Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pan Pařík považuje sám sebe za naprosto neomylného, stejně jako papež nebo jeho ušlechtilí oblíbenci – komunisté. Myslí si, že cokoliv napíše, je pravda, protože to napadlo jeho. Proto nepovažuje za nutné svá tvrzení dokazovat. Platí, protože je říká ON! Od člověka který, podle jeho slov soudě, ještě ani nezačal se základy duchovní praxe, jde o nebetyčnou duchovní pýchu. Chová se přesně jako papež: je neomylný a nemusí nic dokazovat.

Názorným příkladem je jeho poslední článek na KV „Kardinální Vackův blud“. Jen samá tvrzení bez jakéhokoliv věcného důkazu: Neučím prý to, co učí Ramana Maháriši. Co chybí jeho textu na věrohodnosti a důkazech, to vynahrazuje nenávistí a neslušností. Snadno ověřitelná fakta dokazují něco jiného, než říká:

Ramanašram vydává časopis „The Mountain Path“. V něm bylo otištěno asi 8 mých článků o učení Ramany Mahárišiho. V dopisech, které cituji v pamětech „Jak jsem hledal Boha“, vedení ašramu články hodnotí jako „velmi dobré a správné pochopení učení Ramany Mahárišiho“. I dnešní prezident ašramu je nedávno uznal za velmi dobré.

Nejlépe bude, když se každý přesvědčí sám nahlédnutím do mých knih, například do „Královské jógy“ či „Učebnice átmavičáry“ nebo navštíví některou z našich veřejných meditací. Uvidí na vlastní oči, co opravdu učíme a hlavně děláme. Spoléhat na vyjádření tomášovců je pošetilé.

Dále uvádím v tabulce pro srovnání tvrzení tomášovců a toho, co učíme my v souladu s Ramanou Mahárišim.

                                                 Co tvrdí?

 * * *

Tak by bylo možno pokračovat dlouho.

Nakladatelství Avatar navíc si učení Ramany Mahárišiho vůbec neváží. Dokazuje to hrubé porušování autorského zákona cenzurou jeho díla. Jak sami přiznávají a každý se může sám přesvědčit, neoprávněně zasáhli do  Mahárišiho práva. Bez jakéhokoliv souhlasu vypustili v knize „V srdci skutečnosti“ část jeho veršů. Konkrétně: “Čtyřicet slok o jsoucím“. Ze 40 veršů jich vypustili 9. „Třicet slok“ – chybí 3 verše. Tím se dopustili hrubého porušení autorského zákona, který takové zásahy přímo zakazuje. Navíc i samo jejich zveřejnění bez copyright je nezákonné. U veršů není dokonce ani uvedeno autorství Mahárišiho. Neznalý čtenář je snadno může připsat J. Navrátilovi.

Nejpřesvědčivější je samozřejmě přímá osobní zkušenost. Kdo chce poznat naší meditační praxi, ať navštíví naší některou veřejnou meditaci nebo dokonce seminář. Všichni lidé dobré vůle, kteří rádi mlčky posedí, jsou vítáni.

Základem naší praxe je átmavičára, kterou provádíme v soustředění na sebe si vědomého pozorovatele. Tento postup k poznání naší pravé božské podstaty získal F. Humpreys přímo od Ramany Mahárišiho a popisuje ji ve své knížečce „Glimpses of the  Life and Teachings of Bhagavan Sri Ramana Maharshi“.

V češtině si Frankovo pojednání může každý přečíst v mém překladu v knize „Tak pravil Ramana Maháriši“ a srovnat uvedený postup s naším. Oba jsou shodné, náš je pro snadnější postup metodicky rozpracován od nejsnazšího pozorování až k přímému obrácení pozornosti na ryzí vědomí Já jsem. Pokud cvičíme vnitřní pránájámu, i tu cvičíme v pozorovateli. V něm spočíváme i při plnění našich denních úkolů.

V józe jde o slova až na druhém místě. Nejvyšší učení není slovy, ale mlčením, jak říká Ramana Maháriši. Z celého Paříkova výlevu je zřejmé, že vůbec neví, o čem je řeč.

Učit „Mahárišiho“ znamená proto na prvém místě učit tichem neboli společnými meditacemi a právě to je naším hlavním cílem na rozdíl od tomášovců, kteří jen neustále mluví. Právě zde je i jádro sporu o přednášky v Lucerně, kromě jiného. Na rozdíl od Mahárišiho, který dává přednost mlčení, tomášovci dávají stále přednost mluvení, i když před přednáškami Maháriši varuje.

Toto jsou snadno ověřitelné skutečnosti a pan Pařík je dobře zná z našich knih i z našich meditací. My provádíme učení Ramany Mahárišiho v praxi.

Přesto pan Pařík tvrdí opak. Jak může takto překrucovat pravdu, když zná dobře naše knihy, dříve je i odebírali, zná náš web a pozorně sleduje, co se děje na našich veřejných meditacích a seminářích? Není to rozhodně z neznalosti.

Důvody, proč lže, jsou tyto:

Je existenčně závislý na nakladatelství Avatar a domnívá se, že když nás bude pomlouvat, že si tím prospěje.

Z uvedené tabulky, která srovnává učení Ramany Mahárišiho a tomášovců, je zřejmé, že oni učí pravý opak toho, co Maháriši. Paříkovo lhaní je pokusem tuto skutečnost zastřít.

