Dopis Mistrovi 12/2014
Tereza Kubištová
Drahý pane Vacku,
asi osm let se zúčastňuji veřejných meditací, meditací v klubovně a seminářů s Vámi. Přestože mám rodinu a zaměstnání, docházím, jak jen je to časově možné. Za ty roky s Vámi se však mé podmínky k praxi, a to vnitřní i vnější, nesrovnatelně změnily k lepšímu. Nesleduji příliš, co se ve společenství děje. Byla jsem od začátku vedena k tomu, ať pracuji hlavně na sobě a „nekoukám moc ven.“
Považuji však za důležité vyjádřit se ke stávající situaci v naší sanze. To, co se nyní děje, mě velmi mrzí. Mrzí mě to kvůli tomu, co jste „do nás vložil“, mrzí mě to kvůli nám samým. Je pro mě velmi varující, jak snadno lze zapomenout, z jakého Zdroje vzešla obrovská síla jednoty společenství, ze které všichni čerpáme pomoc a ochranu na cestě ke svobodě. Následky rozpadu naší školy nedohlédneme, ale poneseme je všichni...
Přes danou situaci cítím, že kdybychom se včas „srovnali“, byl byste ve své laskavosti a moudrosti ochoten stát opět při nás všech.
S napadáním Vaší osoby a blízkých přátel zásadně nesouhlasím. Zcela Vám důvěřuji a budu dělat vše pro to, abych mohla i nadále postupovat na stezce s Vámi. Pomoc, které se mi od Vás různými způsoby dostalo, je pro mě nedocenitelná. Děkuji všem přátelům, kteří stojí při Vás. Jste pro mě pravá duchovní Rodina.
Stále a navždy Vaše,
Tereza Kubištová
Nedávno jsem našla tento citát: Otec Mojžíš pravil: „Kdo nese vlastní hříchy, nehledí na hříchy ostatních.“
Tolik děkuji, že nám pomáháte nést naše vlastní hříchy.
Praha 22. 12. 2014