Píše nám opět pan Pivoluska
Jiří Vacek
Dopis otiskuji celý pro poučení hledajících, jak vypadají znalosti duchovní cesty u některých lidí.
Ve své odpovědi se zabývám pouze otázkou átmavičáry. Ostatní ponechávám k posouzení vivéce hledajících.
Snad ještě tolik: ač jsem se s B. Hejhalem bohužel osobně nesetkal, několik let jsem se scházel s jeho přáteli, naslouchal výkladu jeho nauky a prostudoval vše, co jsem z jeho díla si dokázal opatřit.
To, že neodpovídám J.P. osobně není jednak pravda, jednak je nepodstatné. Rozhoduje zda je odpověď správná nebo nikoliv. Rozhodně nejsem povinen odpovídat každému, kdo chce. Když vidím upřímný a pokorný zájem, odpovídám rád, pokud mně síly stačí. Odpovídat lidem typu J.P. je zbytečné, protože jejich namyšlenost je neprůstřelná.
Moje odpovědi také nejsou určeny jim, ale těm, kteří opravdu touží po správném poučení.
* * *
Odpovedám na vaše reakcie uvedene na strankach p.Vacka
18. března 2011
V tomto silně kritickém duchu korespondence KM bez výjimky ke všem pokračuje. Negativně hodnotí i Mahárishiho, o jehož átmavičáře se vyjadřuje jako o narážce na tazatelovu zvědavost. V jiné části knihy zase tvrdí, že provádět átmavičaru je špatné, protože vede k poznání, že člověk je tvorem pekelným. Nepěkné city, pod jejichž vlivem je dopis KM psán, postřehne každý citlivější člověk.
KM sa vyjadril o tom,ze uznaval v celom rozsahu Buddhu,Ramakrisnu,Vivekanandu a Ghoseho.Z lokalneho hladiska Maharisiho,pre urcite pomerne vysoke stupne Krishnamurtiho a pre nižšie stupne Bruntona.Cize ako vidite nekritizoval uplne vsetkych a uplne vo vsetkom a uz vobec negatívne nehodnotil Maharisiho.Jediné na co poukazoval,bolo proste prekrucovanie nauky.K tomu sa staval vzdy nekompromisne.Preto v tomto ohlade kritizoval i Bruntona,pretoze prave skrz neho sa Maharisiho nauka dostala na zapad.Odtial i apel na ten vyrok „kto jsem já“...ktory – uprimne – moze u zaciatocníka viest akurat tak len k tomu,že po objektívnom zhodnotení zistí,ze je vlastne tvor sebecký ci dokonca pekelný a na svet priputaný.Co ineho podla vas by zistil ? ze je snad aniel ? :-)) logicky,co teda ineho ? Ved je to prosté a jasné jak facka a preto to pochopí kazdy priemerne inteligentny clovek.Preto sa KM vyjadril o tom,ze pochybuje že by Maharisi doporucoval taku hluposť.To mal teda Brunton vedieť a zdoraznit,ze tu nejde o otazku „kto jsem já“,ale len o otazku „kto jsem“.A ako sa to malo z tym „kto jsem já“,tak sa to ma aj zo sustredením medzi dve myslienky – co tiez zvestoval Brunton – pricom je jasne ze medzi dve myslienky sa sustrediť nedá.Ide o poucku z mahajany,o com sa tiez KM zmienoval. Cize je jasné,ze tie nezmysly sem doniesol Brunton a na zapade sa toho potom chytili dalsí.Takze aspon vidíte,ako sa prekrúcajú nauky.Iba na to KM poukazuje.Nie je teda ziadny „necita“,ako si o nom kto myslí.Je iba vo svojich hodnoteniach vecný a vsetko vzdy racionalne vysvetli a objasní v suvislostiach,práve bez toho ze by do toho vmiesaval citovosť.
KM z Maharisiho odpovedí hladajucim súdi,že je naprosto jasne,ze ich myseľ odvadzal od vecí nepodstatnych,predovsetkym k Prazdnote.Ked hovorí,aby pytajuci sa skumal,kto sa pýta – tak je to len narazka na to,že je to len ich zvedavosť.I ta zalezitost zo srdcom je dobre zodpovedaná.Dalej KM vyjadril,ze bol tiez dlho v pozicii Maharisiho a hovorieval,ako on a dotazy vnasane na Maharisiho su tak vernou kopiou dotazov,ktore boli kladene jemu.
Cize nejde o ziadne negatívne hodnotenie Maharisiho,či jeho prístupu.Skor ide o špatné vyloženie si toho u tých,ku ktorym Maharisi prehovaral,či ku ktorym sa jeho texty potom dostali,myslim si.