Obdobně bych mohl vyvrátit jeho tvrzení, že neučíme, co učil Ježíš. Kdo si přečte například sedm dílů „O bibli a jejím učení“ nebo „Pravé mystické křesťanství“ pozná, že s ním plně souhlasíme. I v tom se shodujeme s Mahárišim, že biblické: „Buď tich a věz, že Já jsem Bůh“, je návod k átmavičáře. V Ježíšových výrocích Já jsem život a dalších, je Já jsem Mahárišiho vědomí Já jsem. Tomášovci mají zřejmě jiný výklad, než uvádí Maháriši, a proto s námi nesouhlasí.

Toto vše jsou jasná a ověřitelná fakta. Pan Pařík pouze nenávistně vykřikuje své nepravdy, ale neuvádí jediný konkrétní důkaz. On nediskutuje, ale pouze tvrdí, co mu vyhovuje a lže i tam, kde je pravda jasná.

Těch lží, co tomášovci spáchali, je již celá řada. Pan Dostál popis pamětí Mahárišiho uctívatele, jak je vedl při práci v kuchyni, opravdu nazval Hitlerismem. Teprve, když mu vysvětlili, co provedl, maskoval své tvrzení tím, že odsoudil mé vedení žáků stezkou odevzdaností, což je nejapná lež.

Nikdy jsem nevedl ani nevedu nikoho stezkou odevzdanosti, to musí vědět nejlépe naši přátelé a ne pan Dostál, který nás vůbec nezná. Učím důsledně átmavičáru. Stezka odevzdanosti vyžaduje jako základní předpoklad společný život mistr a žáka (viz vaření s Mahárišim). My společně nežijeme ani nehospodaříme, takže o stezce odevzdanosti nelze vůbec mluvit, protože nemá potřebný základ: společné hospodaření.

Jinak ovšem, jak Maháriši jasně říká, odevzdanost skutečně vyžaduje žákovu naprostou poslušnost i tam, kde nesouhlasí. V opačném případě o nějaké odevzdanosti nelze ani mluvit. Jóga v tomto smyslu není ani nemůže být demokratická. Na rozdíl od hitlerismu, ale i bolševismu, každý má svobodnou volbu, takže o totalitních praktikách nelze mluvit. I v katolických klášterech je taková poslušnost jasně vyžadována a chválena jako velká ctnost. Žijí v nich snad samí Hitlerové?

Nakonec, jakou váhu může mít  názor nějakého knihkupce, jehož jediným zájmem je co nejvíce vydělat na prodeji knih, a který pořádně nikdy jógu nedělal?

Nevím o jediném duchovním, podnětném textu, který by tento člověk napsal. Dlouhá léta se pouze zabývá psaním textů plných závisti a nenávisti, které mají jediný cíl: zničit nás jako konkurenci a odvrátit upřímné hledající od stezky k Bohu, kterou společně s přáteli sledujeme, a která je stezkou átmavičáry Ramany Mahárišiho. Má zlé úmysly co nejvíc uškodit.

Nic jiného, než co píše, v něm není: závist, nenávist, lež a pomluvy. Poučuje druhé, že o zlu se nesmí psát, ale nedělá nic jiného, než že je ze sebe neustále chrlí jedno po druhém. Zlo, o kterém tak rád říká, že neexistuje, se jej plně zmocnilo.

Desítky dopisů a stovky spokojených čtenářů našich knih a účastníků našich meditací a seminářů hovoří jasně o tom, co opravdu jsme a děláme.

Dva z mnoha takových dopisů přišly právě dnes. Proto je uvádím. Pro pana Paříka stovky lidí, kteří nás oceňují a děkují za naši pomoc, jsou jen slabomyslní chudáci. Větší povýšenost a neúcta k druhým se hledá jen těžko. V tom má pan Pařík čestné prvenství.

Vážený pane Vacku, milý učiteli v Duchu,

chtěl bych Vám tímto poděkovat za všechny knihy, které jste dosud napsal a osvětlil tak  (jistě nejen) mou cestu zpátky domů, do Já Jsem. Budiž Vám za to tisícerých díků a Božího požehnání.

 S úctou, věrně a odevzdaně

Martin Michálek, Nišovice, 31. 3. 2010

* * *

Drahý pane Vacku,                                         

děkuji moc za Vaše články na internetu. Jsem naprosto fascinována Vaší dokonalou rozlišovací schopností.

Článek „Politické harašení?“ a následující poznámky k anonymnímu dopisu – to je lekce z rozlišování, jak má být! Jste opravdu velké Světlo, které nám „maličkým“ svítí na cestu, abychom šli k Dobru a zbytečně nepadali. Píšu Vám, abyste věděl, že Vaše úsilí a trpělivost s námi není zbytečná. Jste bojovník a učíte nás bojovat. Hodně jsem si toho, díky Vašim slovům, uvědomila. Všechno je to o působení (boji) dvou sil – Dobra a zla. Buď to átmavičára nebo lókavičára. Pokud nevyvíjíme neustálé úsilí a nesměřujeme k Dobru, tak v ten okamžik už padáme a směřujeme ke zlu. Tady na světě není odpočinku, není tu místo pro zastavení se, kde by si člověk odpočinul před bojem mezi Dobrem a zlem.

Děkuji za to, že s námi meditujete, učíte nás rozlišovat a máte s námi svatou trpělivost.

Pavlína, 31. 3. 2010, HK