Telefonát z Anglie
17. 6. 2008
Jiří Vacek
Je poledne, čtvrtek 1. května, právě obědváme. Zvoní pevný telefon. Volá Robert Teličák z Dundee ve Skotsku: „To jste to pěkně v těch Kostolanech v neděli roztočili. Nemohl jsem tři a půl hodiny vstát z křesla a musel meditovat. Ve středu jsem se vlivem vaší meditace držel snadno v pozorovateli i v práci“.
To jsou odměny těch, kteří jsou upřímní a opravdu usilují. Jedním z projevů pravého žákovství je právě toto. Těm namyšleným je taková milost odepřena. Lépe: sami se z ní vylučují.
Robert nebyl zdaleka jediný, který nám takovou zprávu podal. I mnozí další si stěžovali: „Co to děláte, vždyť nemůžeme pracovat“.