Jiří Vacek - duchovní učitel

Petr Bělský

Nejprve bych ještě dodatečně rád poděkoval všem našim mistrům bez rozdílu za jejich vedení, za to, co i pro mne udělali. Také Pavlovi Dymanusovi za to, že se celou dobu staral o klubovnu a umožňoval tak společné meditaci s mistry. Jelikož jsem tak v předchozích článcích neučinil, mohlo by to vypadat, že si toho nevážím a že pouze kritizuji, odsuzuji, stavím se do nějaké povýšené pozice a podobně. Rozhodně se nechci stavět do takovéto pozice a jsem si vědom, že sám mám v sobě stále ještě hodně nelásky i jiných špatných vlastností.

Bohužel ale chování některých v poslední době je už tak do nebe volající, že k němu nechci jen mlčky přihlížet. Je škoda, že svým dnešním chováním kazí to dobré, co dříve učinili.

Chtěl bych zde reagovat především na článek „Mystifikace několika hledajících přátel pokračuje …“ od Krutinových. V článku se znovu opakuje, že jsem já nebo několik z nás chodilo do klubovny, především když přišel pan Vacek. Ale co je na tom špatného, že jsme do klubovny chodili hlavně, když přišel zakládající mistr našeho společenství? Bylo snad někde ve stanovách uvedeno, kdy a na koho se má a nemá chodit nebo stanovena minimální frekvence návštěv? Pokud navíc někdo bydlí v jiném městě, tak je přeci logické, že si vybírá, kdy přijede. V mém případě to bylo po dlouhé období asi 160 km od Prahy, nyní cca. 90 km.

Jak je možné tvrdit, že pan Vacek odešel z klubovny ze svého rozhodnutí? Když by Krutinovi přišli k někomu na návštěvu a hostitel na ně křičel, že jsou lháři, tak oni by v klidu u něj seděli dále s tím, že jsou tam další hosté, kteří jsou k nim přátelští a stojí o ně, jak to píší ve svém článku „K právě probíhajícímu roz-pádu“? Cituji:

„Osobně si nedovedeme představit, že by nás něčí podobné projevy – zejména když víme, že jde o momentální selhání našich přátel ze společenství – donutil odejít ze společné meditace s přáteli, jenom proto, že někdo je, jak říkáme, „pod vlivem aktuální nevědomosti". Jsou tam přeci i další přátelé, kvůli kterým jsme přišli – nejsme přeci na světě sami.“

Pokud mě někde nechce hostitel – obviní mě, že lžu a podobně, tak jediná možnost je přeci odejít, i kdyby mě tam ostatní hosté chtěli mít. Ostatní slušní hosté, kteří by si daného člověka vážili, by naopak po takovém výstupu také odešli s ním nebo by se ho patřičně zastali.

Krutinovi mají pravdu v tom, že bychom po tomto odešli z klubovny stejně – dobrovolně. Ale například mne Pavel předešel, a když ne vyhodil, tak jasně dal najevo, že už jsem tam nežádoucí. Zamýšlel jsem Pavlovi navrhnout, aby vztah s panem Vackem urovnal, že bych v tom případě v klubovně zůstal. Ovšem k tomu jsem ani nedostal šanci. Pavlova SMS, která mi přišla krátce po uveřejnění mého článku „Dopis panu Vackovi“ na podporu, je přeci dost výmluvná a nedá se „omluvit“ jako dobrovolný odchod. Opět ji zde uvedu:

„Ahoj Petře, v klubu se už asi nepotkáme – pošli mi prosím své číslo, ať ti mohu poslat peníze za řádné členství. Ahoj Pavel.“

Martin Tomeš se o domluvu s Pavlem D. ve výše uvedeném smyslu dokonce opravdu i pokoušel, ale bezvýsledně. Pepu Šťastného Pavel přímo vyhodil, když mu rovnou vrátil sáček s penězi. Martin Čapek dostal tuším stejnou nebo podobnou SMS jako já. Tyto zprávy chodili vždy krátce po tom, když na modrém webu vyšel náš článek na obhajobu pana Vacka.

Proč bych se měl po obdržení takovéto zprávy hlásit, že do klubovny chci dále chodit (jak Krutinovi píší), když mi takto bylo jasně dáno najevo, že už mě tam Pavel nechce? Jak jinak se totiž výše uvedená zpráva dá interpretovat? Interpretovat tuto zprávu jinak mi přijde asi tak jako popírat, že 1+1=2. Nebo bych měl odvolat, co jsem napsal na obranu pana Vacka, a pak by mě tam Pavel milostivě nechal chodit dále?

