opravující chyby ve studentské slohové práci, on opravil chyby ve způsobu, jakým lidé vykládají starobylé spisy, a též podal mnohem důmyslnější a přesto jasnější výklad mnohých pravd, které byly dříve skryty v často nejasném či nepřímém znění takovýchto spisů.

Například pokládáním otázek jako „Jak může meditace na jakékoli jméno či tvar umožnit člověku dosáhnout to, co se nachází za všemi jmény a tvary?“ a „Jak může meditace na cokoli v čase a prostoru umožnit člověku dostat se za čas a prostor?“ poukázal na omezení mnoha praxí, o kterých se původně věřilo, že nás dovedou přímo k našemu konečnému cíli.

Každé jméno i tvar je vždy omezen určitým místem v prostoru a cokoli, co je omezeno místem, je omezeno též časem. Meditace na určité místo či na něco, co se na určitém místě nachází, může být proto prováděna pouze v jednom stavu, jelikož čas a prostor se od sebe v jednotlivých stavech liší. Čas ani prostor našeho současného bdělého stavu neexistuje ve snu, čas ani prostor snového stavu neexistuje v tomto stavu a ve stavu spánku, (beze snů, pozn. překl.) čas ani prostor neexistuje vůbec. Jak nám proto může jakákoli meditace na něco, co je omezené časem a prostorem, a která může být prováděna pouze v jediném či ve dvou ze tří stavů, umožnit, abychom se dostali se za čas a prostor či za tyto tři stavy?

Právě proto Bhagavan ve verši 8 Ulladu Narpadu říká:

„Uctívání [bezejmenné a beztvaré podstaty, jíž je brahman, nejvyšší Skutečnost] v jakémkoli tvaru a v jakémkoli jméně, je prostředkem k nazírání této podstaty ve jméně a tvaru. Vězte však, [že] jedině poznání sama sebe a [tím] ponoření se do této podstaty a sjednocení se s ní je pravým poznáním.“

Tamilské slovo, které znamená „podstata“, jež Bhagavan v obou hlavních větách tohoto verše používá, je porul, které podobně jako sanskrtský výraz vastu znamená podstata, základ, to, co je skutečné či to, co ve skutečnosti existuje. Podstatu tohoto slova porul vysvětlil Bhagavan v předchozím verši:

„Ač svět i mysl vyvstávají a zanikají současně, svět je vytvářen myslí. Pouze to, co existuje, aniž by se objevovalo či mizelo, jako podklad, na kterém se svět a mysl objevují a mizí, je pravou podstatou [porul], jež je nekonečným celkem [pundram či purna].“

Slovo porul znamená nekonečný celek, existující, aniž by se kdy objevoval či mizel. Je proto podkladem či základem, ze kterého a ve kterém se mysl a vše, co si tento nekonečný celek uvědomuje – jmenovitě všechna jména a tvary, ve stavech bdění a snění objevuje a ve stavu spánku (beze snů, pozn. překl.) mizí. Třebaže je tedy porul to, co se objevuje jako všechna jména a tvary, je samo o sobě bezejmenné a beztvaré. Abychom je spatřili takové, jaké je, musíme je proto spatřit prosté jakéhokoli jména a tvaru.

Třebaže je však pravá podstata bezejmenná a beztvará, může jí mysl připsat jakékoli jméno či tvar a v souladu s tím ji i uctívat. Tak je možné, aby ji mysl nazírala ve jméně a tvaru, jak říká Bhagavan v první větě verše 8. Protože však není ve skutečnosti jakýmkoli jménem ani tvarem, nazírat tuto podstatu v jakémkoli jméně a tvaru není nazíráním jí takové, jaká ve skutečnosti je, avšak pouze jako „manomayam-am katci“, duševní vize či myslí vytvořeného obrazu, jak později říká ve verši 20 Ulladu Narpadu.

Ve druhé větě verše 8 Bhagavan proto vysvětluje, jak lze tuto pravou podstatu nazírat „ve skutečnosti“, to jest takovou, jaká vpravdě je. Jelikož mysl může vyvstávat a setrvávat pouze chápáním se tvaru, jak říká ve verši 25, dokud existuje, bude tedy vždy nazírat jedinou pravou podstatu jako mnohost jmen a tvarů, tvořících tento či jiné světy. Není proto možné tuto jedinou pravou podstatu (porul) nazírat takovou, jaká opravdu je, dokud budeme samy sebe chybně považovat za tuto tvary vnímající mysl.

Abychom tuto pravou podstatu (porul) poznali  takovou, jaká ve skutečnosti je, musíme tedy poznat samy sebe takové, jací ve skutečnosti jsme. Ve druhé větě proto Bhagavan říká:

„Vězte však, [že] jedině poznání sama sebe a [tím] ponoření se do této podstaty a sjednocení se s ní je pravým poznáním.“

To, co ve skutečnosti jsme, je pouze bezejmenná a beztvará podstata (porul). Poznáme-li tedy tuto podstatu, mysl, za kterou se nyní považujeme, se do ní ponoří a splyne s ní navždy. Pouze toto je pravým poznáním.

Dříve se věřilo, že se výraz „Srdce“ vztahuje na místo v těle, kde přebývá Pán či átman, a protože Srdce též přeneseně znamená guha, jeskyni či skrýš, jedním ze jmen Pána Subrahmanji je Guheša, Pán jeskyně či v jeskyni přebývající Pán. Bhagavan však poukázal na to, že „Srdce“ znamená jádro, střed, nitro či nejniternější část nás samých, jak je naznačeno sanskrtským výrazem hrdaja [z něhož se v některých případech stává hrd či ve složeninách hrt], a proto se nevztahuje na tělesné místo, ale pouze na naše pravé Já.

Ve verši 2 Sri Arunachla Pancharatnam Bhagavan jasně vysvětlil, že to, co se nazývá „Srdcem“ či hrdaja, je ve skutečnosti pouze Arunačála, nekonečný prostor ryzího vědomí, ve kterém se tento celý svět objevuje a mizí jako obraz na promítacím plátně kina a které věčně září v nitru každého z nás jako „Já“.

„Ó, Červená horo [Arunačálo], toto vše [jev světa], jenž je [duševním] obrazem, vyvstává, setrvává i mizí pouze v Tobě. Jelikož věčně tančíš v Srdci jako „Jáství“, říkají, že samo tvé jméno je Srdce.“

Stejně tak Bhagavan poukázal na to, že zatímco se o různých jiných horách, svatých místech a svatyních říká, že jsou příbytky Pána Šivy, Arunačála není jen jeho příbytkem, nýbrž jím samým. To znamená, že právě tak jako není Srdce pouhým příbytkem našeho vlastního pravého Já (átma-svarúpa), nýbrž naším vlastním pravým Já (átma-svarúpa) samým, není stejně tak Arunačála pouhým příbytkem Pána Šivy, nýbrž Šivou samým.2 Toto je důležitým vodítkem pro ty, kteří hledají cestu za čas a prostor a za jméno a tvar: ač se zdá být Arunačála horou, jménem a tvarem nacházejícím se na určitém místě, ona je ve skutečnosti tím, co věčně tančí v našem Srdci jako „Jáství“, jeden jediný, nekonečný a tudíž beztvarý prostor ryzího sebeuvědomění, což je pravým významem výrazu „Srdce“.

_______________________

2 Pozn. překl.: Pán Šiva neboli vědomí Já jsem je nehmotnou, sebe si vědomou existencí, která je vším a ve všem. Je však pravdou, že na Arunačále panují silné duchovní vlivy.

 

* * *

Pokračování příště.