Záhadné výroky
Jiří Vacek, Pavel Kubeš
Často pozoruji, že samovolně, nucen nebo veden z nitra, řeknu a udělám něco, co si neumím rozumově zdůvodnit, ale vím, že je to tak a správně. Naposled se mně to stalo na zářijové Morávce. Ač se Pavel zevně velmi snažil, cítil jsem, že něco s ním není v pořádku.
Nakonec jsem na něj vyhrkl: „Špatně medituješ“, ale víc – v čem chyba spočívá, jsem nevěděl. Jen jsem cítil, že nějak moc zdůrazňuje své já – ego. Byl nějak příliš spokojen sám se sebou. To je vždy velmi nebezpečné, protože se tak oddělujeme od milosti, která v důsledku toho přestává k nám proudit.
A hle, co se stalo. Poslední den semináře v pátek, mně předal Pavel následující dopis. Měl jsem pravdu; nikoliv já, ale Já.
Vážený pane Vacek,
Srdečně Vám děkuji za Váš poukaz na to, že špatně medituji. Najednou mi došlo – jasně a zřetelně – o CO – usiluji. V tomto světle vidím „Vaši“ nauku úplně jinak, než jsem ji chápal. Toto je ten vzácný přínos být s Mistrem – a ctít Jeho poukazy – tj. opravdový výsledek meditačního soustředění na Morávce.
Mám Vás za toto vše moc rád.
Pavel Kubeš, 7.10.2006
P.S. Já jsem se totiž začal zaměřovat na to, jak usiluji – a ne – o co. Mistr tuto chybu vidí!!! Vzbudil jste ve mně sílu naléhavosti…