Podpora
Gábina Rotnáglová
Dobrý den pane Vacku,
uběhlo dlouhých 10 let, kdy jsem naposledy byla na Morávce. Proč se tak stalo, ani sama pořádně netuším, nějak se to prostě seběhlo a stala jsem se "odpadlíkem", sice ne v tom úplně pravém slova smyslu (stále v srdci je cítit jiskřička, která během času hoří s různou intenzitou ). Vážím si toho, co jste pro lidi udělal a děláte, a jsem moc ráda, že ještě jste mezi námi!
Dnes, v období Vánoc, kdy se nitro hlásí o slovo s větší intenzitou, jsem po dlouhé době opět navštívila Vaše stránky. Nikdy jsem nebyla zastáncem veřejného "praní špinavého prádla", ale opravdu mě pobouřilo, že ve skupině okolo Vás se nachází tak hloupí lidé, kteří nějak proti Vám brojí. Je jedno, že jsme se dlouho neviděli ( má škoda! ) a neznám prostředí okolo Vás, ale už to, že existuje nějaký tajný facebook a jsou zasílány amonymy... Vím, že Vás a Vaší rodiny, se to niterně nedotýká, ale podobné události zbytečně otravují prostředí a "hledající" si neuvědomují, že zbytečně plýtvají Vašimi fyzickými silami a sami si hází klacky pod nohy. Asi si neuvědomují, jak je život křehký...
Vy, fyzická osoba máte právo být jako lidská bytost s chybami, a třeba se ostatním zdát nějak pod vlivem léků nebo tak ( neříkám, že to tak je!) a to nic nemění na tom, že Vaše duchovní působení je nesmírné...
Tento dopis je spíše pro ty HLUPÁKY, co si neuvědomují, co je to CESTA a jen bych jim ráda vzkázala, že "I BLÁZEN MŮŽE BÝT PROROKEM".
Pane Vacku, moc Vám děkuji za pomoc, která se mi kdy od Vás dostala a přeji Vám a Vaší rodině hodně pevného zdraví a síly.
Duchovních učitelů je opravdu málo a dá-li Bůh, uvidíme se na meditaci v roce 2015.
S přáním všeho dobrého
Gábina Rotnáglová, Teplice
17.12.2014
Dobrý den,
Dovolte mi, abych se nejprve představila. Jmenuji se Gabriela Rotnáglová a pocházím z Teplic. Na duchovní stezce jsem spíše stagnující laik s velmi vyvinutým empatickým cítěním. V minulosti jsem párkrát navštívila Morávku a meditace s panem Vackem s prokazatelnými výsledky ( jeho nehmotné působení je patrné dosud, i když jsme se již 10 let neviděli ). Čas od času navštívím „modré stránky“ a i ty „meruňkové“. Nemám ve zvyku, se k věcem, které pan Vacek řeší, vyjadřovat. Dost mě mrzely spory s Avatarem (pana Tomáše a Míly si obrovsky vážím, zároveň i pana Vacka).
Pokusím se být stručná. TOUTO CESTOU VYJADŘUJI PODPORU panu Vackovi, i když nejsem obeznámená se situací, a ani se v tom nechci více nimrat. Jen chci HLASITĚ vyslovit svůj názor. Ať se Jirka Vacek projevuje navenek jak chce ( často může být špatně pochopen ), JE VELMI SMUTNÉ, že se takové spory dějí v jeho okolí. Nejsem žádný fanatik, který by padal na kolena a byl hlavou o zem ( i když, pokud se nejedná o uctívání Mistrova těla, ale toho nehmotného, tak i to by bylo přínosem ), jen chci říct, že jsem myslící bytost a ne slepý fanatik bez rozlišování.
Život je velmi křehký a mám opravdu velkou radost, že Jirka ještě žije. Vzhledem k jeho věku a velkému vypětí (cítím, že je fyzicky náročné pomáhat duchovně hledajícím, zároveň i přesuny a pobyty na meditačních seminářích, nejsou procházkou růžovou zahradou), je do nebe volající, aby byl jakkoliv očerňován a byl mu znepříjemňován život! Člověk má mít svůj názor a ne jako slepá ovce následovat bez rozumu fyzickou osobu (nebezpečí vlivu špatné osoby), to je určitě v pořádku, ale zároveň existuje také morálka a soucítění, a když už nectí člověk mistra (vnitřního), tak alespoň člověka (běžná lidská úcta). Jirka nám všem dal VELKÉ DARY, a snad dá-li Bůh, ještě nám toho spoustu předá, i kdyby se projevoval jakkoliv. Opravdu jsem brečela, co má teď kolem sebe za hlupáky...
Pane Vacku, mám Vás ráda!
Gábina Rotnáglová
19.12.2014