Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Jiří Krutina, Zuzana Grygarová

Dostali jsme dopis, který uvádím celý.

Duchovní cesta a finanční hojnost

Drahy pane Jiri Vacku, Srdecne Vas zdravim z nedaleke Ostravy. Moc by me zajimal Vas nazor na tento clanek, pokud je to mozne. Napsala jsem ho, ale mozna to vsechno vidim uplne spatne, a proto bych byla rada, kdyby jste me opravil, pokud se mylim. Dekuji, Zuzka

Ackoliv duchovni a fyzicky svet neni v zasade oddelen, z historie i soucasnosti vime, ze vetsina duchovnich mistru nedisponovala at uz schopnosti nebo zajmem k vytvoreni materialni hojnosti ve svete. Proc taky, kdyz s duchovnim rustem dochazime k pochopeni, ze materialni svet je jen  pouhou nahrazkou za opravdove stesti, blazenost a Boha. Uceni vetsiny duchovnich mistru tedy obsahuje hlavne nutnost oddtotozneni se od potreb tela a mysli a omezeni aktivit ve fyzickem svete na splneni zakladnich potreb a povinnosti. Hledajici maji vice nez dostatek prikladu z zivotu mnoha duchovnich mistru vedouci prosty zivot na okraji spolecnosti a casto je tento zpusob zivota prezentovan jako nejucinejsi zpusob duchovni praxe.  Avsak v modernich spolecenskych podminkach je tato praxe velice neprakticka. Ackoliv tato cesta vede k vysvobozeni, coz dokladaji osobni pribehy mistru, v dnesni dobe je doprovazena spoustou komplikaci. V modernim svete neni vubec jednoduche zvednout se a opustit spolecnost, rodinu, praci. Clovek ma zavazky, at uz rodinne nebo pouhou potrebu preziti. Bez penez to v dnesni spolecnosti proste nejde. Jak tedy co nejucineji skloubit duchovni praxi s natlakem moderni doby? Jak si zajistit vhodne materialni podminky pro vykonavani duchovni praxe? Jak si zajistit financni svobodu a zaroven se neznesvobodnit tim, ze budeme pracovat od rana do vecera, coz je casto prave jeden z duvodu, ktery sabotuje nasi duchovni praxi? Potkavam mnoho lidi, kteri by na sobe radi duchovne pracovali, ale pro povinnosti ve svete nemaji dostatek casu a energie. A ono se to snadno rekne, vykonavejte sve svetske povinosti bez ztotozneni se a co nejrychleji, kdyz mame partnery, kteri vyzaduji nasi pozornost, deti, kteri potrebuji nasi peci, ucty, ktere je treba zaplatit, telo, ktere je treba nakrmit... At uz si to otevrene pripustime ci nikoliv, penize vladnou svetu a bez nich to jde jen velmi tezko. Jsem zastancem nazoru, ze pokud ma clovek penize, ma i svobodu byt panem vlastniho casu a zivota-tedy alespon v tom smyslu, ze si muze svobodne zvolit, kolik usili investuje do sveho duchovniho vyvoje. Financni hojnost tedy napomaha duchovni ceste. Postoj mnoha duchovne hledajicich k penezum a materialnim statkum je takovy, ze si spravne uvedomuji, ze nejsou zdrojem ani zarukou stesti a proto se k nim staveji s jakousi nechuti ci ignoranci. Na druhe strane, zkusenost kazdodenniho zivota nam rika, ze bez penez se zit neda, ze ikdyz jsme na nich vnitrne jakkoliv nezavisli, tak k preziti ve vnejsim svete jsou nezbytne. Vzdyt i tela realizovanych mistru musi jist a nekde spat.  Dovoluji si tvrdit, ze mnoho duchovne hledajicich ma potize s prizpusobenim se ve fyzickem svete, jelikoz si jsou vedomi, ze tento svet, jak jej kazdodenne vnimame neni uplnou pravdou. Snaha o neztotoznovani se  se svetem vsak muze nekdy prohloubit nechut a  dalsi negativni pocity smerem ke svetu a penezum, coz stejne jako prilisna touha ci “laska” ke svetu a vecem je znesvobonujicim projevem ega. Tyto negativni a rozporuplne pocity nam pak brani, abychom k penezum prisli relativne snadno.

