Nic než sprostota
Jiří Vacek
Toto je heslo našich protivníků. Nic hodnotného neumějí nabídnout, proto jsou sprostí. Činí tak v souladu se svým přesvědčením, že zlo je totéž co dobro a vlastně žádné zlo neexistuje. I v tom jsou vnitřně příbuzní s komunisty. Jejich sprostota je známá, což platí i o chování F. Drtikola například k ženě I. Kellnerové, která před ním chválila P. Bruntona. Rázně ji poslal do p…..! V tom podle pana Paříka spočívá Drtikolova ušlechtilost.
Jeho obdivovatelé jej věrně následují a posílají mně obdobně sprosté e-maily. Dělají to tak, že jsou nevystopovatelní jako následující pisatel. Jeho e-mail přišel z této adresy:
Od: Miloš Hybler elmerruger@gmail.com
Datum: 27. únor 2010, 10:44
Komu: satguru@jirivacek-satguru.cz
Podpis je ale Pavel Janda z Českého Brodu.
Obsah dopisu a jeho styl je shodný s tím, co se nachází na KV: obecné, nekonkrétní lži a pomluvy. Dříve než jsem dopis obdržel, Robík jej přinesl až ve středu 10. března, měl jsem sen: Jdu lesem (= zevní svět), mám dobré boty, ale šlápnu celkem 3x do lidských výkalů. Boty čistím vodou, ale jde to obtížně.
Nejdřív jsem byl poněkud snem zmaten. Ptal jsem se sám sebe: „Co jsem provedl, že jsem se tak pošpinil?“ Nic tak hrozného jsem nenašel. Po přečtení dopisu jsem pochopil. Výkaly = výtvory mysli autora dopisu. O nějaký den později jsem pochopil, proč byla očista tak obtížná. Bylo to varování před tím, se pomluvami zabývat. Pokud tak činíme a ztratíme při tom vědomí Já nebo pozorovatele a dovolíme, aby se tím mysl zabývala a propadala myšlenkám nespravedlnosti, ublíženosti a nebo naopak rozhořčení, utrpíme velkou duchovní škodu. Nic z toho, z těchto reakcí mysli, zejména při ztrátě vědomí pozorovatele není spravedlivé. Ač naše city a postoje mohou být naprosto oprávněné, vždy takové reakce nám jen škodí. A to víc, než nám kdokoliv může ublížit zevně.
Tuto pravdu je nezbytné neustále opakovat, protože všichni více či méně podléháme vzbouřeným citům, a pak si i škodíme. Právě toto je trvalým cílem každého zla: oddělovat nás od Boha a dostat pod svou moc. I oprávněné zabývání se zlem nám škodí, ztrácíme-li při tom vědomí pozorovatele a vládu nad myslí.
Kdo myslí a cítí ve zlu a nenávisti, je opravdu v moci zla a nikoliv dobra či Boha, ať jsou jeho myšlenky jakkoliv oprávněné a spravedlivé. Něco jako spravedlivé rozhořčení, nenávist, ublíženost a podobně nejen neexistuje, ale samo je vždy zlem.
To na druhé straně vůbec neznamená, že nemáme zlo odhalovat a bojovat proti němu. Vždy však ve vědomí pozorovatele a bez zlých citů a myšlenek.