Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dopis panu Vackovi

16. 12. 2014

Karel Bešorna

Vážený pane Vacku, drahý mistře,

jsem velmi zarmoucen poté, co se ke mně dostaly informace z facebooku, kde Vás někteří z našich přátel veřejně pomlouvají a vše krásné, co jsme všichni společně tak pracně za ta dlouhá léta vytvořili, rozbíjejí. Moc mne to vše bolí, protože jste pro mne všichni má duchovní rodina, bez které nevím, zda bych mohl vůbe žít.

Celý ten čas jste nám věnoval vše. Dal jste nám svůj volný čas, své zdraví a v prvé řadě vedení, díky kterému a jen díky kterému mnoho z nás dosáhlo poznání sebe. Bez Vás, bez Vaší pomoci bychom dnes všichni nejspíše tápali někde v temnotách.

Vzpomínám, jak jste nás tehdy s obrovskými bolestmi, které si stěží dovedeme představit, vedl na semináři na Morávce do poslední chvíle, až Vás po naprostém vyčerpání museli odvést do nemocnice. Hned, jak Vás propustili, tak jste se silnými léky přijel za námi zpět. Tak moc nás máte rád. Dal jste nám opravdu úplně vše!

Moc mne to vše mrzí. Moc mne mrzí, že si někteří z nás neváží Vaší pomoci, že nedokáží docenit, co Vše pro nás děláte. Ve své ubohé zaslepenosti se dokonce domnívají, že se od Vás již nic učit nepotřebují, ba že jim dokonce škodíte a tak Vás bez kouska citu a vděku pomlouvají a posléze i opouštějí.

Bylo mi ukázáno, že nikdo z nás nemáme ani za mák z Moudrosti, která spolu s vědomím Já jsem skrze Vás mocně působí. To je ten vlak, ze kterého, když vystoupíme, tak se duchovně zastavíme.

I kdybych s Vámi někdy v některých věcech nesouhlasil, tak mi bude vždy ctí, pokud budu moci i nadále stát při Vás. Bude to pro mne zkouška úcty, pokory a lásky.

Znovu Vám tímto moc děkuji za Vše, za Vaši pomoc a za Vaši milost. Děkuji za vzácné okamžiky, kdy jste mi „vynadal“ a tím mi ukázal Cestu. Modlím se za to, abych se zbavil své nevědomosti, naučil se vážit si Vás a mít Vás opravdu z celého srdce rád.

S láskou Váš,

Karel Bešorna

Neckarsulm, 12.12.2014


PS: Dnes v noci po napsání tohoto dopisu se mi zdál sen. Vedl jste nás, celou naši skupinu ven z železničního podchodu, o kterém se říká, že se tam dříve děly zlé věci a mně jste říkal, ať se neustále soustředím na své Já. Že je to to jediné, co má smysl a co si z života mohu odnést, s tím že je moc krátký a není na to moc času...