Dopis hledající, duben 2016
hledající
Vážený pane Vacku, drahý Mistře, dlouho jsem se nijak neozývala, ale rozhodně ne proto, že bych na Vás nemyslela, nepřemýšlela o Vašich slovech, nebyla se vědoma obrovského požehnání a milosti, kterých se mi setkání s Vámi, s Vaším učením, knihami a v neposlední řadě Vaší pomoci, kterých se mi dostalo a dostává. Naopak. Dokonce je to teď tak, že nemohu kvůli technickým problémům využívat možnosti společné skypové meditace s praktikujícími přáteli, neslyším citace osvícených textů, což je mi opravdu moc líto, protože z našeho města je to do Prahy skutečně dost daleko, takže možnost setkávání zůstává jen u společných meditací ve Stodůlkách. Když čtu, co Vám napsali praktikující, kterým se dostává možnosti být ve Vaší blízkosti, ještě více si uvědomuji , jak velké požehnání to je. Ale nepíši proto, abych si stěžovala, myslím, že mám "co na práci" i tak, stačí si upřímně přiznat, jak opravdová má denní praxe je. Když jsme spolu, už je to pěkných pár měsíců, mluvili, ptal jste se mě, co přátelé, kteří od nás Vaše meditace navštívili, popř. seminář na Morávce, a řekl jste mi, abychom se scházeli a společně meditovali. Nějak to "nešlo", nebyli "lidi", kteří by chtěli, nebyla místnost. A ode dneška máme pronajatou učebnu v jazykové škole a domluvili jsme se na společných meditacích, dokonce přibyl "nový" člověk. Vím, že je to v prvé řadě pomoc pro mě, má to tak být, jsem za to vděčná. Doufám, že tato "aktivita" bude ku prospěchu všem. S láskou a přáním pevného zdraví Vaše M.