Jiří Vacek - duchovní učitel

Sára Hromádková

Drahý pane Vacku,

připojuji se k Zuzce Koubové, doufám, že ne jediné mistrovské osobnosti našeho společenství, která Vás (a tím i posvátnou nauku, která je k nám skrze Vaši osobu předávána) veřejně brání před útoky zla a přátelům, kteří se Vás nebojí zastat a vyjádřit svou vděčnost za mnohaletou duchovní i zevní pomoc, kterou bez omezení čerpáme.

Mravenčí prací s pečlivostí, kterou Vám můžeme jen závidět, jste postavil a nastartoval kosmickou loď, do níž jste nás všechny nechal s radostí nasednout. A my se vezeme. Všichni do jednoho, kteří z ní nevystoupili, cestují díky Vašemu vytrvalému úsilí. Vezete nás bez odpočinku Domů a žádáte za to jediné - dodržovat bezpečnostní a etické podmínky, které umožní všem pasažérům v klidu pokračovat v Cestě.

Za svůj třiaosmdesát let dlouhý život jste toho mnoho viděl a zažil. Dennodenně se setkáváte s různými typy cestujících. Někteří jsou vděčni, že je vezete a objasňujete, jak dorazit do Cíle, jiní Vás kritizují a radí, jak byste měl správně řídit, další by rádi řídili za Vás a když se jim to nedaří, s velikým humbukem a pod jakoukoliv záminkou se snaží vyvolat na palubě vzpouru. To už zde bylo mnohokrát. Hluk utichne, aktéři zmizí a Vy letíte dál.

Je ostudou celého našeho společenství, že čerpáme Vaší duchovní pomoc a zároveň po Vás doslova šlapeme svými zablácenými botami. Toto společenství, které dlouhé roky skýtá duchovní útočiště mnoha hledajícím, nevzniklo na facebooku. Povstalo z jediného Ducha, kterého jste v sobě osvobodil a postupně přitahuje bytosti toužící po Pravdě o tom, kým skutečně jsme. Chápu přátele v Praze, že mají strach ze ztráty vstupu do klubovny či účasti na seminářích, nicméně lhostejností či klopením očí před negativními útoky na mistra – Boha – naše pravé Já mohou ztratit mnohem víc. Všichni přece víme, že nesklízíme jen to, co jsme učinili, ale i to co jsme neučinili…

Moc Vám pane Vacku děkuji, že věrně chodíte s Bohem, a tak mi pomáháte zakoušet, že nejsem tímto pomíjivým tělem, ale věčně existujícím, blaženým vědomím. Dal jste mi to nejcennější a budu Vám za to vždy vděčná. Děkuji Vám, že jsou Vaše činy v souladu s Vašimi slovy a že se na Vás mohu vždy spolehnout. To co se děje v Praze, lépe v Pražácích je totožné s tím, co se dělo loni ve stejné době i v nás Olomouckých. Síly zla a nevědomosti, které za tím stojí, nevznikly „přes noc“, ale byly živeny již několik let. Proto Vaše skripta „Nejdůrazněji“ a další.

Obdivuji způsob, kterým chráníte čistotu nauky, která vede k Životu Božskému, jak si máme každý možnost na sobě ověřit - nesmí nás odradit, že to mnohdy trvá (pro naše ego) dlouho. Jak učí Ramana Maháriši: ti, kteří dosáhli za to vděčí své vytrvalosti. Boj, který vedete roky se silami temna, je stále stejný. Nekompromisní, ale bez podpásovek k jeho nositelům. Bojujete čestně, bez nenávisti a ještě nás přitom zvládáte učit jaké vlastnosti a ctnosti máme v boji se zlem používat. Bdělost, uvědomování si útočníků prvotně jako vědomí, úcta ke každému božskému stvoření a trpělivost k nedostatkům svým i druhých.

Modlím se za Vás, aby se Vám trvale ulevilo a za nás všechny, abychom se měli v Pravdě rádi.

S vděčností

Sára