Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejpodivnější voják na světě

20. 4. 2007

hledající M.T.

Vážený pane Vacku,

vlastně ani nevím jak mám začít. Nedávno jsem začal praktikovat Vaše učení a já mám stále silnější pocit toho, že mi dáváte to nejcennější, co lze vůbec dát a já jen sobecky přijímám a nezmůžu se Vám ani poděkovat. Dovolte mi to napravit. Chci Vám opravdu upřímně a s úctou poděkovat za to, co pro mě a samozřejmě nejen pro mě děláte. Mám z Vás stále pocit, že se Vám nemůžu podívat ani do očí a stydím se před Vámi. Jste tak „čistý“ a já tak „špinavý“, ale zároveň pociťuji nesmírné štěstí, když na Vás myslím a nepopsatelnou touhu po Vás. Vy, Bůh, jste pro mě ta nejpevnější půda pod nohama, co jsem kdy měl. Cítím k Vám nesmírnou úctu a děkuji, děkuji za všechno.

Dovolte mi prosím, abych se trochu představil.

Jmenuji se M.T., je mi 29 let a od roku 2001 jsem voják z povolání. Dětství jsem prožil šťastné se skvělými rodiči, přesto jsem v sobě cítil určitou nespokojenost, pořád jsem si říkal, tohle přeci není možné, kvůli tomuhle (světu) tady přeci nejsme a hledal jsem všude možně, ve vesmíru, v parapsychologii, ale marně, až jsem „našel“ klid v alkoholu. Propadl jsem mu a nebyl skoro den, kdy bych se neopil, svým způsobem jsem byl sám bez světa a mě to vyhovovalo.

Jednoho dne jsem si zašel do naší vojenské knihovny a našel Ohnivý keř, snad jsem na něj četl upoutávku v Magazínu 2000, ale nejsem si vůbec jistý. Po jeho přečtení mi bylo jasné, že to je to, co hledám, ale zdálo se mi to prostě nedostupné (snad kvůli práci a hospodě). Cvičení na Srdce jsem nepochopil nebo nechtěl a prodýchávání a písmenková cvičení mi byla taková nesympatická. Nějak jsem nezačal cvičit, myslel jsem na to, ale ego bylo vždy silnější a do hospody „jsem přece musel“.

Zhruba ve stejnou dobu jsem se seznámil s krásnou mladou dívkou. Zmínil jsem se před jejím strýcem o Bhagavadgítě a půjčil mi knihy od Šrí Šrímada Kršna 1. a 2. díl. Musím se přiznat nerozuměl jsem tomu jak je to psané, ale krásně se to četlo a chápal jsem podstatu psaného, neustále jsem se snažil myslet na Boha.

Díky své přítelkyni jsem omezil „hospodu“ a měl tak více času přemýšlet. Jednou jsem získal přes internet kontakt na Vás, objednal jsem Vaše knihy a vyvolalo to ve mně něco obrovského. Loni 28. října jsem odložil cigarety a „starýho M. T.“, klekl si před Vaši fotografii ze „Základů“ a začal meditovat. Nešlo mi to, připadal jsem si směšně, ale po několika dnech se to změnilo a já se až divil, že je to nějak brzy a že se mi meditovat daří. Jsem úplně na začátku cesty, ale pevně věřím, že s Vámi to dotáhnu až na konec. Mám Vás v Srdci a nikdo, žádný svět mi Vás nemůže vzít. Budu Vás a Vaše učení ve svém Srdci střežit jako ten nejpoctivější voják na světě! Ještě jednou Vám vzdávám díky a úctu a snad najdu odvahu někdy jezdit na meditační semináře s Vámi.

Přeju Vám i Vaší paní vše krásné, co se jen dá přát.


S láskou M.T.


P.S. Prosím bylo by možné zaslat fotografii Vás a Ramana Mahárišiho na meditaci? Věřím, že když mě budete „hlídat“ z fotografií, ego nebude mít takovou moc. Strašně Vám děkuji.