Můj příběh
Ivana Hrtoňová, Jiří Vacek
Milý pane Vacku,
dovolte mi, abych Vám popsala můj krátký příběh duchovní cesty, i když jsem ještě zcela na začátku a mé ego je stále mým nechtěným společníkem. Přečetla jsem si před pár lety ve Phoenixu (přímo v tramvaji při cestě do práce) výňatek z Vaší knihy o Bibli a jejím učení a najednou jsem cítila, že je to přesně to, co hledám. Tehdy mi vyhrkly slzy do očí a já jsem se cítila na pár sekund jako "doma". A pak najednou jsme s manželem zjistili, že pořádáte veřejné meditace i u nás v Brně. Když jsem se jí zúčastnila poprvé zase jsem se cítila velmi přirozeně a dobře. Začala jsem číst Vaše knihy, které jsou psány velmi jasně a s výborným návodem, jak se dostat k poznání Já. Přečetla jsem si kdysi knihy pana E. Tomáše a Půndži, ale nevěděla jsem přesně, jak mám prostě jenom "být" a co mám vlastně hledat. Nějak jsem cítila, že se nestačí duchovnímu životu věnovat jen pár minut denně a Vaše knihy mi to potvrdily. Přiznám se, že jsem zatím nenašla sílu na meditaci každý den, mám velmi malé děti a čekám další, ale medituji častěji než před měsícem nebo před rokem a situace se vylepšuje. Cítím se lépe a můžu říct, že dělám malé krůčky a mám více energie. Nebudu se vymlouvat, vždycky by se čas našel..., ale je pro mě neméně důležité, že jsem si vylepšila vztah sama ze sebou a s okolím, a to jsou pro mě také plody. Očista charakteru a soustředěná mysl je pro mě moc důležitá. To se pak cítím lépe a světleji. Ráda bych Vám vyjádřila můj dík za to, co pro nás děláte, a také podporu protože útoky temna na Vás a Vaše blízké nemají konce, jak se může každý dočíst na KV. Tento blog jsem právě četla poprvé a opravdu jsem velmi naivní, když jsem si dosud myslela, že by nikdo nemohl být schopný takto ohavně psát o Vás o Vašich blízkých a přátelích a o lidech celkově, když je na duchovní cestě. Budu trénovat více vívéku a odpuštění.
Děkuji za vše.
Ivana Hrtoňová, 22. 3. 2009
***
Dopis je jedním z mnoha, které dokazují, jak velké duchovní dobro získávají ti, kteří odebírají a čtou knihy, které vydáváme. Ony dvě paní, které na KV přispívají, se snaží ze všech sil šíření tohoto dobra překazit a připravit tak upřímné hledající o pomoc, která se jim z našich knih dostává. Jejich cíl je jasný: odradit od našich knih s učením takových mistrů, jako je Ramana Maháriši a další, a tak nás donutit přestat je vydávat.
Maskují se při tom soucitem s odběrateli našich knih. Jak je zřejmé, naši čtenáři jej nepotřebují, protože jim knihy duchovně prospívají. Takoví zlí lidé, kteří předstírají zájem o naše blaho, jen aby dosáhli svých zlých cílů, jsou zvláště nebezpeční. To jsou ti vlci v rouše beránčím.
Kdyby místo druhých litovali sebe, učinili by tyto paní lépe. Připravují se o dobro, které hojně druzí čerpají a současně si za své zlo, které šíří, připravují zlou karmu. Zlo se totiž vždy výhradně odměňuje jen zlem a běda tomu, kdo si od něho slibuje dobro.
Je doslova úděsné, jak i lidé, kteří jsou poučeni o zákoně karmické odplaty, jsou naprosto bezstarostní o svůj osud a chovají se v tomto směru naprosto nezodpovědně, jako by jim bylo vše dovoleno a nemuseli nést následky svých činů. Nezapomínejme, že právě myšlenky a city jsou z pohledu karmy také činy a dokonce z nejmocnějších.
Jaký bude osud přispívatelů KV po smrti, je zřejmé. Odrazují druhé od cesty k Bohu. Proto jim bude tato nabídka vzata a budou za spáchané zlo velmi trpět. Jejich utrpení bude ještě zvětšovat přesvědčení, že trpí nespravedlivě. Budou se Boha marně ptát, jak může takovou nespravedlnost trpět, a právě tato zlá nevědomost je bude od něho odhánět. Nemají proto na dlouho nějakou naději na zlepšení svého stavu.