Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Dlouho jsem se snažil diskutovat se stoupenci Tomášových věcně, ale marně, než jsem pochopil, že nejde o fakta, ale o přesvědčení, že co nesouhlasí s jejich názory, pokládají za nepřátelství, urážky a dehonestaci. Prostě jiný názor než jejich nesmí existovat a kdo jej projeví, je nepřítel, který musí být zničen. Trvalo mně velmi dlouho, než jsem pochopil, že nejde o nějaké nedorozumění, které se vysvětlí, ale je to tak. Obránci památky manželů Tomášových neuznávají základní lidské právo na vlastní názor a jeho vyjádření.

Opravdu nevím například, proč bych nemohl zastávat názor, že zádušní mše za spásu učitele jógy, který celý život učí cestu ke spáse a osobní zodpovědnosti za ni, byl počin velmi nevhodný. Ještě méně rozumím tomu, proč bych měl být za tento názor urážen a likvidován. Chybí, nejen, úcta k názorům druhých, ale základní snášenlivost vůbec. Ty nespočívají v mlčení k názorům, se kterými nesouhlasíme, ale ve věcné diskusi o nich a v uznání práva na existenci odlišného mínění a jeho vyjádření. Nejsem se svými přáteli zdaleka jediný, kterého potkal takový osud, viz příklad Maríči. Zde zasáhli i mocí a její zkušenosti s Tomášovými zmizely z Jitřní země jen pár hodin po té, co se tam objevily pomocí známostí jak hrom. Prostě cenzura. Navíc se lže, že je za Maríči Vacek.

V rámci likvidace Vacka a jeho přátel, je vše dovoleno; podle jejich přesvědčení účel světí prostředky. Tak se prostě vymýšlí jedna zlá lež za druhou v přesvědčení, že se něco „ujme“. „Není přece šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“. Pro většinu lidí je tím „trochem“ to zlé, nikoliv to dobré. To pomlouvači dobře vědí. Ty výmysly mají jediný cíl: co nejvíc uškodit. Jiný smysl nemají. Ze své nesnášenlivosti si proto pánové Dostál a Miloš Tomáš vymysleli, že jsem za komunistů nevydal jediný samizdat. Tvrdí to s naprostou jistotou, ač je zřejmé, že něco takového nemohou ani vědět. Při tom je všeobecně známo, že na autorství mé „Džňána gíty“ se Eda Tomáš dokonce dotazoval v Ramanašramu dopisem. Milošovi Tomášovi asi již neslouží paměť. Nabídku, kterou jsem zveřejnil, že každý se na tyto samizdaty může přijít podívat, nikdo nevyužil. Dobře vědí, že by museli dosvědčit svůj „omyl“. Tato taktika stoupenců Avataru je zřejmá: Vymyslí si lež, která nás má poškodit a spoléhají na lehkověrnost lidí, a že se lež ujme. Když ji odhalím, rozhostí se mlčení jako o účasti Drtikola na komunistickém puči v roce 1948. Prostě ztratí paměť. Když je ze lhaní o vztahu M. Tomášové usvědčí její vlastní, jasné a několikrát opakovaná vyjádření, popírají jejich smysl. „Je to prostě jinak!“ Ale není, vlastně je. Když se pro  jejich propagandu nehodí ani vlastní slova jejich učitelky, tak se zpochybňuje její věrohodnost.

Neustále lžou i o urážkách Tomášových. Žádné nebyly a nejsou. Vážím si jich za celoživotní díla, zejména Míle vděčím za velkou pomoc. S tím vůbec nemá co dělat, že v několika otázkách, to v několika otázkách zdůrazňuji, nauky, s nimi nesouhlasím. To není neúcta, tím méně urážka. Takové rozdíly v myšlení učitelů jsou časté a rozhodně nejsou tím, zač jsou vydávány. Jen v totalitních společenstvích jako jsou nacisté, komunisté či katolíci musí panovat pouze jeden „ze shora“ nařízený správný názor a všechny ostatní jsou kacířstvím nebo stranickou úchylkou.

Abych jasně ukázal prolhanost stoupenců Avataru o neexistenci samizdatů, zveřejňuji jejich seznam, který jsem si vedl po celou dobu vlády komunistů pro svou potřebu. Je doplněn o mé autorství a doby vzniku. Z bezpečnostních důvodů jsem své autorství nikde neuváděl ani rok vydání. Oboje by StB usnadnilo vypátrání a šel bych do vězení, jako se ve více případech stalo. Při výsleších se StB vždy zajímalo o literaturu s výhružkou, že „to by bylo mnohem horší“. Datum vzniku je proto pouze přibližné, bylo doplňováno ze vzpomínek po sametové revoluci.

Seznam je chronologický až asi od čísla 28; nevedl jsem jej od samého začátku, ale sepsal později bez ohledu na dobu vzniku, zpětně jsem se dozvěděl, že někteří čtenáři, kteří mě neznali, začali autora nazývat názvem, který si vymysleli sami například „Anonymus“ a existují i označení další.

Pokud nejsou mé samizdaty v knihovně „Libri prohibity“, je to nepodstatné. Lidé si samizdaty kupovali, aby je četli a podle nich praktikovali a ne proto, aby s nimi běželi po revoluci do nějaké knihovny, o jejíž existenci většina z nich nemá ani ponětí. Myslím, ale, že tam nějaké jsou, ale jelikož nemají uvedené jméno autora, nikdo neví, kdo jím je. Jednou mě z této knihovny dokonce někdo volal, něco vyzvídal atd. Nakonec chtěl, abych jim své samizdaty poslal, což jsem odmítl. Tu jednu či nejvýš dvě kopie co mám, potřebuji nutně pro jejich vydávání a archiv.Část těchto titulů byla po revoluci postupně vydána tiskem, část jich na vydání čeká.

Seznam strojopisných samizdatů vlastních prací a vlastních překladů vydaných za vlády komunistů do roku 1989
 

Toto vše podle pánů Dostála a Tomáše neexistuje. Co tato skutečnost o těchto duchovních lidech ukazuje, ať posoudí každý sám. Má nabídka, že se každý může přijít osobně přesvědčit, stále platí.

Očekávat přiznání a omluvu, jako v mnoha dalších případech, nelze. Jen další příval výmyslů s cílem zakrýt to, co zakrýt nelze, pokud svobodně myslíme a nevidíme to, co vidět nechceme. Účelová slepota je bohužel zjevem velmi častým. I komunisté byli přece jen hodní, Jáchymovské koncentráky, popravy a věznění neexistovali atd., jak nás naši nepřátelé stále přesvědčují.