Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sádhu Óm: Prvořadá důležitost pozornosti věnované svému Já (Mountain Path 4/2014)

7. 9. 2017

Mountain Path, Sádhu Óm

11. díl, viz přehled všech dílů

 

Poznámka k používaným pojmům

Naše pravé Já, v angličtině „Self“ a to samotně i ve složeninách jako je „Self knowledge“, poznání našeho pravého Já, je překládáno jako „Já“.

Naše nepravé já je v anglických textech „I“, někdy „ego“. V českém překladu se držíme pojmu „ego“, aby nedošlo k záměně pravého Já za nepravé.

Výrazy „první“, „druhá“ a „třetí osoba“ značí osoby mluvnické. První osobou je myšleno naše pravé Já, ale také i ego, druhou osobou „ty“ a třetí osobou „on/ona/ono“.

Význam „první osoby“, zda se jedná o naše pravé Já nebo o ego, bývá v textu určen nebo vyplývá z kontextu.

V indické literatuře se často setkáváme s nedůsledností ve vyjadřování, proto je nezbytné provádět její studium ve správném duchu.

 

* * *

 

Mountain Path, č. 4/2014

Prvořadá důležitost pozornosti věnované našemu pravému Já - Sádhu Óm

Zaznamenal Michael James

 

sadhu_om4.jpg3. únor 1978

Sádhu Óm: Když v roce 1949 obdržel Bhagavan telegram od Manikkam Pillaie, ve kterém jej informoval o smrti Šivaprakasam Pillaie, odvětil na to s mávnutím ruky: „Šivaprakasam se stal Šiva-prakasam [světlem Šivy].

 

 

4. únor 1978

Sádhu Óm: Je-li skutečnost pravdou našeho vlastního bytí, jak by nám mohl výcvik mysli ve věnování se jakékoli druhé či třetí osobě (čemukoli jinému než nám samým) pomoci dosáhnout poznání této skutečnosti? Ten, jehož mysl lpí na jakémkoli jméně či tvaru, nemůže být schopen ani rozumově pochopit, co praxe věnování pozornosti Já ve skutečnosti znamená. I kdyby se těšil společnosti jména a tvaru jeho milovaného Boha, jak by mu to mohlo pomoci? Rámakrišna jednou řekl, že i kdyby nás Bůh chtěl přivést k sobě, nemůže tak učinit, pokud my sami nechceme. Pouze skrze naši lásku a naši vlastní snahu provádět praxi věnování pozornosti Já můžeme dosáhnout stavu pravého sebepoznání (átma-džňána).

Cílem, ke kterému celý vesmír směřuje, není nic jiného než klid mysli, neboť štěstí je zakoušeno pouze v takové míře, nakolik je mysl klidná. Naprostý klid mysli je všemi bytostmi zakoušen ve spánku – proto je v tomto stavu každý dokonale šťasten. Jelikož však v bdělém stavu a ve spánku se sny věnujeme pozornost výhradně druhé a třetí osobě, nejsme schopni správně rozlišovat a tudíž ani porozumět, že to, co hledáme, je právě klid mysli. Bhagavan poukazuje na náš omyl a nabádá nás, abychom v bdělém stavu usilovali o dosažení zkušenosti štěstí, jež zakoušíme ve spánku. Jak toho lze docílit? Ve spánku nevěnujeme pozornost druhé či třetí osobě, ale zakoušíme pouze sebe sama, takže bychom se měli nyní snažit činit totéž.

I vědci usilují o pouhé nalezení štěstí. Chybně však rozlišují a věří, že štěstí bude růst, bude-li se celé lidstvo těšit z větší radosti, jež zprostředkovává pět smyslů. Nabydeme-li však jednou přesvědčení, že Já je naším jediným cílem, proč bychom měli věnovat naši pozornost čemukoli jinému než nám samým? Samostatné a pečlivé rozjímání nad Bhagavanovým učením by mělo přesvědčit každého, že naším jediným cílem je poznání Já, a tím v každém podnítit lásku k obracení pozornosti pouze na Já.

