Dějiny promlouvají k dnešku
Jiří Vacek
O Pavlově předem připravenému plánu na vyvolání střetnutí svědčí i to, že podle některých hledajících přišel na onu meditaci k nám s nahrávacím přístrojem a vše si nahrál.
Bez našeho svolení nahrává u nás v bytě mistra a všechny přítomné, což je dokonce i právně nepřípustné.
Nám naopak by hrozila žaloba, pokud zveřejníme obsah facebooku.
V současné době jsme duchovní společenství, které ovládají nejen neduchovní, ale přímo zlé vlivy: nepřátelství až nenávist, nesnášenlivost, duchovní pýcha a další, které se zmocnily mnohých členů, protože nerozlišují, nehlídají své mysli proti zlu, ale naopak je přijímají a jednají s ním v souladu. Nejvíc je postižen Pavel D.
On, Pavel, rozhoduje, kdo je mistr, kdo může se společenstvím meditovat a kdo ne, koho může vyloučit a znevažovat. Takže současným pánem a nejvyšším mistrem společenství je on a většina se mu bez odporu podvoluje. Neuvědomují si, kam je takový mistr vede a nakonec dovede.
Zavádí přesně to, co ničí křesťany již po celá staletí: nepravou vyvolenost od Boha podepřenou přesvědčením o vlastní vyvolenosti, která dovoluje i to nejhorší zlé jednání, protože takoví lidé mají vždy pravdu a plní boží vůli i když Boha neznají a ani o něho opravdu nestojí.
Není však zdaleka sám, který duchovně oslepl. Dokonce i někteří mistři nevidí, ač by to měli být právě oni, kdo by měl rozlišovat. Nevidět, jak se rozlézá zlo nelásky a vlastní nepravé vyvolenosti nebo dělat, že je nevidí, je velmi nebezpečné i pro ně samé. I Luciferové, nositelé světla padají.
To vše je velmi a velmi udivující a nejvíce ze všeho, že se tomu nikdo nediví, jako by to bylo samozřejmé. Mě osobně překvapuje, jak si někdo může myslet, že mě bude Pavel obviňovat ze lhaní, jiní posílat SMS, že by se s námi necítili dobře, desítky jich budou radostně klikat souhlasně na mé znevažování a já pak pojedu s nimi na seminář a budu rozpouštět jejich negace za cenu obrovské únavy a vyčerpanosti.
A přesně toto ego chce: aby zadarmo získalo od mistra poznání a dosáhlo vysvobození. Ono se nechce samo snažit, rozlišovat, ovládat mysl, rozpouštět zlo a dodržovat přikázání trojí lásky.
Proto přebíhá od mistra k mistrovi v naději, že od něho získá vše bez námahy a zadarmo.
Největší úspěchy u těchto lidí pak mají mistři, kteří tyto naděje na bezpracné duchovní zisky vzbuzují a dokonce znevažují druhé, jako méně dobré. Tím všem sdělují, že jen u nich uspějí. Prostě jen druh reklamy a nic víc. Cílem není duchovní pokrok, ale získat co nejvíc fandů, nikoliv duchovní spolupráce, ale soupeření s cílem vyhrát nad druhými a způsobit jim co největší újmu. Zlo slaví pak své vítězství.
To je také vysvětlení, proč je tolik povolaných na stezku, ale málo vyvolených. Povolaní volí nesprávně neboli nerozlišují v bláhové víře, že vždy vědí vše nejlépe. Duchovní pýcha je ze své moci nepustí.
Pak skutečný duchovní život, který spočívá v trvalé očistě a ovládání mysli, je nahrazován fandovstvím zevní mistrově osobě a nepřátelstvím k těm „cizím“. V tom se duchovní ega všech radostně vyžívají.
Není třeba být prorokem, abychom věděli, jaký je konec takového počínání. Stačí se podívat do historie. Ta nás neustále poučuje, jak se prosazuje zlo všude, kde mu svou lehkomyslností a nevědomostí poskytneme k tomu možnost a prostor.
Prví křesťané záhy pocítili nutnost určité zevní organizace, která měla zabezpečovat duchovní život věřících po zevní organizační a hospodářské stránce.
Proto apoštolové ustanovili pro tento účel biskupy. To nebyli žáci duchovní stezky, ale nanejvýš pouzí začátečníci. Jejich pověření nebylo duchovní, ale hospodářské a organizační, jak je zřejmé z Pavlových epištol 1. Tim 3,2 a Tit 1,7 a podobně. Požadavky na ně kladené byly charakterové a nikoliv duchovní. Duchovně vedli církev apoštolové a žáci stezky.
Postupem doby, jak se vliv bohatství a moc církve zvětšovaly, vliv duchovních vůdců v církvi upadal a vlády nad ní se zmocnili biskupové, kteří často nesplňovali ani základní charakterové předpoklady. Skuteční žáci stezky přestali mít v církvi moc a byli vytlačeni na její okraj do pouští a klášterů.
Tak církev přišla o svůj duchovní náboj a stala se pouze náboženskou organizací bez pravého duchovního života.
Apoštol Pavel tento vývoj dokonce předvídal, jak je zřejmé ze Skutků 20,29 a dále. Cituji:
„Já vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás draví vlci a že stádo šetřit nebudou. Ano, z vašeho vlastního středu povstanou lidé, kteří převrácenými řečmi se budou snažit strhnout za sebou učedníky. Buďte proto bdělí a pamatujete na to, jak já po tři léta ve dne v noci jsem každého zvlášť neustále napomínal“.
Konec citátu.
Podobnost nikoliv nahodilá, ale zákonitá.