Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

(k článkům na kauza-vacek.blogspot.cz)

Abychom tomášovcům nenaletěli, je dobře znát, jak odpovídají na projevy nesouhlasu. Zde je neúplný výčet jejich triků, které střídavě používají.

1) Odpůrce má sníženou inteligenci, protože nesouhlasí s avatáry. Viz celou řadu odpovědí mým přátelům.

2) Odpůrce je drzý a neuctivý, protože nesouhlasí s názorem pana Paříka a spol. viz odpověď M. Dočkalovi z 9.9.07.

3) Odpůrce lže a pomlouvá, ale věcné a konkrétní důvody se neuvedou. Pravda je vždy to, co tvrdí tomášovci, důkazy nejsou třeba. Taková obecná, nekonkrétní tvrzení jsou nevyvratitelná, protože neexistuje nic konkrétního, co by bylo možno vyvrátit. Jejich používání je proto hrubou sprostotou. Je možné je pouze popřít. Pak stojí jen tvrzení proti tvrzení, ale věcné řešení je nemožné. Právě to je cílem pomlouvačů: hodit na druhého špínu, kterou nelze vyvrátit, jen popřít. Souhlas se lží se často vyvolává nepoctivým vzbuzením citů – viz nesmysl „brání se mrtví, kteří se nemohou bránit“ a jim podobné. Nejde o mrtvé ani o živé, ale o fakta.

4) Prohlásí se, že bílé je černé. Příklad: když M. Tomášová říká a píše, že je žačkou R. Mahárišiho, tak ve skutečnosti tvrdí, že jí není.

5) Vše se popře: žádná lež neexistovala - nikdo netvrdil, že Vacek nevydával samizdaty; tvrzení o množení kazet zdarma v Danově rozhovoru neexistuje; nechtějí Vacka zlikvidovat, ale píšou mu dopisy ať ihned přestane vydávat knihy a vydané na svůj náklad stáhne zpět a zničí; a další …

6) Vyvrácené lži včetně těch doložených úředním potvrzením nekomentují, neomlouvají se za ně, ale nechávají se dále působit. Tak dodnes pan Pařík ve svém článku v Doteku zpochybňuje, že se soudruh Drtikol zúčastnil únorového komunistického puče, ač on sám se k tomu hrdě a ze svého komunistického přesvědčení hlásí. Nepovažuje za prospěšné přiznat pravdu a tím uznat, že lhal.

7) Mnozí odpůrci se kryjí anonymy. I někteří známí mají svého dvojníka anonyma či Ctitele Mahárišiho. Taková počínání svědčí jen o zbabělosti a škodolibé zlé vůli. Opravdu  duchovní člověk  se takto nikdy nechová. Není zbabělý, ale veřejně se hlásí k tomu, co říká.

8) Většina odpůrců se vyjadřuje z postoje papežské vševědoucnosti, z úrovně nad všemi mistry. Vědí bezpečně, kdo mistr je, kdo není a dokonce vědí mnoho věcí lépe, než mistr, kterého údajně hájí – M. Tomášová. Když ona tvrdí, že Vacek je dobrý mistr, jeho knihy jsou hodnotné, jeho samizdaty jsem znala a četla a mnoho dalšího, oni tvrdí pravý opak. Obdobně je tomu s učením Ramana Mahárišiho. Popírají dokonce sám jeho základ – zásadní a rozhodující důležitost átmavičáry: „Kdo nedělá átmavičáru, dělá lokavičáru“, říká mudrc zcela jednoznačně. Oni ji nejen nedělají, ale popírají její důležitost a ještě mají tu drzost prohlašovat se za jeho pravé ctitele. Větší přetvářka snad ani není možná.

Úmyslně vytvářejí falešné zdání své duchovní výše, ale ve skutečnosti ani ještě nezvládli očistu od toho, co katolíci právem nazývají „smrtelnými hříchy“ – závisti, nenávisti, lhaní. Svým vyjadřováním dokazují, že jsou plně v moci těchto vlastností a nic víc. O své duchovnosti nepodali jediný důkaz, ale neustále dokazují svými skutky pravý opak. Ty však rozhodují.

9) Neustále lžou, že brání Tomášovy před urážkami a Mahárišiho učení před překrucováním. Když jsou vyzváni, aby předložili jediný důkaz, tak jej neuvedou a ani nemohou: žádný totiž neexistuje. Nesouhlas s některými výroky Tomášových není neúcta tím méně pomluva. Kritika není „špatnost“, ale samozřejmé právo na vlastní názor a jeho vyjádření, ale pozor:  nikoliv na lhaní a pomluvy. Kdo odmítá věcnou kritiku jako zlo a neúctu, prozrazuje způsob svého myšlení: je totalista, dogmatik, autoritář a nesnášenlivý nedemokrat. Nemiluje pravdu, ale své ego a jeho názory. Takoví lidé jsou pro svět největším nebezpečím. Snaží se z něho udělat jediné vězení, ve kterém by bylo násilím potlačeno vše, co by vrchnost uznala za nevhodné. Co takové organizace dokážou se světem udělat, můžeme názorně vidět například na katolické církvi, fašismu i komunismu. Podceňovat jejich nebezpečí se nevyplácí a je pro svobodu svrchovaně nebezpečné, jak nás učí únor 1948 a nejen on.

Mně osobně se výlevy tomášovců nedotýkají. Nikdo z lidí mně nemůže nic dát ani vzít. Jelikož vidím, jak mnoho hledajících má zastřené oči a mdlou mysl a nejsou schopni rozlišovat, tak jim na zcela konkrétních příkladech ukazuji, jak se je svého vlastního prospěchu chtiví lidé snaží oklamat a využít. Nežádám nikoho o slepou víru, ale aby každý začal správně rozlišovat a myslet. Jak je právě toto důležité a potřebné, se denně přesvědčuji. I pokročilí hledající jsou z části pod vlivem negativních sklonů své mysli, které nedokážou prohlédnout a jsou jimi ve své nevědomosti ovládáni. Mysl není jejich nástrojem, ale oni jí otročí. Nejsou svobodní, ale otroky svých nesprávných přesvědčení a zejména nevědomých citů, které nejsou schopni a často ani ochotni prohlédnout. Jsou proto stále ve velkém nebezpečí, že je jejich vlastní nevědomost a zlo přemohou a zabrání jim v dosažení poznání a vysvobození. Čím dříve si uvědomí, že se rozhoduje v tomto smyslu právě o nich a o ničem jiném, tím lépe. A pozor! Zde zmýlená platí a často na dlouhá vtělení.