Jdi na obsah Jdi na menu
 


Miloš Tomáš, KV, 29.11.2007, Jiří Vacek nestačí vyvracet, tzn. lhát!

21. 12. 2007

Jiří Vacek

(k článku na kauza-vacek.blogspot.cz)

Moc každému doporučuji číst KV, aby se každý na vlastní oči přesvědčil, co lidé, kteří vystupují jako duchovní autority, dokážou.

Svůj traktát Miloš začíná, cituji doslova: „Jiří Vacek nezodpověděl dosud na jedinou otázku zde mu položených, týkajících se hlubších pravd, ani žádnou otázku o vysvětlení jeho mnohých amorálností…“

Miloš snad neumí již napsat jedinou větu bez lží a urážek. Roky již dělám právě toto, a to naprosto věcně a konkrétně a neschovávám se za obecná, a proto neprokazatelná tvrzení např. o amorálnosti a podobná. Postačí nahlédnout na náš web či do mých knížek a nepravda tohoto tvrzení je zřejmá. Navíc: kde bere Miloš tu opovážlivost,  se kterou požaduje, abych povinně odpovídal na jeho výplody?

Často přemýšlím, jestli opravdu sám věří tomu, co píše. Pokud ano, je to tragedie. Pokud lže vědomě, je to ještě horší.

Proč to dělá, když každý samostatně myslící člověk si může snadno pravdu ověřit? Prostě spoléhá na důvěřivost lidí, kteří si nedovedou představit, že by něco takového vůbec bylo možné. A také doufá, že 100 x opakovaná lež bude přijata za pravdu. Jelikož lidé opravdu vytrvale opakovaným lžím podléhají, je proto nutné opakovaně jejich lži vyvracet a říkat pravdu. Mlčet znamená nechávat lži volně působit a nakonec i zvítězit.

Propaganda, reklama i demagogie jsou účinné systémy, které skutečně ovlivňují myšlení lidí a tím i jejich chování. Neodporovat těmto vlivům, které jsou používány ve prospěch těch, kteří tyto techniky ovládají a vlastní, není ušlechtilé, ale hloupé. Usnadňuje šíření zla a sobectví.

Stačí jen trocha snahy, ověřit si Milošova tvrzení a pravda je zřejmá, pokud vůbec ověřit lze. Obecná tvrzení jsou samozřejmě neověřitelná. Právě proto je mají demagogové tolik v oblibě. Také rádi hrají na naše city, ale žádný cit není argument a nemůže jej ani nahradit. Jak Miloš například zastírá pravdu, je zřejmé z toho, že mě obviňuje ze lži, když uvádím, že na Edových přednáškách se nemeditovalo.

Zúčastnil jsem se po dobu několika let Edových přednášek od roku 1989. Na přednáškách Edy či Míly mimo Lucernu – například v Národním domě na Vinohradech a jinde po Praze, si nevzpomínám, že by se meditovalo alespoň jeden krát.

V Lucerně setkání trvalo od 14 hodin asi do 18 hodin. Prvých jeden a půl hodiny byla přednáška. Pak následovala přestávka hodina a půl, při které se nedělo vůbec nic. Jen se prodávaly knihy a Tomášovi je podepisovali.

Zbytek času Tomášovi odpovídali na dotazy. Na výslovný požadavek účastníků, když jsem hodně optimistický, na každém druhém setkání, Eda zařadil asi 15 minut meditace na rozšiřování nádí v páteři, ale jen na výslovný požadavek návštěvníků. Sám od sebe meditaci nikdy nezařadil. Takže nejméně na polovině Luceren se nemeditovalo vůbec, na druhé polovině z celkového počtu setkání se meditovalo čtvrt hodiny z vyhrazených čtyř hodin.

Taková je pravda o meditacích v Lucerně. Přednáška a prodej knih zabraly téměř celý čas. Postačí se zeptat některého z mnoha účastníků, abychom se dozvěděli pravdu. To, že tam meditovala Míla a naše skupina přátel, na pravdě o meditacích v Lucerně nic nemění. Odpověděl jsem i mnoha „jedině a zaručeně pravým uctívatelům Ramany Mahárišiho“, kteří jej tak moc milují, že se stydí k němu přihlásit pod svým pravým jménem a skrývají se v anonymitě.

Jen se jím zaštiťují, aby dodali váhu svým nenávistným výlevům. Zneužívají jej, aby pokryteckým přihlášením se k němu, mohli „spravedlivě“ šířit pomluvy a nepravdy svého ega.

