Odezvy na 12. díl Jak jsem hledal Boha
Jiří Vacek
Nejrychlejší je pan Pařík na webu „kauza-vacek“. Již pátý den po vydání knihu stačil přečíst a napsat zasvěcenou recenzi. Již to, že pan Pařík = Avatar neboli konkurence, snižuje hodnotu jeho vyjádření: Nebude přece chválit konkurenci. Tím, že haní konkurenci, přece ji ničí a prospívá svému podniku. Je to v podstatě totéž, jako kdyby vychvaloval Avatar. Negativní reklama, špinění konkurence, je také reklama. O nic jiného nejde...
Kdo chce znát objektivitu jeho výplodů, postačí, když sečte kapitoly, které se zabývají ryze duchovními náměty jako jsou Potíže na stezce, Dvě složky nevědomosti, Nesvoboda a vysvobození a mnohé další. Když je porovná s počtem těch, které se zabývají nenávistnými útoky na nás, hned mu bude jasné, kdo lže o tom, čemu je kniha převážně věnována.
Dostal jsem již i mnoho názorů opačných. Od stručného a mnohokrát opakovaného „děkuji“ na složenkách nebo dokonce stručného „konečně“ až po obsáhlejší. Jeden takový z více uvádím.
Drahý pane Vacku – drahý Jiří!
Jak moc některým vadí, že mají druzí Boha rádi….! Sprosté vykreslení aktu lezení do zadku mě k tomuto závěru přivedlo. Ďábel si vleze vždy tam, kde může nejvíce škodit. A co mu vadí až soptí hněvem, je názorně podáno ve Vašich pamětech ve 12. díle. Vždy musí naskočit otázka: proč? Přece: závist!!
Jak lehce se stane z kvalitního vína víno zvrhlé! Stačí promeškat vhodnou dobu „stáhnutí z kalu“. Pak se dá opět do kvašení a majitel si „mne ruce, jak dobré a hlavně silné víno z toho bude. Dobré na vylití do kanálu. Nedá se vylepšit. Je hnusné. Stejně jako výlevy závistivců pod tlakem chlupáče. Ubožáci, nevědí co činí. Ano, starost o růst a bezpečí „maličkých“ je Váš úkol.
Pán Vám dal dar přesného vyjádření skutečnosti. To závistivci nemohou nechat bez odezvy. Škodit a hořkost v srdci, že se „nějak“ dostali na vedlejší kolej – na kolej slepou…. Ach Bože, jak lehce se dá sklouznout s cesty do škarpy!
S úctou a láskou
Venda ze Smiřic