Všechny další duchovní praxe (sádhany) požadují slepou víru v něco, co neznáme, jelikož potřebují, abychom uvěřili, že k nám samým může vést něco jiného než jen my sami. Praxe věnování pozornosti Já je jedinou stezkou, jež je jasně daná a vědecká, neboť je na ní jako na jediné ze stezek [příčinný] vztah mezi praxí (věnováním pozornosti Já) a cílem (poznáním Já) naprosto zřejmý.

Všechna náboženství a filozofie tvrdí, že spánek je něco méněcenného a očekávají od nás víru v něco jiného než v nás samé. Jediný Šrí Ramana jasně říká, že bychom neměli věřit ničemu jinému než nám samým, „vědomí Já jsem, neboť my, kteří existujeme ve všech třech stavech beze změny, jsme samou pravou podstatou (mey-porul či sat-vastu). Když jsme jednou Bhagavanovi uvěřili, měli bychom se přestat zajímat, zda je ta či ona osoba džňáni. Měli bychom chovat víru v nás samé a vytrvale usilovat o dosažení našeho cíle, aniž bychom se starali o ostatní.

Máte-li pochyby, zda patříte mezi hrstku těch, kteří dosáhnou cíle, vzpomeňte si na Védy, které nás ujišťují: „Ty jsi To“ (tat tvam asi). Vy tedy patříte mezi ty, kteří uspějí, neboť vy Tím již jste.

 

5. únor 1978

Sádhu Óm: Bhagavan nás nežádá, abychom uvěřili něčemu novému. On jednoduše upozorňuje na zřejmou skutečnost, že milujeme pouze sama sebe a že naše láska k ostatním věcem (k tělu, mysli, Bohu a věcem světa) je pouhá přetvářka, neboť je milujeme jen kvůli nám samým. Říká, že chceme-li být šťastní, měli bychom přestat předstírat, že milujeme cokoli jiného než Já, a nechat naši lásku k Já ve své celistvosti a nikoli jen v částečné podobě.

V odstavci 9 Nan Yar? (Kdo jsem já?) Bhagavan říká:

Podobně jako zádrže dechu (pránájáma) jsou meditace na nějakou z podob Boha (murti-dhyana), opakování posvátných slov (mantra-džapa) a omezení příjmu potravy (ahara-niyama) jen pouhými pomůckami sloužícími k ovládání mysli, [samy o sobě však k jejímu zničení nevedou]. Díky meditaci na nějkou z podob Boha a opakování posvátných slov získá mysl schopnost zaměření do jediného bodu (ekagra). Když je slonu na chobot, kterým neustále kymácí [sem a tam ve snaze něco uchopit], dán řetěz, aby jej nesl, bude tento slon spokojený pouze se svým řetězem a nebude se tak snažit uchopit něco jiného. Podobně, je-li mysl, která se neustále potuluje, cvičena, aby se držela jakéhokoli jednoho jediného jména či tvaru [Boha], přilne poté pouze k němu. Jelikož mysl štěpí svou sílu do nespočtu nejrůznějších myšlenek, jsou proto myšlenky velmi slabé. Tím, jak se však myšlenky více a více uklidňují, dosáhne mysl zaměření do jediného bodu. Pro mysl, jež takto získala sílu, bude pak úspěch na stezce sebedotazování (átma-vičára) snadno dosažitelný. [ ... ]

Mezi větou končící „přilne poté pouze k němu“ a větou začínající „Jelikož mysl štěpí svou sílu“ se objevuje narušení sledu myšlenek. První z těchto dvou vět se týká obzvláště meditační praxe na nějakou z podob Boha a opakování posvátných slov. Druhá věta je poznámkou, která platí obecně. Je-li význam předchozího odstavce pečlivě zvážen a porovnán s tím, jež nás Bhagavan učí v Upadesa Undiyar a Ulladu Narpadu (součást Sri Ramanopadesa Noonmalai pozn. překl.), bude zřejmé, že neříká toto: Dosáhne-li mysl díky opakování božího jména (nama-japa) či meditaci na nějaký tvar Boha (rúpa-dhyana) zaměření do jediného bodu, získá tak sílu setrvávat ve svém zdroji.