Podle zakonu pritazlivosti, kdy se stejne energie vzdy pritahuji, dochazi k situacim, kdy nam nas vnitrni odpor a nechut k penezum brani penize vydelat, a to i presto, ze svou energii do vydelavani penez investovat musime, at uz se nam to libi ci nikoliv. Vysilani myslenek “nechci penize, jelikoz to neni to, co v zivote opravdu potrebuji”, se nasledne manifestuje jako nedostatek.Navic podle zakona pritazlivosti si pritahujeme to, cemu davame nejvetsi energii tedy pozornost. Pokud se musime v zivote neustale zaobirat svou financni situaci, a tou se zaobirat musime, at uz “na penize verime” ci nikoliv,  nezbyva nam dostatek energie na duchovni usili nebo je nase duchovni usili mareno opakujicimi se obavami o zajisteni preziti. A preziti je tak zasadni a instinktivni otazka, ze jen velice silna mysl se k ni dokaze postavit bez jakykoliv emoci. Vetsina mysli starostem o preziti drive ci pozdeji podlehne a my znovu upadame do ega a nesvobody. Jak tedy nabyt financni hojnost? Je nutne si uvedomit, ze vnejsi svet je pouze projevem naseho vnitrniho sveta. V zasade vnitrni a vnejsi svety nejsou oddeleny, ale muze to byt napomocne, kdyz si predstavime, ze vnejsi svet je odrazem zrcadla naseho vnitrni sveta-sveta myslenek a emoci. Kazdy uz urcite nekdy zazil tzv “smolny den”, kdy jak rano zacnete spatne, tak uz se cely den tahne ve stejne negativnim duchu. Deje se tak proto, ze se nachazime v negativnim rozpolozeni, tedy vysilame do okoli negativni energie, ktere se nam jako boomerang vraci a my upadame do stale vetsiho nestesti. Naopak pokud se “vyspime doruzova” cely den nam pripada prijemny, nase telo mnohem krasnejsi a lide kolem usmevavejsi. To zase vysilame pozitivni energii, ktera se nam obratem vraci, Tento zakon plati vzdy a vsude. Kdyz jej aplikujeme na penize, tak pokud si delame neustale starosti, jak zaplatime ucty, nepretrzite pocitame kazdou korunku a vzdy kupujeme to nejlevnejsi zbozi a to jeste se strachem, zda si to vubec muzeme dovolit, pak do sveho zivota pritahujeme energie strachu a nedostatku. Je to zacarovany kruh, ktery jde prolomit pouze zmenou mysleni, tedy zmenou vnitrni, ktera se posleze projevi i navenek. Je nutne si uvedomit, ze vnejsi hojnost je odrazem hojnosti vnitrni. Penize nejsou jen pouhym papirovym platidlem, ale jsou symbolem moci, svobody a take nahrazkou za stesti a lasku. To s jakym pristupem se stavime k penezum je odrazem naseho pristupu k sobe samemu, protoze i penize jsou soucasti sveta, vedomi a tedy i nas samych.

Proto navrhuji, aby cesta duchovniho vyvoje zahrnovala krome odtotoznovani se od tuzeb a strachu a odtahovani pozornosti od tela a sveta a ocisty charakteru rozpoznavanim myslenek a emoci, ktere nejsou v souladu s prikazanim lasky, jejich uvedomenim, nekdy take pochopenim jejich vyznamu ci vyjadrenim a rozpustenim ve vedomi, take tvorive vyuziti a nasmerovani mysli a pozornosti smerem, ktery nam zjednodusi zivot ve svete, urychli nase odpoutani se od nej a tak umozni rychlejsi postup na duchovni ceste.  K tvorivemu vyuziti mysli k ziskani financni hojnosti a tim i svobody a nezavislosti na fyzickem svete je treba tri kroku.  Zaprve je to zvedomeni vsech pocitu vazanych na penize, materialni bohatsvi a hojnost. Zbaveni se negativnich predsudku a pocitu viny ohledne penez. Uvedomeni, ze at uz nasi zavislost na penezich prijimame ci nikoliv-vzdy je tady a projevuje se but jako totalni ignorance potreby penez postojem “je mi to jedno”, coz muze vest pouze k trpkemu zivotu na pokraji spolecnosti, ci vzdani se spolecenskeho zivota a odchod do ustrani nebo jako “falesna nezavislost” zahrnujici mrhani prostredku a neschopnost se o sebe financne postarat, nezridka koncici jako drogova zavislost nebo celozivotni nezamestnanost a samozrejme chudoba. Dulezite je zvedomit co nejvice aspektu strachu a tuzeb, ktere se k penezum, majetku a moci vazou. Jen tak lze dospet k opravdove citove nezaujatosti vuci nim. Zadruhe zde hraje svou roli mira sebelasky a sebeucty, a rozpoznani a rozpusteni vzorcu chovani a mysleni, ktere brani vnitrni spokojenosti. Praxe sebelasky zahrnuje prijimani a davani lasky-tedy stedrost k sobe i druhym a prani jen toho nejlepsiho jako sobe tak druhym. Je treba si take uvedomit, ze penize jsou casto vnimany-nezdrave-jako nahrazka lasky a Boha.

