Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mému Mistrovi a příteli Jiřímu Vackovi

19. 12. 2014

PK

Mistře, ze všeho nejdříve bych chtěl dát na vědomí, že ještě nedávno bych se něco podobného zdráhal napsat. Když jste vydal skripta „…Nejdůrazněji…“, zaryla se mi do paměti nejvíc ze všeho, co jste v posledních letech napsal. Hlavně odstavce o tom, jak se chovat k sobě navzájem a ke společenství jako celku, abychom tu „přežili“ a jako duchovní škola se udrželi. Asi proto, že v tom mám dost velké rezervy a bylo mi z toho trapně. Trpělivost a pochopení pro slabosti a chyby druhých nikdy nepatřily mezi mé přednosti a hodnocení typu „jak může být někdo takový tupec“ mi proletí hlavou mnohem častěji, než bych sám chtěl, i když se sám proti druhým také proviňuji, někdy i zcela vědomě z nejrůznějších sobeckých důvodů. Takže jsem si slíbil, že se s tím musí něco dělat, jako cvičení odevzdanosti a pokory dávat své charakterové vady „na oltář prospěchu společenství“, starat se o chyby svoje a druhé za ně nesoudit, ale snažit se být velkorysý a odpouštět – tak, jako jste i Vy celé roky vůči nám. Hodnota „vyřešených“ osobních křivdiček, i kdyby tisíckrát „oprávněných“, je nulová proti udržení klidu mezi přáteli na jedné lodi. Takže se do ničeho „nepletu“, když jsem cílem nebo svědkem jednání, které se mi jeví jako nespravedlivé, snažím se to řešit vnitřně s Bohem a nepřilévat olej do ohně, když si navíc ani nemůžu být jistý, jestli můj pohled je ten „správný“.

Události v naší skupině ale teď nabraly takové obrátky, že už zticha být nemůžu a ani nechci. Poslední kapkou byl výstup Pavla Dynamuse u Vás doma. V tu chvíli jsem viděl jen sprostého nafoukaného hulváta. I ve světské rovině to nemá omluvu – přijít k někomu na návštěvu a ztropit tam takovouto scénu hostiteli, mnohem staršímu člověku, kterému by se měl navíc cítit zavázán – o duchovní ani nemluvě. To spolu se vším ostatním (úryvky z diskuse na Jirkově FB, to, jak se k Vám Eva s Jirkou občas chovají, i někteří další – s více nebo méně skrytě vyjádřenou neúctou a arogancí apod. / nebudu se tu rozepisovat nijak rozvláčně ani „honit doložitelná fakta“ pro případné odezvy, tento dopis je psán Vám, Mistře bez ohledu na to, jak s ním naložíte a případné reakce v tomto směru mě zajímat nebudou, ze všeho nejméně bych pak měl chuť se pouštět do nějakých směšných slovíčkových tahanic) mě dovedlo k názoru, že je naše škola bohužel zřejmě definitivně rozdělena.

Pro takové lidi zcela jistě nejste mistrem, alespoň si to nedovedu představit, jak by Vás za mistra mohli považovat a současně se chovat takhle. Co vím jistě, je to, že pokud se proudy naší školy opravdu rozdělí (v tuto chvíli to považuji za hotovou věc, ale pokud je Váš názor jiný, budu vděčný za Vaše poučení), nechci sdílet směr, jehož ovoce mám v těchto dnech možnost vidět.

Takže Vás chci ujistit, pane Vacku, že pro mě Velký Mistr jste a budete i nadále ať se děje co chce, budu Vás navždy ctít a podporovat jako svého drahého Guru.

Hrozně moc mě mrzí, jaký směr nabralo to, co jste dlouhé roky s pomocí Boží JEN VY SÁM JEDINÝ ZALOŽIL A BUDOVAL, je mi to líto kvůli Vám, kvůli sobě, kvůli všem...

PK, Praha, 16.12.2014