Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

(k článku na www.kauza-vacek.blogspot.cz)

Nedávný článek Jiřího Vacka „KV slouží márovi neboli ďáblovi“ mne přiměl, abych i já připojila svou zkušenost s jeho obchodními metodami. Obdobně jako někteří předchozí přispěvatelé - jsem si v 90. letech koupila knihy p. Vacka, které jsem řádně zaplatila, avšak po nějaké době jsem byla též urgována o zaplacení. Naštěstí jsem měla složenky o zaplacení uschované a mohla zaplacení knih doložit. „Mistrovo světlo“ na platby od zákazníků zřejmě nedosvítí.

Překvapuje mne, proč se p. Vacek neustále zabývá pojmem zla. Nikdy jsem u opravdového mistra nečetla, že by se neustále zabýval zlem kolem sebe a upozorňoval na ně, natož aby očerňoval a napadal jiné duchovní směry. Proč by to dělal? Jaký přínos by to mělo pro jeho žáky? Není snad lepší zabývat se sebezlepšením a rozpouštěním ega? Nechápu, jak někdo, kdo se považuje za satgurua a ovlivňuje větší skupinu lidí, neustále zabývá pomluvami a útoky na jiné – např. na Tomášovi, Fr. Drtikola aj. Není ono zlo, se kterým se stále zabývá, náhodou v něm samém? Není toto satgurovství spíše obrazem toho, jak slepý vede slepé? Myslím, že by zmíněný pán udělal nejlépe, kdyby se zamyslel nad svým počínáním, zanechal jej a omluvil se. Nikdy jsem se nesetkala u Ramany Mahárišiho, u paní Míly Tomášové ani u jiných mistrů, že by neustále mluvili o zlu, tvořili pomluvy, trpěli sebeobdivem atd. Není náhodou v moci zla p. Vacek?

Jana Brabencová, 29.4.2009

***

Proveďme objektivní rozbor dopisu:

První odstavec - KV už po kolikáté píše bezvýznamné události staré přes 10 (!) let. Nešlo také o urgenci na zaplacení, ale jelikož pošta občas zásilky ztrácí, šlo o slušný a zdvořilý dotaz:

1) Obdržela paní knihy?

2) Když ano, zaplatila je?

Proč asi se potvrzení o zaplacení vystavují, když ne právě za účelem jeho prokázání? Prohlašovat takový dotaz za neetický je neoprávněné a je jen zlovolností a ničím jiným. Rozhořčení nad naprosto běžnou praxí je neuvěřitelné tím spíš, že k události došlo před více než deseti lety. V této souvislosti si vzpomínám na běžnou praxi školních jídelen. Když jsme chtěli, aby Eva chodila na obědy, museli jsme nejprve dojít do jídelny pro složenku, tu zaplatit na poště a s ústřižkem složenky potvrzujícím platbu dojít znovu do jídelny. Teprve na základě potvrzení o zaplacení jsme dostali stravenky. Jídelnu ani nenapadlo sledovat platby, které jí přicházely na účet a evidovat je. Ani nápad. Potvrzení o platbě jsme museli předkládat sami. Jinak by Eva oběd nedostala, i když byl zaplacený.

Jak by asi paní ocenila tento způsob, když náš zdvořilý dotaz jí připadá ještě po deseti letech nemravný?

Nad představou, že mistrovství spočívá v „dosvícení“ na platby, kroutím jen nevěřícně hlavou. Mistr není totéž co jasnovidec. I Ramana Maháriši říkal, že tuto schopnost nemá.

Druhý odstavec, prvá věta: S přáteli na seminářích v meditacích trávíme 10 týdnů v roce neboli pětinu roku. Více než dalších 20 dní v roce s nimi meditujeme na veřejných meditacích. Po celý rok s přáteli meditujeme 4x v týdnu u nás doma. S Miluškou samozřejmě meditujeme denně nejméně 2 hodiny v klidu i v činnostech během dne. Paní nic neví, nic nezná a přece má tu drzost nás nabádat, abychom se věnovali „sebezlepšením“. Sebevědomá nadutost z jejího psaní jen doslova řve. Mé spisy se plně věnují provádění átmavičáry a další praxi. Tvrzení, že se neustále zabývám zlem, je proto sprostá lež. Ježíš, který trvale tvrdě odsuzoval farizeje, buď nebyl podle paní mistrem nebo spíše evangelia ani nečetla. Nejspíš opět lže, když tvrdí, že žádný mistr se zlem nezabýval. Ve skutečnosti právě toto je hlavní poslání všech mistrů: vést nás od zla k dobru, ze tmy ke světlu.