Ve verši 8 Upadesa Undiyar Bhagavan totiž říká, že lepší nežli „meditace na cokoli jiného než na Já“ (anya-bhava) je „meditace výhradně na Já“ (ananya-bhava), což je též nejlepší meditací ze všech.1 To, co myslí „meditací výhradně na Já“, je právě átma-vičára, [sebezkoumání či sebedotazování]. Átma-vičára je meditací výhradně na Já, zatímco všechny ostatní praxe znamenají meditaci či věnování pozornosti něčemu jinému než Já. Přestože Bhagavan říká: „avan aham ahum ananya-bhava“, což znamená „meditace, kde On [Bůh] je Jástvím“, nemyslí, že meditace na myšlenku „On je Jástvím“ (soham bhavana) je „meditací výhradně na Já“. To proto, že tato myšlenka je něco jiného než Já.

_______________________

1 Pozn. překl.: V anglickém překladu Upadesa Undiyar, který přeložil a poznámkami opatřil Sádhu Óm, je k tomuto verši 8 podáno následující vysvětlení:

Anya-bhava znamená meditaci na Boha jakožto na něco jiného než na Já, zatímco ananya-bhava znamená meditaci na Něho výhradně jako na Já. Abychom meditovali na Boha výhradně jako na Já, je nezbytné přijmout pevné přesvědčení, že On je tím, jenž existuje a září v každém z nás jakožto Jáství. Je-li žák obdařen takovýmto přesvědčením, jasně porozumí, že nejlepší způsob, jak meditovat na Boha, je meditovat na Něho výhradně jako na Já, skutečnost první osoby.

 

Jsme-li skutečně přesvědčeni, že Bůh je Já, měli bychom meditovat výhradně na Já a nikoliv na nějakou myšlenku o Bohu. Třebaže však meditace na myšlenku „On je Já“ není „meditací výhradně na Já“, je alespoň založena na přesvědčení, že Bůh není různý od Já. Proto můžeme z tohoto verše vyvodit, že je tato meditace nadřazena jakékoli jiné meditaci, ve které je Bůh považován za něco jiného než za Já.

Ve verši 32 Ulladu Narpadu nicméně Bhagavan říká, že meditační praxe na myšlenku „On je Já“ (soham bhavana) namísto átma-vičáry je prováděna „v důsledku nedostatku síly“ (uran-inmaiyinal). Jelikož je tedy meditační praxe na myšlenku „On je Já“ prováděna díky slabosti, musí být proto meditace na Boha jakožto na něco jiného než Já prováděna v důsledku ještě větší slabosti. Jak je tedy možné říci, že jakákoli takováto meditace může dát naší mysli sílu, jež je nezbytná k provádění meditační praxe átma-vičáry, a tak setrvávat v jejím zdroji?

Dokonce i v případě Rámakrišny se jeho úzký vztah ke jménu a podobě bohyně Kálí ukázal být překážkou. Jen díky jeho výjimečné vyspělosti a milosti bohyně Kálí se za pomoci meče moudrosti (džňány) byl schopen povznést nad toto jméno a tvar. Medituje-li někdo na jméno a tvar, získá mysl sílu uvidět Boha ve jméně a tvaru, jak nás Bhagavan učí ve verši 8 Ulladu Narpadu. To však není duševní silou, již potřebujeme, abychom setrvávali ve svém zdroji. Dosáhne-li naše mysl díky takovémuto soustředění na jakoukoli druhou či třetí osobu zaměření do jediného bodu, bude nám tento úzký vztah působit překážku po mnoho vtělení a bránit nám tak přejít na stezku átma-vičáry. Kavyakantha Ganapati Šástri cvičil svou mysl pomocí opakování posvátných slov (mantra-džapa) a věnování pozornosti jiným předmětům druhé či třetí osoby natolik důkladně, že praxe obracení pozornosti na Já nebyl schopen. Bhagavan poznamenal, že je jako dostihový kůň, jenž dokáže uhánět obrovskou rychlostí vpřed, ale není schopen udělat jediný krok vzad.