Dále cituji z článku Krutinových:

„O žádný „rozpad" společenství, a již vůbec ne duchovního, se nejedná. To, že určitá malá skupinka a pár vzdálených příznivců, kteří neví, o co jde, sami ze své volby přestávají chodit do klubovny – kam stejně nijak moc nechodili, a to jim v tom nikdo nebránil – a odhlašují se ze seminářů, je zcela normální. Známe to z minulosti, když někteří olomoučtí přátelé nechtěli meditovat s Krutinovými, tak se odhlásili ze semináře. Nic neobvyklého. Tohle je jen další kolo.“

Takže to, že Pavel Dymanus svým chováním v podstatě donutí k odchodu z klubovny zakládajícího mistra společenství, kterému by všichni měli být nejvíce vděčni, duchovního mistra i manželů Krutinových a navíc jejich tchána/otce, je „zcela normální“ a „nic neobvyklého“. Jedná se o „malou skupinku s několika málo vzdálenými příznivci, kteří neví, o co jde“. To tedy vnímám jako velký cynismus. Překvapivé pro mne je, že většina lidí z našeho společenství k tomuto dění jen mlčky přihlíží a tváří se, že se nic neděje, nebo to dokonce s radostí podporují klikáním na facebooku a podobně. A co si myslet o tom, když jejich tchán/otec i mistr v jednom je Pavlem D., který přijde na návštěvu, u sebe doma drze napadán a oni sedí a nic neřeknou? I kdyby to byl „jen“ tchán/otec.

A znovu se v uvedené citaci opakuje, že jsme do klubovny „stejně nijak moc nechodili“. Takže jednou týdně z Plzně je málo nebo kolik je povinná kvóta? V určitém období jsem jezdil navíc často i jednou ve všední den (úterý). Proč se pořád opakují ty samé argumenty, které už jsem vyvrátil v předchozím článku? Ostatní (s jednou výjimkou) z plzeňské skupiny také nejezdili pokud vím více než jednou týdně – v neděli. Prostě je vidět, že tu nejde o věcnou diskusi, ale o to, vyhrát za každou cenu opakováním stále stejných nepravdivých argumentů.

Dále se ve svém článku opět věnují otázce finančních darů ve smyslu, že jsem materialista a připisuji si nějaké zásluhy za to, že jsem dal klubovně nějaký finanční dar. Tak to ale není. Sám bych toto téma neotevíral. Byla to pouze reakce na to, že podle Pavla Dymanuse „z našeho okruhu žádné značné částky nepochází“, což není pravda. Chtěl jsem pouze vyvrátit tuto nepravdu, nic víc. I když někteří přispívali více, tak není pravda, že od nás „žádné značné částky nepochází“. Například už i jen to, že jsem dlouhou dobu (tuším asi od roku 2007) platil řádné členství, i když jsem žil v místě vzdáleném dvě hodiny cesty autem od klubovny a navštěvoval ji proto jen občas, tak to není zase tak úplně zanedbatelná částka. Tím si nechci dělat žádné zásluhy, jen se snažím ukázat nepravdy, které se v uvedeném článku píší. Placení svého členství i ostatní příspěvky klubovně jsem se vždy snažil brát tak, že je správné na sanghu přispívat a nezapisoval si, kolik jsem dal či nedal, a nepočítal „zásluhy“. Zárukou toho, že tyto příspěvky jdou na dobrou věc a jsou správně vynaložené, pro mě ale byl zakládající mistr, pan Vacek. Tak jsem to vždy vnímal a cítil, a proto i přispíval. A navíc tak to i opravdu bylo, jelikož i Pavel - alespoň dříve - uváděl, že klubovna je zasvěcena Ramanu Mahárišimu, představitelem jehož učení pan Vacek je. Tím, že ho Pavel svým chováním donutil k odchodu, si tak i přisvojuje něco, co mu nepatří. Alespoň co se týká mých příspěvků.

Odmítám, že jsem někým mystifikován nebo manipulován. Ani tento článek nepíši na vyžádání, ale ze své vůle. Nebudu ani rozebírat jednotlivě vše, co se v souvislosti se mnou v obsáhlých článcích na „žlutém“ webu píše, jelikož to podle mne nemá smysl. Snažím se hlavně přispět k tomu, aby ti, kteří se v současném dění příliš neorientují, si mohli udělat lepší obrázek o nastalé situaci.