Sebezlepšení a rozpouštění ega učím neustále a byli to právě představitelé Avataru, kteří tvrdili, že ego je božské a že není oč usilovat. Opět lež, že sebezlepšení a rozpouštění ega neučím.

Nebýt dopisů, jako je tento, nemusel bych se zlem zabývat. Jelikož naši nepřátele chrlí jednu lež za druhou, nic jiného mi nezbývá. Samozřejmě, když na zcela objektivních a ověřitelných skutečnostech odhaluji jednu jejich lež za druhou, tak se jim to nelíbí a křičí, že se neustále zabývám zlem. Věřím, že by se jim víc líbilo, kdybych jejich lži nevyvracel, mlčel a nechal jejich lhaní působit, aby je lidé, neznalí situace, považovali za pravdu. Proto také neuznávají Rámakrišnův požadavek, že žák má bránit svého mistra a nejen mistra, ale i nauku, kterou mistr učí. Důvod je opět stejný: bojí se pravdy o tom, jak lžou.

Paní soudí, že bych se měl za odhalování zla omluvit. Komu? Němcům a komunistům za jejich zločiny, kterých se dopouštěli na milionech lidí, na naší rodině i na mne samém? Katolické církvi, protože umožnila tisícům pedofilních kněží, aby ukájeli své choutky na malých dětech? Drtikolovi za jeho členství ve zločinecké komunistické straně? Mám se omlouvat těm, kteří odvádějí hledající z cesty, když je přesvědčují, že ego je božské a duchovní úsilí zbytečné?

Proč se mají ti, co zlo odhalují, zlu omlouvat? Ať nám to paní vysvětlí.

Křečovitá snaha lidí ovládaných zlem zastřít zlu jeho tvář, aby mohlo snadněji působit, je naprosto zřejmá. Oni potřebují, abychom věřili, že tento svět je božský a nechali se jím ovládnout.

Nakonec, co je zlého na odhalování zla? Kdo považuje odhalování zla za provinění? Slušní dobří lidé? Ti určitě ne. Nemají potřebu bránit zlo před odhalováním. Ti, kteří jsou v jeho moci, ano.

Nikdy jsem si nepřipisoval postavení satgurua. To je opět lež. Vždy tak činili jiní. Jsem Já jsem, kterýž jsem. Já jsem je jméno mé.

Nechci paní Brabencovou soudit, tím spíš, že s mými nepřáteli není nikdy jisté, zda vůbec existují, viz jeden případ z mnoha, Terezu Vackovou, kterou byl nějaký podvodník Jirka. Byli i další. Nevím, zda lže úmyslně nebo je obětí vlastního zla a nevědomosti, že ani neví, co činí. To, co vím, je, že nikdo takový se těžkým karmickým dopadům nevyhne. Již proto, že „svádí maličké“ z cesty.

V článku není jediná věta, která by neobsahovala nějakou lež nebo zlou vůli. Pro takto zlem posedlé lidi je samozřejmě nepřijatelné poukazování na zlo a proto se snaží zamezit jeho odhalování. Zlo, aby mohlo působit, jako pravou podmínku vyžaduje, aby nebylo známé a jasně pojmenované. Odhalené zlo ztrácí značnou část své moci. Pro ně je nejlepší, když si lidé myslí, že žádné zlo ani neexistuje. Právě proto nás o tom KV neustále přesvědčuje. Když nemůže jinak, tak alespoň ty, kteří zlo odhalují, označuje za zlé. Z hlediska svého prospěchu mají pravdu. Ubližovat zlu je přece zlé!

Osobně se divím, že paní Brabencová nemá strach, co si po přečtení jejich dopisů rozumní, slušní lidé pomyslí. Opravdu je jí to jedno?