Dne 24.11. KV musela odvolat lež, kterou dlouho šířila, že pan Přikryl neexistuje, ale že je Maríči. Před tím Dan Moravec vyvrátil na KV tvrzení, že množil pro mne zadarmo magnetofonové kazety. Tím dokázal, že KV lže, když se toto tvrzení na KV objevilo v jeho rozhovoru. Tak hned dvě vyvrácené lži tomášovců na jejich vlastním KV! Miloš však tvrdí, že jsem žádnou nevyvrátil. Dělá si z nás legraci nebo nečte KV? Měl by s jeho čtením začít, aby tak průhledně nelhal. Otázku autorských práv jsem obšírně vyložil několikrát, naposled nedávno a nemíním poslouchat drzé povely, „abych se zodpovídal“. Sám Avatar přiznává, že prvou knihu o Mahárišim vydal bez svolení ášramu, čímž porušil jeho i naše práva na jeho vydání a způsobil nám tak značnou finanční újmu. Na místě Avataru bych proto raději o autorských právech nemluvil. Naše autorská práva na vydání Mahárišiho životopisu jsme Avataru poskytli prakticky zadarmo a jak se nám odvděčil, každý ví. To je uznání za to, že jsme mu umožnili dosáhnout značný zisk. Obhajobou jiných autorských práv Avatar nikdo nepověřil. Bere si je jen jako zástěru pro své nepravosti. Nic víc. Ať se stará sám o sebe.

Lež o mé spolupráci s StB jsem vyvrátil zveřejněním negativního lustračního osvědčení. Lži o neexistenci mých samizdatů jsem vyvrátil citací výroků M. Tomášové, která je chválí a uvádí, že je znala ještě za komunistů. Miloš je proto určitě také znal, když je měli doma. Některé jsem jim sám přinesl. Také jsem zveřejnil jejich seznam.

Tvrzení, že moje knihy jsou brak, jsem vyvrátil vyjádřením také M. Tomášové, ve kterém je vysoce oceňuje. Navíc je velmi dobře znám její výrok: „Držte se pana Vacka, je to dobrý mistr“.

Tak bych mohl pokračovat dlouho. Jak je to s tím lhaním, ať si rozhodne každý sám.

Navíc mezi slušnými lidmi platí pravidlo, že svá tvrzení musí dokazovat ti, kteří je zveřejňují. Oni jsou povinni dokázat, co říkají. Slušný člověk proto bez jakýchkoliv důkazů neobviní druhé například ze spolupráce s StB. Když tak obviní někoho, kdo byl StB pronásledován…? Tomášovci jako dobří demagogové tuto zásadu obracejí. Vždy vypustí bez důkazů nějakou lež a pomluvu, jako jsou například ty uvedené vpředu a vyzývají oběť, aby ji vyvrátila. Již to svědčí o jejich nepoctivosti. Navíc obecná, nekonkrétní tvrzení nelze vyvrátit, právě proto, že nejsou konkrétní. Je možné je jen popřít. V takovém případě je však nesprávné usuzovat, že stojí slovo proti slovu. I zde mezi slušnými lidmi platí předpoklad neviny. Kdo obviňuje druhé, musí svá tvrzení doložit. Pokud tak neučiní, slušný člověk je odmítne jako pomluvy. Demagogové však počítají s tím, že část pomluv se uchytí. Někteří lidé skutečně pomluvám rádi věří. Tím o sobě mnohé vypovídají.

Spousta jejich lží má právě tento účel: aby pošpinili. Netýkají se věcných problémů, ale míří na zesměšnění osobnosti. Pro tento účel se vymýšlí celá řada lží, která se hlasitě vytrubují do světa, například: „Vacek se chlubí, že bojoval na barikádách“. Když je odhalena pravda, že jde o výmysl pana Paříka, tak se co možná nenápadně, aby si toho někdo nevšiml, napíše, že šlo o omyl. Žádný omyl, jen zlý výmysl, který má poškodit. V tom pan Pařík vyniká. Zesměšňuje Vacka, jestli prý chodil při únorovém bolševickém puči za Drtikolem, že ví, jak komunistům v něm pomáhal. Když dokážu, že Drtikol to sám píše ve svém životopise, rozhostí se ticho. Nebo co bylo posměšků, kolik prý jsem postavil barikád v květnovém povstání. Opravdu hrozná legrace. Nám šlo o život a barikády nás měly chránit před Němci a smrtí a pan Pařík z toho udělá legraci. Skutečně charakter.

