Když narcis píše recenzi – M. Pařík
Jiří Vacek
KV – Komunistický Věstník, 29. 10. 2009
Když vyjde dobrá duchovní kniha, všichni upřímní hledající mají radost. Ne tak pan Pařík: doslova vztekem plive na autora i recenzenta knihy „Úvod na cestu k moudrosti“.
Co mu na Luďkovi Hudcovi vadí? Že svou šikovností a osobní statečností za komunistické diktatury udržel v Brně jógický oddíl vzdor veškerému komunistickému nátlaku.
Vadí mu i to, že Luděk děkuje za podporu paní Heranové. To byla statečná žena, která organizovala vydávání a rozšiřování duchovních samizdatů v době, kdy podle pana Paříka ušlechtilý soudruh Drtikol vysedával na komunistických schůzích a zdravil „Čest práci“. Není vyloučeno, že i jeho komunistická místní organizace posílala ony pověstné resoluce, požadující přísné potrestání „zrádců“ jako byl generál Pika či M. Horáková neboli dožadovala se jejich zavraždění.
Oba jmenovaní panem Paříkem - Luděk Hudec i paní Heranová, jsou příklady pravých hledajících, kteří i v dobách pronásledování šířili duchovní nauky, ač věděli, co jim hrozí, aniž by za to „něco měli“.
To je velký rozdíl proti těm, kteří začali vydávat duchovní knihy až po sametové revoluci, když zjistili, že to dobře nese a nic za to nehrozí.
Z projevů pana Paříka i Miloše Tomáše je dobře známo, že rozšiřování duchovních nauk včetně vydávání samizdatů za komunistického útlaku je pro jejich komunistickou mentalitu trnem v oku. Takovou činnost nejen neoceňují, ale lživě pomlouvají. Na komunisty chválou ovšem nešetří. Ti jsou ušlechtilí. Pan Hudec, paní Heranová a další nikoliv.
Námitka, že jsme měli knihu pana Hudce vydat my, je lichá.
Eva a Jirka mají své zaměstnání, já jsem starobní důchodce, navíc nemocný. My nemáme běžné nakladatelství, ale vydáváme vlastní díla i naše překlady mistrů, jejichž vydání skutečná nakladatelství pomíjejí, protože nepřinášejí zisk. Naše síly tak stačí asi na vydání 4 knih do roka.
Je však s podivem, že knihu nevydal Avatar. Má k tomu všechny předpoklady. On jí nejen nevydal, ale její vydání jej rozzuřilo.
Jeho snaha obvinit Jirku Krutinu z podjatosti, je typickým demagogickým trikem, typem chování, ve kterém zloděj křičí „chyťte zloděje“. Majitelé a zaměstnanci nakladatelství vyrábějí ve velkém pomluvy a lži o nás a tváří se jako spravedliví obránci veřejného zájmu. Když Jirka pochválí Luďka Hudce za jeho knihu, je zle. Kdyby šlo o komunisty, to by bylo hned chvály o jejich ušlechtilosti. Takhle se Luděk za své poděkování všem, kteří mu na cestě pomáhali, dočkal jen nepříčetného útoku.
Radím každému, aby dobře Komunistický Věstník četl. Pak pochopí, že zlo skutečně existuje, že je zcela nezbytné o něm mluvit a je odhalovat, a že rozhodně nežijeme v božském světě. Kdyby byl totiž opravdu božský, všechny duchovní stezky by byly zbytečné, protože nás právě z tohoto opravdu nebožského světa zachraňují.