Dopis panu Vackovi - P. Bělský
Petr Bělský
Drahý Mistře, pane Vacku,
události posledních dní mě přiměly k tomu, abych se také veřejně vyjádřil na podporu Vás, duchovního otce a zakladatele našeho společenství i školy. Nedávno, ještě před posledními událostmi, jsem párkrát pouze jako čtenář navštívil facebookové příspěvky týkající se naší duchovní školy. Objevovaly se tam příspěvky k nauce ve Vašem podání, a to často kritické, kde se místy vyvrací, zpochybňuje či „napravuje“, co píšete, a to za hlasitého souhlasu početných členů našeho společenství. A nyní vyšlo najevo, že se to dělo evidentně za Vašimi zády. Takže, jak je možné, že někteří lidé nechápou, že facebook jste nazval „tajný“ a řeší se, že je to mýlka, že Vás někdo obelhává, že facebook je veřejný (nebo alespoň přístupný četným hledajícím ze společenství)? To „tajný“ přeci bylo myšleno právě ve výše uvedeném smyslu, že jste tam byl posuzován za Vašimi zády. Jinak se jedná jen o slovíčkaření. Šlo tedy vlastně o pomluvy a „drbání“ za Vašimi zády. A to i zevní, ale etičtí lidé cítí a ví, že je nepatřičné.
Další věc je pojem „hlasování“. Opět tam někteří v posledních dnech řeší, že se nejedná o žádné hlasování, že Vás opět někdo se zlými úmysly obelhal. Je to přeci obdobný případ. Když se v článcích na facebooku zpochybňuje či „napravuje“ nauka v podání Mistra a pak se k tomu jednotliví lidé vyjadřují ve smyslu „líbí se mi“ / „nelíbí se mi“, tak se přeci vlastně o něm nepřímo hlasuje. Tento přenesený význam „hlasování o mistrovi“ snad je opět snadno pochopitelný.
Není třeba přeci mít ani samádhi, aby člověk pochopil takové základní věci. O to horší se mi zdá, když to nechápe někdo, kdo v samádhi žije. Navíc, i vůči tělesným rodičům bychom měli mít úctu a o to více k těm duchovním. I kdyby se třeba mýlili nebo pokud jsme přesvědčeni, že se mýlí, tak to ještě není důvod k jejich pomluvám za jejich zády nebo nepřátelským výpadům vůči nim. Dali nám přeci život (tělesný/duchovní), starali/starají se o nás a vychovali/vychovávají nás.
Vím, že nejsem Vaším moc dobrým žákem a měl bych usilovat více, i to, že Vaše pomoc mně Vás stála již mnoho sil, ale mám Vás rád, věřím Vám a stojím při Vás. To, co se spustilo nyní, bych si předtím ani v bujné fantazii nepředstavoval. Takové zlo a nevděk tolika hledajících z našeho společenství, i od těch, od kterých bych to opravdu nečekal. Co si od toho slibují a proč vůbec ještě jezdí na meditace s Vámi a už se dávno neosamostatnili, když vše ví lépe a dokonce jim podle některých asi i škodíte? Vypadá to nejspíše, že Vás tam jen trpně snášejí – asi ve smyslu „co se holt dá dělat, že nás tu ještě obtěžuje“. Proč pak někteří z nich chodí na meditace přímo s Vámi k Vám do bytu, to už je ale opravdu nepochopitelné. Nejspíš to skutečně v tomto světě funguje tak, že si většina z nás uvědomí, co měla, až když to ztratí (tuším, že toto se částečně týká i mě). Pak už ale asi bude pozdě.
Děkuji za vše.
S přáním všeho nejlepšího,
Petr Bělský