Tak bych mohl jmenovat desítky zlých lží a výmyslů, omluva za ně ani jediná. Omlouvat se mám prý já – zřejmě jen proto, že jsem se osmělil mít jiné názory na ego a úsilí než oni, pro které je ego božské a úsilí není třeba. Oni přece žijí v jednotě.

To je jen menší část jejich zlých výmyslů, které jsem vyvrátil. Některé byli dokonce nuceni odvolat či stáhnout sami, samozřejmě bez omluvy. Mají společný pramen, jímž je nenávist. Divím se, že raději nejsou potichu. Místo toho provokují - „nevyvrátil jedinou lež“. Navíc oni jsou povinni svá tvrzení dokazovat a nikoliv já je vyvracet. Napsat tvrzení, které druhé poškozuje, bez důkazů, je již samo o sobě neetické a jasně vypovídá o úmyslech. Cílem není pravda, ale uškodit.

Kdyby neprovokovali a mlčeli, nemusel jsem toto o nich napsat. Myslím, že ani teď nedají pokoj, tak jim opět vše znovu a po pořádku napíšu, a to tolikrát, kolikrát bude potřeba.

I pravda, aby byla přijata za pravdu, musí být znovu a znovu opakována. Jinak ji lži přehluší, jak nás názorně přesvědčili fašisté, nacisté i komunisté. Tomášovci mají stejné metody. Proto také vůbec není náhoda, že za největšího mistra považují F. Drtikola, člena zločinecké komunistické strany z přesvědčení, který své straně zůstal až do konce svého života věrný přes její vraždění odpůrců a přes potlačení veškerého veřejného duchovního života, včetně zrušení všech duchovních spolků, rozkradení jejich majetku a pozavírání některých představitelů jako Ing. O. Čapka či paní Heranové a její skupiny za šíření duchovních samizdatů.

Ať si každý dobře přečte od J. Sanitráka „Dějiny české mystiky“ a uvidí, jak vznešené ideály – jak stále tvrdí pan Pařík, Drtikol se svými soudruhy prosazoval. Přítel vrahů, zlodějů a jiných zločinců – co je vlastně zač? Ať každý rozhodne sám. Oslavování soudruha Drtikola je jen urážkou obětí komunistického teroru a nepřímou propagandou komunistů. Jak říká pan Pařík „mužů vznešených ideálů“, kteří byli dobří, ale sem tam se dopustili nějakého omylu a někoho – mnoha set lidí oběsili a desetitisíce nevinných pozavírali.

Abych se nemusel stále namáhat a ukazovat do nekonečna pravdu, vypracuji pro tuto potřebu seznam jejich lží a každý měsíc jej otisknu, dokud nedají pokoj.

Na prvém místě budou výroky pana Paříka o komunismu:

1) Komunismus je vznešená idea (rozuměj nevíra v Boha a násilné potlačování všech věřících, je vznešená idea).

2) Členství v komunistické straně není neslučitelné s duchovní stezkou (rozuměj členství ve zločinecké organizaci, která vraždí, krade, likviduje násilím zejména ty, co věří v Boha, se shoduje s duchovní praxí).

3) Vydavatelé samizdatů, kteří je nepodepisovali, aby je komunisté nezavřeli, byli zbabělci.

4) Komunistické volby byly pravé volby a kdo k nim pod nátlakem chodil, podporoval komunisty. Takže ne sovětské tanky, StB, soudy, milice udržovaly komunistický režim, ale voliči ve „svobodných“ volbách.

5) Drtikol, který toto vše jako straník z přesvědčení vyznával a schvaloval, byl velký mistr. Jak velký to byl mistr, ať každý posoudí po přečtení jeho vlastní rukou psaného životopisu, kde přiznává, že se stal neznabohem.

6) Naše pronásledování StB jsem si vymyslel. StB nikoho, kdo šířil duchovní pravdy a vydával zakázanou literaturu, nepronásledovala. Toto vše není nic jiného než propaganda komunismu, která má vzbudit dojem, jak byli komunisté hodní a jak zbabělí nestraníci, kteří nechtěli do komunistických vězení, si vlastně za vše mohou sami. Mohli se přece nechat rozstřílet sovětskými tanky.

A další desítky podobných bodů budou následovat. Toto je pravá tvář našich nepřátel, to je jejich přesvědčení. A tito lidé, kteří tak chválí komunismus a komunisty, si přisvojují právo posuzovat duchovní úroveň druhých.