Neuspokojitelna touha po majetku a penezich je casto jen odrazem vnitrni nespokojenosti, ktera prameni z oddeleni se od naseho praveho ja-Boha, lasky samotne. A naopak, nase pocity k lasce, to zda ji mame dostatek ci ne, zda ji dokazeme prijimat ci ne, zda milujeme sami sebe, sve blizni a zivot sam se presne odrazi v nasi finacni situaci. Pokud se necitime dostanecne milovani, mame pocity viny, nenavisti, neodpusteni at uz vuci sobe nebo druhym,  tim zabranujeme lasce, aby v nas proudila, aby nas naplnila a trpime chudobou vnitrni i vnejsi.  Vsechny negativni pocity jsou energeticke povahy a ukladaji se v nasich fyzickych i jemnohmotnych telech, kdyz jsou potlaceny a odsunuty do podvedomi. Tyto energeticke srazeniny pak vyzaduji dalsi prisuny energie k tomu, aby zustaly v latentnim stavu, podvedomi-coz nas energeticky vycerpava a snizuje schopnost duchovne usilovat. S takovymi pocity je mozne pracovat nejen meditacni praxi, ale tak jejich energetickym vybitim, tj. odhalenim jejich pricin a pozitivne smerovanym emocionalnim vyjadrenim (kreativnim vyjadrenim, arteterapie, dramaterapie, ruzne techniky prace s telem a emocemi). Prvotni pricinou vsech pocitu je ztrata lasky-tedy oddeleni se od bozskeho ja. Proto se musime soustredit predevsim na rozvijeni sebelasky za soucasneho uvedomovani si a rozpousteni vsech pocitu. Pocity jsou u vsech lidi stejne, maji stejny zaklad, jen jejich manifestace-projev mohou byt odlisne. Vsechny touhy, ktere lidska mysl ma jsou odrazem touhy po lasce-Bohu. Lasky, Boha se jen tezko dosahuje bez lasky k sobe samemu-a to nejen nasemu bozskemu ja, ale take individualnimu ja. Toto dokazou pouze jedinci se silnou mysli a jedinecnou vuli. Jak roste nase laska k sobe samemu, nasim bliznim, roste i laska k Bohu a my jsme s nim stale vice a vice sjednoceni.

Laska je pouze jedna, neni jedna lidska a druha bozska. Kdyz jdeme proti sobe samemu, jdeme proti Bohu. Buh znamena laska, blazenost a hojnost. Buh je vsude a ve vsem. Je take v nas a vnejsim svete. Akorat, ze zdrojem Bozske lasky a blazenosti neni vnejsi svet nebo ego, je to on sam. Ale my se k nemu muzeme priblizovat tim, ze budeme milovat vse-bez pripoutanosti k telu a svetu a s vedomim, ze vse je projevem jen nas samych . Laska kterou v nas probouzi druzi lide slouzi jako prostredek k nalezeni lasky k sobe a konecne k Bohu. Vse co v nas probouzi lasku, je cestou k Bohu, kdyz si jsme vedomi toho, ze clovek, vec ci zazitek nejsou zdrojem teto bozske lasky, ale pouhym prostedkem ci vyvolavatelem bozske lasky v nas.  K vyvolani lasky je treba se take zamyslet nad tim, co prinasi nasemu srdci uspokojeni, co v nem probouzi lasku a za tim jit. Muze to byt partner, deti, cestovani, prace, konicky. Cim stastnejsi v zivote budeme, tim snadneji se budeme priblizovat k Bohu a tim vice budeme vnimat, ze to, co nam prinasi opravdove stesti tryska z naseho nitra a ze vnejsi veci jsou pouhym prozitkem-zazitkem. Buh chce, abychom byli stastni. Zatreti je to vedome uzivani pozornosti a sily mysli k pritahovani si financni hojnosti. Vyuziti afirmaci a prestav k pritahnuti financni hojnosti. Meditace na prijimani lasky, financni hojnosti. Uvedomeni si, ze financni hojnost je pomocnikem na stezce, jelikoz nam dava svobodu. Nejde o to vydelat co nejvice penez, jde o to pracovat co nejmene, ale vydelat dost penez na pokryti vseho, co potrebujeme a usetreny cas venovat duchovnimu usili. Ackoliv je povzbudive vedet, ze az dosahneme stavu vysvobozeni, tak se nas vnejsi svet nebude nijak dotykat a my budeme zit ve vecne blazenosti, dovoluji si tvrdit, ze pro vetsinu hledajicich je tato predstava velmi vzdalena.

