Jdi na obsah Jdi na menu
 


O zlu v nás

27. 3. 2009

Josef Šťastný

(aneb o zlu v mysli Jiřího Vacka, které je v mysli Martina Paříka smiley )

(reakce na článek pana Paříka z 23.3.09 na www.kauza-vacek.blogspot.com)

Když někdo píše o zlu, ještě neznamená, že má plnou mysl zla. Může tak činit pro poučení druhých na základě úspěšného vyrovnání se se zlem v sobě. Přesně to podle mě dělá pan Vacek. V zásadě je možný dvojí přístup: buď se na základě toho, co pan Vacek píše, zamyslím nad sebou nebo to, co píše, obrátím proti němu. Z čeho budu mít asi větší užitek?

Ústřední myšlenkou knihy O jednotě a zlu od pana Vacka není: „Vrcholem moci zla nad námi je přesvědčení, že vlastně žádné zlo neexistuje.“, jak píše pan Pařík. Hlavní „myšlenkou“ je návod, jak se uvědomit jako Jednota. K tomuto uvědomění jsou nápomocné i úvahy o zlu a hlavně rozpoznávání zla v naší bytosti a jeho rozpouštění. To je to zlo, na které pan Vacek hlavně poukazuje. Ukázka z knihy Jiřího Langera ukazuje na něco jiného – podává návod, jak se vyrovnávat se zevním zlem, které nás potká. Netýká se vnitřního zla, které je v nás. Proč jinak by chasidi byli tak horliví ve zbožnosti, když by si mysleli, že s jejich nitry je vše v pořádku? Veškeré zevní zlo, které nás ve světě potkává – hlavně nemoci, stáří a smrt, je pouze důsledkem ega a našich vazeb ke světu, které vedly k tomu, že jsme se zde narodili. Na to pan Vacek neustále upozorňuje…

Snášet svůj osud s pokorou, láskou a odevzdáním je jistě dobré – zamezuje to negativním reakcím mysli na zevní události, ale k vysvobození z koloběhu zrodů (samsáry) to nevede, protože takový postoj nerozpouští ego, nedostatek Boha v nás. K Bohu (vysvobození ze samsáry) vede pouze Bůh a soustředění se na něj.

Dobro a zlo jsou skutečně neslučitelné „entity“ – buď zlo v nás rozpouštíme a „jdeme“ k dobru nebo si zlo v nás necháváme a zůstáváme tam, kde jsme. Proč si pan Pařík myslí, že se pan Vacek psaním o zlu vymezuje vůči svému okolí, mi je opravdu záhadou. Myslím, že to je právě nesmířlivost ke zlu, která pana Vacka dovedla tam, kde je – k dosažení buddhovství ještě za života.