Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nepochopení příkladu Milarepy

24. 11. 2007

Hynek Ries

Miloš Tomáš nám ve svém posledním příspěvku na Kauze Vacek mimo svých běžných zlých výlevů opět předvedl svoji doslova mizernou znalost praxe duchovního života. Tentokrát si pro napadení Jiřího Vacka vybral Milarepu - cituji: „Stavění a bourání domů Milarepou nemělo nic co do činění s jeho oddaností dvounohému mistrovi. Bylo otázkou nikoliv oddanosti, ale neuvědomělosti.“ A dále pokračuje, že je to „důkaz páně Vacka totální duchovní neuvědomělosti a účelové prolhanosti.“

V tom nejvyšším smyslu je mistrem Bůh, jeho záře vědomí Já jsem. Mistr ve smyslu mistrovské osoby (mistr v těle) je ten, kdo žije v tomto neviditelném a nehmotném vědomí a to vyzařuje svou božskou moc do našeho světa. Mistr „chodí s Bohem“ a z tohoto pohledu jeho osoba „přináší“ Boha těm, kteří jsou vnitřně připraveni k dosažení stejného uvědomění jako mistr. Bůh je vždy zde, ale pro naše vnitřní překážky si jej nejsme schopni uvědomit. Žák hledající Boha žije v nevědomosti o své pravé existenci i o Bohu, je zcela ztotožněn se svým tělem i s výtvory své mysli v egu, a proto potřebuje mistra v těle a mnohem silnější působení moci vědomí Já jsem, které nachází v blízkosti tělesné přítomnosti mistra. V tomto stavu žáka je bez pomoci mistra v těle skutečný žákův vývoj k poznání a vysvobození nemožný. Výjimečné případy některých realizátorů, kteří dosáhli bez zjevné pomoci mistra v těle, jsou v daném životě pokračováním praxe z minulých inkarnací i navazováním na dřívější pomoc mistra v těle, což je i příklad Ramany Mahárišiho. Žák žijící v egu je v kontaktu s hmotným i jemným projevem prostřednictvím zevních i vnitřních smyslů. Oblast ducha – vědomí Já jsem – je oblastí smysly nedosažitelnou. Poznat mistra může zase jen mistr, tedy ten, který se v tomto vědomí uvědomuje, protože jeho poznání v tomto případě již není pouze smyslové, ale je přímým uvědomováním si vědomí vědomím. Žák není díky své nevědomosti o své pravé existenci ve vědomí Já jsem schopen vnímat mistra jinak než jako osobu. K tomu, aby se mu mistr věnoval, musí vytvořit most, po kterém doslova přejde ze světa ega do světa ducha. Tímto mostem je láska, úcta a oddanost Bohu, ale protože jej v tom pravém smyslu ještě nezná, musí tento most vybudovat k mistrovské osobě. Milost božského ducha pak na žáka působí vnitřně duchovní silou vyzařující prostřednictvím osoby mistra. Zároveň však milost působí i zevně – slovním poučováním o vnitřním životě (naukou), ale i odstraňováním projevů ega žáka jako jsou např. pýcha, sobectví, neláska a jiné. Mistr ve vnitřním a zároveň i zevním smyslu pomáhá odstraňovat samu podstatu nevědomosti, jíž je nevědomost o své vlastní pravé existenci, i s ní související projevy mysli žáka a zbavuje jej také i části jeho karmy, jejíž působení by na delší či kratší dobu činilo další vnitřní vývoj žáka značně obtížným nebo i nemožným. K tomu, aby mohl mistr takto působit, je nutná naprostá oddanost žáka mistrovi (zdůrazňuji: jeho osobě, protože skutečného Mistra – vědomí Já jsem si ještě neuvědomuje) a poslušnost jeho příkazů. Proč by se mistr měl věnovat tomu, kdo jej neposlouchá a drží si svůj pyšný postoj, že ví vše lépe než on? Tímto postojem si žák jen udržuje svůj nevědomý stav a dále podporuje a rozvíjí své vnitřní překážky, které brání jeho očistě a božskému životu. Proč by měl mistr věnovat svůj čas, sílu a to nejcennější, co je možné na tomto světě získat – život v Bohu někomu, kdo jej nerespektuje v zevních příkazech, čímž jen potvrzuje, že není a nemůže být otevřen mistrovu působení vnitřnímu? Následující příklady jsou převzaty z knih popisujících život Milarepův, ve kterých si výše uvedené může každý skutečně upřímně hledající sám ověřit.

V románu Milarepa Eduarda Tomáše, který mimo jiné vydal Avatar (!), najdeme několikrát jak popis naprosté oddanosti a poslušnosti Milarepy tak i požadavek Marpy na projevy úcty, pokory, oddanosti a poslušnosti z jeho strany – např. na str. 165:

„Tak abys věděl, já jsem lama Marpa Překladatel, jemuž nyní můžeš projevit svou úctu.“ Topaga poklekl, dotkl se čelem Mistrových chodidel o obě jeho nohy si položil na hlavu. Větší důkaz pokory a oddanosti nebyl v této zemi podán. …….. Lama pozorně naslouchal a ani jednou chlapce nepřerušil. Nakonec se však znovu zamyslel a řekl velmi vážně: „Dobrá, přijímám tvou nabídku, že mi odevzdáváš celé své tělo, mysl i ducha, prostě všechno, co máš a co jsi. Doufám, že to tak bylo myšleno.“

V Květoslavem Minaříkem komentovaném životopisu Milarepa od W. Y. Evans-Wentze se dočteme (str. 154-155):

Tento náš život je mezníkem, od něhož může vést cesta vzhůru nebo dolů. Náš čas zde je drahocenné období, kdy se každý z nás musí rozhodnout pro jednu či druhou cestu, pro trvalé dobro nebo zlo. To je, jak jsem poznal, hlavním cílem našeho dnešního života. A budu-li se tě i nadále držet, mocný pane a vykupiteli všech žijících bytostí, k nimž i já patřím, doufám, že překročím tak těžce sjízdné moře světského bytí, pramen všech utrpení a bolestí. Abych to však dokázal, musím především hledat své útočiště u skvostné Trojice (Budha, dharma – nauka, sangha – mnišská obec) a upřímně poslouchat i plnit předepsaná pravidla. I zde spatřuji svého gurua jako nejsilnější zdroj a ztělesnění všeho dobra a blaženosti, jež mohu prožít. Tak poznávám jako nejvyšší nezbytnosti: poslušnost guruových příkazů a to, že moje víra v něho zůstala neposkvrněná a pevná.

Popisy Milarepova vztahu k jeho mistrovi v těle Marpovi svou opravdovostí vždy zaujmou hledajícího, který skutečně upřímně touží po poznání a vysvobození, právě Milarepovou oddaností k Marpovi i jeho poslušností mistrových příkazů. Milarepa byl natolik vnitřně vyspělý, že toužil po vysvobození ze samsára a věděl, že jen jeho láska a oddanost k Marpovi a naprostá poslušnost jeho pokynů a příkazů jej mohou zachránit a přivést do nirvány. Milarepa je již celá staletí příkladem správného žáka a jeho vztahu k mistrovi a je inspirací pro ty, kteří zasvětili život stejnému cíli jako on. Jeho příklad skutečným hledajícím pomáhá na jejich cestě k dosažení toho nejvyššího duchovního cíle. Kam asi vede příklad M. Tomáše? Určitě ne ke stejnému cíli jako příklad Milarepův.