Takže podle Vás pan Vacek nemůže hodnotit dosažení BH na základě jeho výroků, ale vy ho hodnotit můžete na základě dopisů KM. BH nemůže hodnotit dosažení KM, protože ho za to stihne karmická odplata, ale KM může hodnotit, jak dosažení BH, tak všech ostatních mistrů.
O co vám jde? ...Viem to, pretože o tom píše Květoslav Minařík... .zřejmě vám výroky pana Minaříka dávají smysl, tak ho považujete za duchovní autoritu, stačí vám k tomu, abyste...k tomu, aby někoho hodnotil ako velkého a opravdového Mistra... a řídil se jeho názory, například na pana Hejhala. Tak co na tom shledáváte za podivné? Sám to děláte.
Myslím si, že pan Vacek rozpozná duchovní úroveň jiného člověka nejen podle jeho psaného textu a pravdy v nich obsažených či praktičnosti pro stezku k Bohu, ale stejně jako např. pan Minařík pozná zaměřením své pozornosti kvalitu dosažení.
Ja som predsa netvrdil ze nemoze hodnotit.Iba som poukazal na to,ze akym sposobom hodnotí.Podla dvoch vyrokov (ktore mozu byt napr.v pohode i prebraté) si byt isty Mistrovstvom niekoho.Stretol sa p.Vacek snád osobne z Hejhalom ??? KM ho osobne poznal a preto som p.Vackovi ten dopis poslal.Tak isto Hejhal ma pravo hodnotit,ale pokial tvrdí nieco,co nema nicim podložené,tak je to hlavne k jeho skode,pretoze sa jeho tvrdenie nezaklada na pravde.Ja KM nehodnotím podla dvoch vyrokov,ale podla celej jeho nauky a to je predsa zasadny rozdiel.A nakoniec,KM predsa vyzdvihol Hejhala v tom,ze mal hlboku a krasnu realizaciu a v tom zmysle bol jedinym z tych vsetkych,ktorí nieco urobili.Takže ?
No pokial si len myslíte,ze p.Vacek spolahlivo rozpozna kvality u inych,tak je to dost málo.Bud máte naprostú istotu,že sa doticný v hodnotení inych nemyli,alebo potom vlastne v kutiku duše pochybujete.Takze trebars ten moj dopis vas potom moze priviest aspon k zamysleniu,za koho to defakto „kopete.“
O co mi islo tym dopisom ? O to,aby sa p.Vacek trocha zabrzdil,pretoze on tiez rad kritizuje a niektore jeho hodnotenia su fakt divné.Takze aby o tom aspon popremyslal a pripustil,ze sa mohol zmyliť,kedže KM sa s tym Hejhalom osobne poznal.
I kdyby měl pravdu, že všichni jím jmenovaní hledající „nic nedosáhli", nevidím jediný důvod, proč to takto hlasitě vytrubovat do celého světa
KM predsa nic do sveta nevytruboval,ale kritiku zmienoval v sukromnej korespondencii,ktoru z dotycnymi viedol.Vzhladom vsak k tomu,ze su uz teraz vsetci dotycní po smrti,tak je mozne z tym vyjst i na verejnosť.
Len tak na okraj:
Mal som pred vcerom z p.Vackom taky sen.Bol ma navstíviť ku mne domov.Bol v mojej izbe a ja som citil ze to koli tomu dopisu.A nejak vlastne pripustil,ze by predsa len nieco na tom dopise mohla byt pravda.Vlastne som bol rád že ma navstívil,pretoze predsa len som si v urcitom zmysle važil jeho prítomnosť.Ja viem ze to je len sen,ale prisiel mi zaujímavý prave v kontexte z tym,ze ste na zmienený dopis reagovali vy - poniektorí jeho ziaci (?) a nie p.Vacek osobne.A tiez je ten sen pre mna potvrdením,ze ziadnu nenavist voci nemu necítim.Z mojej srany som preto otvorený.Slo mi o vec.
Majte sa
* * *
Otázka “Kdo jsem já?“ je hloupost. Alespoň to tvrdí J. Pivoluska. Někteří lidé, jen poněkud pochytí pár poznatků z nějakého oboru, které ani dobře nepochopí a hned musí do světa vytrubovat, jací jsou geniové a jak ostatní musí poučovat.
Pan Pivoluska dělá obrovský rozdíl mezi otázkou „Kdo jsem já?“ a „Kdo jsem?“ Poslední považuje za, jak sám říká, „hloupost“.
Věc se má takto: Čech může říci jak „kdo jsem“ tak i „kdo jsem já“ a obojí je navíc totéž.