Provádí-li však někdo praxi opakování božího jména (nama-džapa) s opravdovou láskou k Bohu a vírou, že jej k němu dovede, nepřijde jeho úsilí nazmar. Po mnoha životech se mu Bůh, jehož jméno (nama) s láskou opakuje, zjeví v podobě (rúpa) mistra, který mu sdělí, aby provádění takovýchto zbytečných praxí zanechal a namísto nich prováděl praxi věnování pozornosti Já. Když jsme již proto přišli k Bhagavanovi, proč bychom měli cvičit naši mysl pomocí jakékoli jiné praxe, než je věnování pozornosti Já? Nicméně chce-li někdo praktikovat opakování posvátných slov (džapa), Bhagavan nám radí, že je nejlépe opakovat pouze slabiku „Já, Já“. Opakujete-li boží jméno, uzříte Boha. Opakujete-li slabiku „Já“, jméno vás samých, poznáte sami sebe.

 

12. únor 1978

Sádhu Óm: Bhagavan provádí citlivou operaci, která zásadně mění náš navyklý, dlouhodobý chybný postoj, ve kterém považujeme naše tělo za Já a svět za skutečný, na postoj, že existujeme jen my sami. Pokud by byla tato změna provedena příliš rychle, byl by tlak na naši mysl příliš velký, což by způsobilo narušení naší duševní rovnováhy. To by pak mohlo vést buď k duševní nemoci či dokonce k sebevraždě. Bhagavan je však velmi zkušený chirurg a dobře ví, jaká rychlost je pro změnu našeho postoje tou nejlepší. Postupujeme-li příliš rychle, musí někdy duchovní proud na chvíli přerušit. To činí tím, že nás přiměje, abychom ztratili o praxi věnování pozornosti Já zájem. Neměli bychom se proto kvůli takovýmto zkušenostem cítit sklíčeni, poněvadž se dějí pro naše vlastní dobro. Někdy může Bhagavan takováto období zjevného nezájmu využít též k tomu, aby posunul hranice našich možností. I Muruganar měl podobnou zkušenost, kdy se cílil naprosto bezradně.

Měli bychom chovat stálou důvěru v Bhagavanův příslib, že jsme u něho jako kořist ve spárech mocného tygra, ze kterých již není nikdy úniku. Kdybychom vyvíjeli přílišné úsilí (kdybychom tím posilovali své ego, pozn. překl.), mohli bychom Bhagavanovi v jeho práci překážet. Proto někdy musí dokonce i náš život ukončit a přimět nás, abychom přijali tělo nové. Smrt, sebevražda a duševní nemoci se nám zdají být velmi důležitými záležitostmi. Pro něho jsou to však záležitosti jen méně významné, kterých užívá pro náš vlastní prospěch.2

_______________________

2 Sebevražda je velmi závažný čin, kterým dáváme najevo, že si daru svého života a daných podmínek nevážíme. Jeho zlé následky neseme mnohdy i po několik dalších vtělení. Pozn. překl.

 

Kultura v Indii poskytuje hinduistům mnoho možností, jak přílišné duševní napětí uvolnit. I před tím, než jsem poznal Bhagavana, jsem si brával několik dní dovolené a chodíval na opuštěné místo, kde jsem plakal pro Boha. Nesmírnou pomocí během těžkých období může být též společnost duchovních přátel (sat-sanga). Studium (sravana) a rozjímání (manana) nad Bhagavanovým učením je rovněž v takovýchto časech velice důležité. Působí jako ochranná pevnost.

Přestože tvrdím, že přerušované pokusy o obracení pozornosti na Já jsou důležité, pamatujte na to, že přestávky mezi takovýmito pokusy jsou stejně tak důležité jako pokusy samé.3 Třebaže během každého pokusu věnujete pozornost Já pouze po dobu několika málo vteřin, budou mít tyto pokusy účinek, který zůstane vámi nepoznán. Díky takovýmto pokusům budete nicméně jindy příležitostně – řekněme uprostřed nějaké práce – cítit, že jste samočinně upomínáni na vaše čisté bytí, „Já jsem“ a že to není mysl, jež vás upomíná. Je to podobné, jako když propíchnete špendlíkem banán: nevíte, jak hluboko se špendlík dostane, dokud se nepíchnete do vlastní ruky.

