Co mně vyprávěl Eda Tomáš
Jiří Vacek
Po komunistickém puči v roce 1948, kterému podle vlastního životopisu pomáhal i F. Drtikol, byl Eda tvrdě komunisty pronásledován. Vyhazovali jej z jednoho zaměstnání do druhého, až skončil jako dělník u lopaty, krumpáče a sbíječky na stavbě železničního tunelu.
Obdobně po prvém vyhazovu jsem byl dělníkem údržbářem déle než rok i já.
Jednou někdy kolem roku 1960 – kdy přesně nevím, přišel do tunelu technický náměstek Železničního stavitelství, samozřejmě velký soudruh.
Dal se s Edou do řeči a dohodli se. Eda se z dělníka stal rázem technikem mechanizátorem, což bylo slušně placené místo, na kterém přežil bez úhony i vyhazovy za rok 1968.
Vzato měřítkem, které na mne uplatňují hlasatelé komunistických lží z KV, naposled pan Popov, se Eda zachoval zbaběle. Místo, aby komunistickou protekci odmítl, tak ji přijal a začal budovat socialismus. Myslím, ta hrůza, že dokonce podal i několik zlepšováků. Obdobně se chovala i Míla v laboratoři, kde pracovala. Oba nějak nepospíchali se nechat zavřít, jak bylo podle pana Popova jejich povinností.
Eda dokonce, aby kryl pořádání meditací u nich, si nechal vystavit ze známosti dekret cvičitele jógy neboli tělesné jógy, která byla tehdy jediná povolena jako tělocvik pro zdraví. V případě zájmu ze strany StB byl připraven argumentovat, že jde o povolenou tělesnou jógu a nikoliv o meditace. Podle pana Popova a spol. ohavná zbabělost. To není logika slušných lidí, ale komunistů a jejich přátel.