Kolik vysvobozenych lidi se v tomto svete nechazi? Zdaleka to neni kazdy druhy a proto, ikdyz usilujeme, jak jen muzeme, musime ve stejne chvili i zajistovat potreby tela a mysli, nebot v nich zijeme a to nejen na urovni holeho preziti.  Neni tedy snad duvod proc bychom duchovni silu, to jest cistotu mysli a silu pozornosti, kterou usilovnou praxi ziskavame nemohli vyuzit k zjednoduseni a zprijemneni naseho zivota ve svete-protoze svet je pro nas kazdodenni realitou, ke ktere neni treba pristupovat s postojem, ze je to treba pretrpet. Duchovni probuzeni jde ruku v ruce se stestim, hojnosti a laskou ve svete. Mnoho hledajich se usilovne od tela, mysli a sveta odtotoznuje, avsak vetsina lidi jim neustale propada, protoze jsou na nich zavisli-a tato zavislost se neda obejit ani potlacit, ta se da pouze rozpustit uvolnenim se z jejich vazeb ziskanim take financni nezavislosti (dale take emocionalni nezavisloti-tedy schopnosti rozernat, ze laska vychazi z nas a ne z jinych lidi). Jinak je to jako zacarovany kruh. Cim mene energie investujeme do sveta, presneji do vydelavani penez, ktere musi zajistit nase preziti, tim zavislejsi se na svete stavame, jelikoz nedostatek financnich prostredku nas nuti k dlouhym pracovnim hodinam, takze nam nezbyva cas ani energie meditovat a navstevovat seminare. Stezka nam tedy spise unika, nez aby se otevirala. At uz vnejsi svet ingnorujeme, ci mu propadame, vysledek je vzdy stejny-nase zavislost na nem. Neni proto prekvapenim, ze mnoho lidi nastupuje na duchovni cestu az po urcitem veku, tedy nejen az dozraji k uvedomeni, ze nic v tomto svete neni zdrojem opravdove lasky a stesti, ale take k urcite financni nezavislosti, ktera jim prinasi svobodu zasvetit svuj zivot tomu,  po cem jedinem vsechna srdce opravdu touzi-po sjednoceni se s Bohem.   

Odpověď Jiří Vacek

Paní Zuzana Grygarová se ptá na slučitelnost života ve světě a duchovní stezky. Nevím, proč se ptá zvláštním dopisem, když jsem vše velmi obšírně mnohokrát vysvětlil ve svých knihách. Opět se potvrzuje důležitost denního studia jako nedílná součást stezky.

Takže znova: život je jen jeden a buď jej žijeme duchovně nebo světsky a je do značné míry jedno, zda žijeme v plném zapojení do společnosti nebo v bezdomoví, klášteře či ašramu. Jak říká Ramana Maháriši „buď děláme átmavičáru nebo lokavičáru“, což platí pro hledající, kteří žijí ve světě, stejně jako pro mnichy.

Pro všechny platí: „Nelze sedět na dvou židlích ani sloužit dvěma pánům“. Také jsme varováni „měnit mísu čočky (zevní prospěch) za prvorozenství (stezku)“.

To vůbec neznamená, že musíme odejít do bezdomoví či do kláštera. Apoštol Pavel nebyl ani sanjasin ani řeholník, ale živil se výrobou stanů a velmi zdůrazňoval, že „není nikomu na obtíž“. Bratr Lawrence sice žil v klášteře, ale od rána do noci vařil v klášterní kuchyni a přitom se neustále udržoval ve vědomí přítomnosti Boží. Jarka Kočí byl celý život zaměstnán jako holič a přece dosáhl poznání sebe a stal se mistrem.

I Vacek byl celý život až do důchodu zaměstnán. Jak žil, si každý může přečíst v pamětech „Jak jsem hledal Boha“.

Jak se takový život vede? Velmi jednoduše v souladu s pravidlem: „Modli se a pracuj“. Nikoliv tak, že někdy se modlíme a někdy pracujeme, ale tak, že se neustále modlíme a přitom pracujeme. Nejvyšší modlitba samozřejmě není slovy, ale soustředěním pozornosti na Boha. V naší stezce tak činíme udržováním se v pozorovateli a později ve vědomí Já jsem.