_______________________

3 Během „přestávek“, kdy si Já nejsme plnou silou vědomi, je důležité, abychom si jej částí své pozornosti zůstávali vědomi i nadále. Naším cílem je, abychom si byli svého Já vědomi neustále a za všech okolností, neboli aby se vědomé spočívání v Já stalo naším přirozeným stavem. Pozn. překl.

 

Opakování slabiky „Já“ (džapa) je užitečné pro ty začátečníky, kteří nejsou schopni rozlišit, že naše vědomí „Já“, (to jest naše vědomí Já jsem), je něčím odlišným od našeho vědomí těla či jakéhokoli jiného mentálního obrazu. Díky opakování slabiky „Já“ mohou tu a tam na okamžik započít samo vědomí „Já“ zakoušet. Rozpoznají-li jednou vědomí své čisté existence, mohou opakování slabiky „Já“ zanechat a místo toho přejít jednoduše na praxi věnování pozornosti Já.

„Summa iru“, což znamená „jen buď“ či „buď tichý“, je správný způsob, jak popsat praxi sebepoznání. Tato praxe nespočívá jednoduše v ničem jiném než ve věnování pozornosti výhradně Já a nevyžaduje tudíž zaměření pozornosti kamkoli mimo svůj zdroj, jímž je toto Já. Tamilské příslovce summa znamená „nekonat nic“. Jakékoli „konání“ či činnost vždy znamená věnovat pozornost něčemu jinému než Já (a tudíž není „pouhým bytím“, pozn. překl.). Věnujeme-li pozornost pouze Já, zůstává tak naše pozornost ve svém zdroji a jako svůj zdroj, „vědomí Já jsem“. Takže věnování pozornosti Já není činností, ale stavem pouhého bytí. Arunagirinathar v jednom ze svých veršů zpívá, že když mu Pán Muruga řekl „summa iru“, přestal poznávat cokoli. To znamená, že přestal věnovat pozornost jakékoli druhé či třetí osobě.

Zaměříte-li vaši pozornost správně na Já, pochyby ve vás nevyvstanou. Budete si touto zkušeností jisti natolik, jako jste si nyní jisti vaším současným poznáním „Já jsem“ (jako jste si nyní jisti, že jste, že existujete a že jste to vy sami a nikdo jiný, kteří existujete, pozn. překl.). Na druhou stranu můžeme též prohlásit, že nikdy nebudete vědět, kdy jste tuto praxi prováděli správně, neboť od tohoto okamžiku všechno poznávání ustane a zůstane jen čisté bytí. Bhagavan jednou řekl, že nejenže Já (átman) nezná jiné věci, ale ono nezná ani sama sebe jakožto „Já jsem toto“.

Tato myšlenka byla zaznamenána Šrí Muruganarem ve verši 831 Meyttava Vilakkam :

Nejenže Já nezná svoji vlastní podstatu, ale ono nezná ani nic jiného. Takovéto poznání je poznáním našeho pravého Já.

Čili poznání Já je poznáním naprosto odlišným od jakéhokoli jiného poznání. Důvodem je, že nejenže Já nezná ani sama sebe jakožto předmět poznání, ale též to, že jeho poznávání sama sebe není činností či „konáním“, ale pouhým bytím. Poznání čehokoli jiného je činností, zatímco Já poznává samo sebe pouhým bytím samo sebou. Proto ve verši 26 Upadesa Undiyar Bhagavan říká:

Bytí Já samým je i jeho poznáním, neboť ono je prosté dvojnosti [poznávajícího subjektu a poznávaného objektu]. Toto je tanmaya-ništha [přebývání jako „To“, absolutní skutečnost nazývaná brahman].

 

* * *

Pokračování příště.