Já je Já
hledající
Vážený pane Vacku,
z celého srdce děkuji za to, že jsem mohl navštívit dopolední meditace u Vás doma během několika následujících dní po veřejném setkání na Stodůlkách. Zvláště pondělní dopolední meditace byla pro mne velmi intenzivní. Je mi jasné, že to bylo proto, že tam s námi byla i Z. Bohužel jsem Vás musel po hodině opustit a vyrazit do práce.
Během této meditace jsem měl opět velmi hluboký duchovní zážitek, který mi přinesl i nový poznatek, o který bych se s Vámi velmi rád podělil.
Má mysl se opět uklidnila. Vše šlo mnohem snadněji než obvykle. Najednou zde byl stav, ve kterém si Já uvědomovalo Já. Já bylo Já.
Uvědomil jsem si, že my i mahárišiovská literatura také používáme pro popis stavu poznání termín Já je Já. Zároveň jsem v tu chvíli nabyl dojmu, že tento termín ještě výstižněji vyjadřuje stav prožitku Já než jiné termíny, jelikož to jakoby nejlépe vystihuje danou neosobnost stavu.
Bylo to pro mne velmi zajímavé. Nebyl jsem já, ale Já bylo Já. Nic víc, ani nic míň. Bylo zřejmé, že tomu tak je v podstatě neustále...
No, vlastně ještě něco. Já bylo opravdu od projeveného světa naprosto rozlišené. Nebylo přímo tím projeveným světem včetně mé bytosti, které byly jen jakoby na povrchu, ale Tím za tím. V tu chvíli jsem si uvědomil Ježíšova slova: „Vždyť Boží království není z tohoto světa“.
Takže najednou vše, co nás učíte o Já, zvláště o Jeho neztotožňování s ne-Já dávalo smysl...
Z celého srdce Vám děkuji za tento prožitek, za Vaši milost a za krásný víkend.
Mějte se krásně.
Váš,
K.B. , 06.02.2017
PS: M. kdysi vynalezl sloveso jejat. To dělá Já, když je Já. Takže mé Já ve Vaší přítomnosti opět spokojeně jejalo...