Nezvaní mluvčí
Jiří Vacek
Drzost a neomalenost pánů avatarů je tak bezmezná, že mně trvá dlouho, než si ji vůbec uvědomím.
Tak například si drze přisvojují právo mluvit jménem našich přátel. Co jiného jsou výzvy typu: „Přátelé pana Vacka mají právo vědět, pan Vacek by měl svým přátelům vysvětlit“ a jim podobné.
Kdo jim, mým nepřátelům, dal právo mluvit jménem mých přátel a zastupovat jejich zájmy? To je taková nehoráznost, jako kdyby se Hitler vydával za přímluvčího Židů. Právě takové nehoráznosti, protože si nikdo nedokáže ani představit, že něco takového je vůbec možné, se obtížně prohlédají: Pan Pařík a spol. jako zachránci mých přátel. Ve skutečnosti jen zachraňují zisky svého nakladatelství, aby lidé kupovali duchovní skvosty s pravdami typu: „úsilí je zbytečné, ego je božské, není co realizovat“, které vydávají. Neřekli jen moji přátelé jasně, co si o nich myslí? Čí zájmy pan Pařík a spol. vlastně zastupují? Našich přátel nebo svá? Toto „stavění se do čela“, kam je nikdo nezve, a kam nepatří, odkoukali od komunistů. Ti byli v tom mistry. Byli předvojem lidstva a jeho zachránci. Zachraňovali nás ve spolupráci s F. Drtikolem tak, že jsme se z toho dodnes plně nevzpamatovali. Avatáři si obdobně myslí, že jsou předvojem veškeré duchovnosti a povolaní k záchraně druhých.
Nejprve píší mým přátelům podbíravé dopisy typu: „Vy, takoví inteligentní lidé, nenechte se ohlupovat Vackem“. Když je za takovou nadutost odkáží do patřičných mezí, najednou ukáží svou pravou, zlou tvář: „Dejte si pozor, dáme vás soudu“. To jsou přesně oni. Myslí si, že mohou vše a když dostanou, co zaslouží, hrozí soudem.