Tato praxe přesně odpovídá nejvyššímu a nejpřednějšímu přikázání lásky k Bohu, jak je zdůrazňuje Ježíš. Tato láska není pouze cit, ale zaměření celé naší bytosti, například i naší síly, k Bohu a samozřejmě trvale. Opět jsme u požadavku nepřetržité modlitby. Jen ten, kdo se nepřetržitě modlí, opravdu miluje Boha.

Ten, kdo se nepřetržitě nemodlí, nemiluje ani Boha, ale miluje to, čemu věnuje pozornost svého vědomí a mysli. Proto ve chvílích nemodlení nedělá átmavičáru, nemiluje Boha, ale dělá lokavičáru, miluje svět, mění Boha za talíř čočky.

Kdo žije v našem dnešním světě, ten se bez peněz neobejde. Proto se má v rozumné míře starat o své zevní zabezpečení, ale nikdy ne na úkor stezky.

Není třeba a je dokonce pošetilé nenávidět peníze. Nikomu také neradím prodat majetek a peníze rozdat chudým. Peníze nejsou zlo. Zlé je, když jsou na prvém místě našeho snažení a jediné, oč usilujeme. Je dobré jich mít tolik, abychom byli zevně rozumně zabezpečeni a zevní starosti nám neztěžovaly stezku.

Nespoléhejme v této a v žádné jiné záležitosti výhradně na sebe, ale také na Boha. Právě proto se modlíme i: „Chléb náš vezdejší, dejž nám dnes!“. Rozhodně nedávejme zevní zabezpečení na prvé místo našeho snažení, ale řiďme se radou: „Hledejme nejprve a na prvém místě vždy království nebeské neboli Boha a vše ostatní nám bude přidáno. Pokud nebudeme na Boha spoléhat „opovážlivě“, ale sami se rozumně vynasnažíme, Bůh se nepochybně o nás postará i zevně.

Ve světle nauky o cestě k Bohu, jsou některé názory pisatelky velmi nesprávné. Například: „Čím šťastnější v životě budeme, tím snadněji se budeme přibližovat k Bohu“. Jednak pravé a trvalé štěstí v našem od Boha odpadlém světě není možné, jednak ti, kterým se ve světě „daří“ dobře, po Bohu zpravidla netouží. Mysl a pozornost vědomí je nezbytné plně věnovat Bohu. Právě to tvoří hybnou sílu duchovního pokroku a nikoli touha po penězích a zevním zabezpečení.

Pokud cítíme nutnost určité pomoci stejně zevní jako vnitřní, pak pro nás platí: „Zač se budete modlit v mém jménu, to se vám dostane“. Máme prosit ve vědomí Já jsem, které je Bohem. Není proto třeba se uchylovat k nějaké myšlenkové magii, jak je dnes v módě. Již to je právě dělení života na zevní a vnitřní i sloužení dvěma pánům.

Dopis jinak prozrazuje určitou vnitřní rozpolcenost, touhu po světě i po něčem vyšším. Oboje je však neslučitelné. Na stezce je nezbytné vše nespásné rozpouštět a nikoliv naplňovat, pokud chceme uspět. Čtěme dobře životy světců a mudrců a učme se od nich. Kdo chce dosáhnout to co oni, musí se snažit jako oni. Jiná cesta neexistuje.

Vyjádření Jirky Krutiny

Dopis zítra předám, jenom si dovolím poznamenat: Kdo nemá na prvním místě stezku, ale cokoliv jiného, nedosáhne na Boha, ani na pravou hojnost. Pravá hojnost je spočívání v Bohu. Jeli tomu tak, Bůh se o vše ostatní postará. Pokud v něm nespočíváme, tak snaha o zajištění finanční nezávislosti je lokavičára se vším všudy, nic tím nezískáme a jen si uškodíme. Není pravdou a naprosto nefunguje postoj, že je nutné s nejprve finančně zajistit abych pak měl čas na duchovna. Takto to nikdy nefunguje. To je jen skrytý duchovní materialismus. Stačí znát učení mistrů: „Nejprve hledejte království nebeské, pak vše ostatní potřebné vám bude přidáno.“  Má osobní zkušenost: nikdy jsem se o peníze nezajímal, ani neřešil, zda jich mám dostatek nebo nedostatek, ani jsem neřešil, že je nutné co nejméně pracovat, ale výhradně se zaměřil na stezku, vše ostatní se samo upravilo podle potřeby. Zdraví, j