Dan Moravec pokračuje ve svých moudrech
Jiří Vacek
Dan Moravec pokračuje ve svých moudrech v rozhovoru na "kauza vacek" 23.4. Posuďte sami:
„F. Drtikol mohl být mistrem a zároveň v KSČ“. Rozumějme v KSČ, která rozprášila všechny duchovní spolky, ukradla jejich peníze, knihy i inventář, jejich členy vyslýchala StB a mnohé, když se svou činností nepřestali, prostě pozavírala. Skutečně i zde se mistr pozná po ovoci. Viz J. Sanitrák: Dějiny české mystiky. Podle této logiky byl Herodes mistr všech mistrů. Dokonce podle logiky Paříka a spol., byl duchovně vyspělejší než Ježíš.
Vacek naproti tomu mistrem být nemůže, protože se znelíbil Moravcovi…
Ten se ani nenamáhal v rozhovoru vylhat se ze lži, „jak pro nás zdarma vyráběl magnetofonové kazety“. V každé je totiž uvedeno: vyrobil Č. Potoček.
Podle dnešního vedení Ramanašramu je zřejmě největším proviněním žáka Ramana Mahárišiho, když prováděním átmavičáry si uvědomí Já. Hned je nanejvýš podezřelý a odsouzený. Dokazují tím jen, že nevěří v účinnost átmavičáry a Mahárišiho učení vůbec.
Iva, která se tentokrát dokonce dokázala pod své uražené výlevy podepsat, soudí, že se „stydím za to, že jsem nepoznal, že Tereza je Jirka“. Nestydím. Nikoho jsem na rozdíl od Terezy nepodváděl. Slušně vychovaný člověk ví zcela jistě, kdo se má v tomto případě stydět. Jasnovidnost neměl ani Ramana Maháriši a nikdy jsem nic takového netvrdil.
Její úsudek: stydět se má podvedený a nikoliv podvodník, je názornou ukázkou rozumu zastřeného zlem. Ten vidí vše obráceně.
A ta její svatá uražená nevinnost: není žádným tomášovcem ani neví, že existují. Pokud mluví pravdu, pak se sama stala obětí podvodu: web kauza vacek je výhradně určen pro tomášovce k pomluvám Vacka a jeho přátel včetně anonymů. To je ta pravá statečnost, jejíž nedostatek mně pan Pařík vytýká.
Spíše by nám Iva měla vysvětlit, proč považuje za nezbytné svou verzi záležitosti knih zveřejnit již nejméně po třetí. Asi věří, že opakovaná lež se stává pravdou. Činí tak z přátelství k nám nebo ve snaze nás poškodit? Ve snaze celou záležitost co nejvíc nafouknout a překroutit se dopouští i snadno ověřitelné lži: „Někdy jsme si ty knihy „nuceně“ ponechali, protože odeslání zpět by téměř převýšilo cenu knihy“. Nahlédnutím do dnešního poštovního ceníku snadno zjistíme, že i po několikerém zdražení je poštovné za takovou knihu 18 Kč, tedy několikrát méně než je cena knihy. Každá lež je prostě dobrá.
O nějakém ocenění zasílané vysoce hodnotné literatury ani náznak.
Proti jejímu tvrzení stojí spokojenost několika set odběratelů ročně, kteří často děkují za duchovní pomoc, kterou čerpají z našich knih. O ty nám jde a nikoliv o Ivu a jí podobné. Těch je jen pár oproti stovkám spokojených. Křičí ovšem tak, aby to vypadalo, že jich je mnoho. Není.
Jen pro úplnost. V knize J. Sanitráka se dozvíme, jak k. Weinfurter rozeslal 500 prvých výtisků časopisu Psyche bez objednávek na náhodně vybrané adresy. Jaká hrůza, že?
Měli bychom se naučit dobře rozpoznávat zlo, zlé úmysly od věcné a slušné kritiky. Je to snadné. Zlo chce vždy jen a jen uškodit, ublížit a pomluvit. O nic jiného mu nejde.
Je v našem nejvlastnějším zájmu, abychom tento základní rys zla pochopili a nedali se od něho ovlivnit. Nic jiného si zlo totiž nepřeje: dostat nás do své zlé moci a oddělit nás od dobra. V našem případě od hodnotné duchovní literatury.
Naopak, články z pamětí dokonce přetiskují i australské krajanské noviny viz například jejich výtisk z ledna 2007, volume 2, Issue 83, str. 10.
I o naší stezku je v Austrálii zájem, jak potvrdil bratr Péti Štullera, který se právě odtud vrátil.
Zvětšuje se i zájem o nás na Slovensku. Jsme pravidelně zváni na festivaly „Dych Zeme“ nebo „Deň Zeme“. O naší účasti na posledním z nich píší i Prešovské noviny z 12.4.2007, str. 7, pod titulem „Poznanie seba samého je najväčšia pomoc Zemi“. Z článku vyplývá příznivý ohlas na naše veřejné meditace v ekologickém slovenském hnutí.
Co představuje literatura, kterou šíříme, pro upřímné hledající, kteří převažují nad lidmi typu Iva, dokazuje jeden z velkého počtu dopisů, které stále dostáváme.
Iva je zřejmě tatáž Iva, která chápala a utěšovala pana Dostála, když mě na Jitřní zemi nazval „zlovolným skřetem“. To o ní naprosto vše vypovídá.
* * *
Drahý Pane Vacku
Moc Vám děkuji za odpověď a za „Smysl života“, který jste mi poslal. Vámi doporučenou literaturu jsem si u Vás objednával jako jednu z prvních a jsou to moje největší poklady podle kterých pravidelně studuji a stejně jako Vaše ostatní literatura jsou mými největšími průvodci a ochránci na cestě.
Ještě jednou bych Vám chtěl poděkovat za to, co všechno pro nás všechny děláte a budu se těšit na „džňánu“ a na všechny ostatní duchovní skvosty, které tvoříte a vychází z Vás a hlavně na naše brzké setkání. Přeji Vám a Vaší paní mnoho úspěchů ve Vaší práci, která je skutečně nedocenitelná. Přeji si, abyste zůstal navždy v mém srdci.
S úctou a láskou Váš
Michal Trávníček