Angličan však může říci pouze „Who am I“ (kdo jsem já) a nikoliv „Who am?“ neboli „kdo jsem?“. Poslední v angličtině nelze.
Proto celé točení se o tvaru této otázky je proto zcela nesmyslné a je jen výsledkem nedostatečných znalostí jak české tak anglické mluvnice.
Otázka „Kdo jsem já?“ také nevede, jak tvrdí J. Pivoluska k tomu, že člověk zjistí, že je, cituji jej - „vlastně tvor sobecký, či dokonce pekelný a na svět připoutaný“.
Pan Pivoluska by měl nejprve si alespoň něco pro začátečníky přečíst o džňána józe. Pak by zjistil, že každý průměrně inteligentní člověk, na kterého se odvolává, by věděl, že praxí átmavičáry – pokládání otázky „kdo jsem já?“, předchází analytická práce, ve které rozumovou úvahou žák získá názor, že není ani tělo ani mysl a že hloupost a sobeckost jsou sklony jeho mysli a nikoliv on, jeho pravé Já.
Pak se teprve žák po této nezbytné a nevynechatelné přípravě pouští do samotné praxe otázky „Kdo jsem já?“. Ta nespočívá v tom, že opakuje tuto otázku a odpovídá na ní v myšlenkách.
Právě naopak: se zastavenou myslí zkoumá, co doopravdy je, co je podstatou jeho bytosti neboli jeho pravým Já. Odpověď na tuto otázku také nepřichází z mysli jako myšlenka, ale jako přímá duchovní zkušenost z oblasti nad myslí: počíná se prožívat i proto poznávat ve své pravé podstatě, jež je ryzí vědomí Já jsem. To, že na tvaru pokládané otázky nezáleží, dokazuje i skutečnost, že ji sám Maháriši formuluje často i jinak. Například „Co je mé já?“ nebo „Odkud mé já pochází?“
Existuje i obměna této otázky neboli átmavičáry, ve které si tuto otázku vůbec slovy neklademe, ale pouze si uvědomujeme vědomí, kterými jsme a kterým si vše pozorovatelné uvědomujeme. To je naše známá meditace na sebe si vědomého pozorovatele.
Také je možné se přímo soustřeďovat na vědomí vlastní existence, nepřesně na pocit, že existujeme.
To vše má jediný cíl: odtáhnout pozornost od toho, co nejsme a uvědomit si to, co jsme. Kdo něco takového neprovádí, proto ani neví, o čem mluví. Šíří své nepochopení a je proto nebezpečný druhým, kteří teprve hledají cestu.
Pan Pivoluska by proto měl místo stavění na odiv své chytrosti, postupovat stejně. Rozhodně by mu to prospělo, jako mnoha dalším, kteří se často takto veřejně producírují a dávají nám znát svou duševní a duchovní nadřazenost. To není nic jiného, než duchovní pýcha neboli těžký až smrtelný hřích, který nás skutečně zbavuje milosti boží.
Řekněte sami, je možné nekritizovat takovou nevědomost, která by mohla však mít pro začátečníky katastrofální následky, kdyby je odradilo od stezky „Kdo jsem já?“. Ježíšovo varování: „Běda tomu, kdo pohorší – rozuměj zmate – někoho z těchto mých maličkých, duchovních začátečníků", je třeba brát naprosto vážně.
Za učení nepravd z touhy ukázat svou vlastní velikost, jsou tvrdé duchovní tresty. Zde veškerá legrace opravdu končí. Představa, že si mohu dovolit, cokoliv se mně zachce a nenést za to následky, je velkou léčkou zla, do které se ego snadno nechá zlákat.
Tady však platí nesmlouvavě: „Vědět je povinnost a nevědomost nejen neomlouvá, ale již sama o sobě je velkým zlem“.
Ukázky takovéto základní nevědomosti o samotných základech duchovního života, které jsou tak časté a vždy hlásané s humbukem: „Koukejte, jak jsem chytrý, mně se nevyrovnají ani mistři“, jen znovu a znovu dokazují nutnost hluboké znalosti duchovní literatury, a to ještě jen té skutečně dobré.
Proto znovu a znovu zdůrazňuji, že každý, kdo chce kráčet naší stezku musí dobře znát alespoň tyto tři knihy
Právě v Učebnici átmavičáry najde J. Pivoluska podrobně objasněnou praxi otázky: „Kdo jsem já“, neboli átmavičáry, které vůbec nerozumí a nechápe ani její holou podstatu. O to s větším zápalem se k ní „znalecky“ vyjadřuje.