Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Viktor Špány

Viktor je jedním z přátel, které jsme nikdy osobně neviděli, ale přesto jsme přátelé. Odebírá dlouhá léta pravidelně mé spisy, ale na soustředění nejezdí pro těžkou nemoc. Je také již důchodce, povoláním profesor vysoké školy v Košicích. Jak provádí praxi nevím. Z jeho dopisů je znát vysoké pochopení advaity i učení Ramana Mahárišiho. Jeho dopis mě velmi potěšil. Stojí nejen za přečtení, ale i za zamyšlení, proč zažil, co zažil. Spoj mistr-žák je zřejmě možné vytvořit i na dálku bez osobního setkání, jeho základem je upřímné přátelství a uznání. Kdo je nemá, nemá ani spojení, po kterém milost proudí.

Martin Tomeš

Včera mně navštívil můj kamarád, který má jako hlavní praxi spánkovou jógu. Denní praxe ho zatím přitáhne jen občas, jak on sám říká, ale už začal číst Maharišiho, knížky mistra J. Vacka atd.., takže časem se uvidí. Byl dokonce i na společné meditaci ve Stodůlkách. To, co mi ale řekl na této své poslední návštěvě, mě skutečně rozesmálo...

Jiří Nykl

Vážený pane Vacku, patřím k šťastným hledajícím, kteří mají možnost pravidelně sledovat Vaše www stránky a také se zúčastňovat meditačních seminářů na Morávce. Nevím, jak nejlépe poděkovat za Vaši lásku, protože mnozí přede mnou to vyjádřili mnohem lépe. Zkusím odpovědět na otázku, kterou položil Ježíš svým učedníkům – „za koho mne považujete“ ?

Jiří Vacek, Pavel Kubeš

Pan Kubeš je nezaměstnaný, žije sám, a proto se usilovně věnuje stezce. Nejen medituje, ale i přemýšlí o nauce. Jelikož je upřímný a není namyšlený, nauka se mu objasňuje stále ve větší hloubce. To, nač z nitra – nikoliv z pouhého rozumu přichází, je proto cenné pro všechny hledající. Navíc je názorným příkladem, že moudrost Ducha není vyhrazena pouze intelektuálním, ale i obyčejným lidem, když se o její získání snaží. Pan Kubeš dělá přesně to, co radím. Nezůstává pouze u meditací, ale rozvíjí i vyšší, božskou část naší mysli. Navíc, je velmi názorným příkladem pravosti stezky, kterou se ubíráme a důkazem, že pokrok na ní není nikomu uzavřen, kdo správně usiluje.

Tomáš Berka

... Právě jsem dočetl dva články na Vašem webu. Proč ego nechce usilovat a Skutečnost podmíněná a absolutní. Cítím se inspirován se k nim krátce vyjádřit. Myslím, že jsou skvělé. Skutečně mě hluboce oslovili a načerpal jsem zcela novou inspiraci ke svému úsilí. Děkuji tedy za ně...

Jiří Vacek, hledající

Co dělat když upadneme? Samozřejmě vstát, očistit se a jít dál. Právě o tom je následující dopis...

Robert Baťa

... A ještě jeden dík pro pana Vacka za jeho články na internetu. V práci nemám mnoho duchovních stimulů a tak když už padám do hmoty, můžu se podívat na jeho internetové články a hned je lépe. Takže bych mohl shrnout: díky pane Vacek, Vaše příspěvky na internetu čtu nebo se k ním vracím i několikrát denně, pokud to je možné...

Pavel Kubeš

... Srdečný pozdrav a sdělení, jaký dopad v praxi mělo to, že jsem Vám přiznal své ego! Vždy jsem prosil – a stále prosím o pomoc, ale v této době jsem se dostal do tohoto stavu: „Otče – Bože Všemohoucí – já opravdu chci, ať mi pomáháš. OPRAVDU O TVOU POMOC STOJÍM!“ Dříve, kromě chvil opravdového zoufalství tento zásadní prvek v mé prosbě chyběl. Prosil jsem, jako by to byla povinnost Boha nám pomáhat, aniž jsem skutečně – pod vlivem domýšlivého ega – o pomoc stál! A tak se mi náhle otevřel zrak a já uviděl, co se píše v evangeliu o návratu ztraceného syna...

Martin Zouhar

... Na Vámi podávaném učení se mi líbí jeho přehlednost, skoro až styl Definice - Veta - Důkaz. To poslední je ovšem přenecháno laskavým čtenářům. A zde se ukazuje, že mi poslední dobou jde spíše o prvé dva body...

Jiří Vacek, Sára

... Všimněme si dobře té části dopisu, kde pisatelka popisuje svůj plný prožitek Já. Je tak silný, že vědomí Já zakouší všude a ve všem. Pod jeho vlivem si myslí, že není možné, aby druzí nezažívali, co ona, že k jeho dosažení není úsilí nutné a touží všem říci, že jsou TO, že se o nic nemá snažit. Snad právě síla tohoto prožitku některé mistry svádí k tomu, že neučí praxi, která k takovému dosažení vede, a dokonce odsuzují samo úsilí. To je samozřejmě špatně...

Jiří Vacek a hledající

Dopisy přátel, kteří opravdu usilují, jsou velmi poučné a cenné pro všechny, kteří jsou na stezce. Přinášejí všem nesmírně cenné zprávy o tom, co vše se na stezce děje a co může potkat i nás. Jelikož takovými zkušenostmi i jejich obdobami procházíme všichni, jejich znalost nám pomáhá je řešit, když se sami s nimi setkáme. Ulevují nám také v našich obavách a výčitkách, protože víme, že se s námi neděje nic, čím by neprocházeli více či méně i druzí. Proto jsou pro všechny velmi cenné. Jejich cenu může zpochybňovat pouze ten, kdo nejen není na stezce, ale je k ní, a proto i k Bohu nepřátelský a druhým v jeho nalezení zbraňuje. Jiný opravdový důvod nemá...