Další dopis po srpnových Krkonoších
hledající
Vážený pane Vacku,
Moc rád bych se s Vámi podělil ještě o jeden zážitek, který jsem měl na našem malém minisemináři s přáteli v Krkonoších.
Moc děkuji za Vaše poslední CD číslo 28 s názvem „Živá nauka“. Pouštěli jsme si jej předpředposlední den. Bylo to úžasné. Tolik podnětů k očistě mysli. Nebylo snad chvíle, abych se v nich nenalezl.
Velmi na mne zapůsobila Vaše slova: „Poklekněme před Božskou inteligencí a uvědomme si, že sami nic nezmůžeme.“ Dal jsem na Vaše slova, uvědomil se v pozorovateli a v duchu jsem poklekl. Bylo to úžasné. Uvědomil jsem si, jak jsem strašně pyšný a sobecký, myslíce si, že vše vím lépe než Pán Bůh. Však jsem se podle toho vždy choval. Při pránájámě či jiné práci jsem mu neustále říkal, co a jak má dělat a když mne neposlouchal, tak jsem se cítil velmi rozladěn.
Celou meditaci jsem pozoroval, jak se pýcha brání. Jak se snaží ze všech sil setrvat. Byl to však jen předmět, nikoliv já. Já jen pozoroval, jak se rozpouští a uvědomoval si ten přirozený božský klid, který následoval, kdy člověk opět o něco intenzivněji prožívá, že tu není vůbec sám, že je v bezpečí, že je dítětem v náruči svého Otce, jenž je nejvyšší, dokonalou inteligencí, která vše ví mnohem a mnohem lépe než on, inteligencí, jež stvořila tento svět, fyziku, chemii, naše těla či běh života a bez níž by nemohl vědět vůbec nic a ani existovat.
Nyní vnímám, jak se mi po tomto zážitku lépe žije, vědomí je ještě intenzivnější, živější, jak jde pránájáma volněji, jak mohu doslova volněji dýchat. Prožívám, že On je nejen vědomím, silou a láskou, ale i obrovskou inteligencí. Vše dohromady jako jedno jediné bez druhého. Právě vnímám, jak To burácí...
Děkuji mnohokrát za to, že jsem mohl prožít tuto zkušenost, za to, že mohutný proud inteligence proudí právě skrze Vás.
S láskou Váš,
K.B. , 16.08.2016