Přínosy husitství pro české země i Evropu
Jiří Vacek
Největším přínosem je Husův požadavek na právo vlastního osobního přesvědčení i proti církevním a světským autoritám. Tento požadavek byl v Husově době něčím zcela mimořádným. Platil plný opak: autorita má vždy pravdu a není dovoleno jí odporovat. Dnes je toto právo jedním ze všeobecně uznávaných lidských práv.
Německá protestantská Lutherova reformace byla inspirována také husitstvím a jeho myšlenkami.
Byly to husitské názory, které vedly husitského krále Jiřího z Poděbrad k jeho mírové výzvě, k zabezpečení míru v Evropě myšlenkou spojených evropských království. Husitství za dobu 200 let svého trvání umožnilo existenci dvou vyznání: katolického a husitského, která se navzájem tolerovala. V té době platilo v Evropě pravidlo: čí vláda, toho vyznání. Vládci rozhodovali o vyznání poddaných.
Česká konfese z roku 1575 pak dokonce umožňovala existenci čtyř vyznání a volný přístup k nim a jejich vzájemnou toleranci.
K obvinění husitů, že ničili památky a umělecká díla: středověké myšlení zdaleka nechápalo památky a umění, jak je chápeme dnes. Náš dnešní pohled nelze proto uplatňovat na středověk. Řada památek – například Vyšehrad, byla pevnost v rukách katolické církve a ozbrojeným sídlem jejich nepřátel.
V pohledu na umění se na prvém místě uplatňoval náboženský pohled a z toho plynoucí obrazoborectví, které známe i odjinud. Navíc se zapomíná, že sami prvotní křesťané zcela zničili antickou kulturu a umění. Škoda mnohem větší než ta, kterou způsobili husité.