Pro paní Maškovou
Jiří Vacek
Pavla Mašková nám všem zaslala dopis (Nadhled - vědomé čtení na www.jitrnizeme.cz, 18.01. 2006), na který odpověděl pan Pařík na Jitřní zemi 18.1. 2006 v článku s výše uvedeným názvem.
Píše: „Podle pana Vacka ega nemohou být krásná, protože jsou od Boha odpadlí a z podstaty zlá a ošklivá“. Má pravdu a za tím si stojím. Všechny pravé stezky k Bohu vycházejí z našeho odpadnutí od Boha a jsou prostředkem, jak tento stav jedince, pro který se vžilo označení ego, křesťané říkají padlý Adam nebo mluví o prvotním hříchu, byl odstraněn a my se vrátili k Bohu. Kdyby ego nebylo zlem, byly by všechna náboženství a stezky k Bohu zbytečné. S mým názorem souhlasí i Míla Tomášová, jak jsme viděli ve výňatku dopisu Alešovi Adámkovi. Jasně říká, že máme studovat duchovní literaturu, meditovat, očišťovat se a ovládat svou mysl. Pokud ji, říká, neovládáme, skončíme tam, kam směřuje. Podává tím stručný, ale výstižný popis stezky, kterou učím i já. To, co je předmětem našeho úsilí, je odstranění ega, stavu vědomí, které nezná svou božskou podstatu a obnovení jeho božského života, v tom jsme spolu s Mílou zajedno.
S čím jsem nesouhlasil byly výroky, ke kterým došlo na sklonku jejího života, které lehce mohli hledající svést k přesvědčení, že na egu není nic zlého, a že není oč usilovat, což se také bohužel stalo.
Proč k tomu došlo, že se Míla později vyjádřila jinak v rozporu se svým dřívějším názorem, nevím. Mohu se jen domýšlet a nikoliv něco tvrdit. Proto s touto výhradou: Starý a nemocný člověk je velmi zranitelný a bezmocný. Je proto značně závislý na svém okolí a na jeho pomoci a dobré vůli. Pokud by se do značné míry nepodřizoval těm, kteří mu pomáhají, vystavoval by se riziku, že tuto pomoc ztratí. Navíc nebyla v této situaci sama, byl tu i mnohem starší její manžel. Její knihy vydával Avatar, který je také korigoval. To vše mohlo způsobit, že se do nich vloudily ony názory o neškodnosti ega a zbytečnosti úsilí.
S čím jsem nesouhlasil, byly právě tyto výroky. Tento nesouhlas rozhodně není neúctou a za něco takového jej mohou považovat pouze fanatici a nikdo jiný. Vyjadřování nesouhlasu je mezi duchovními učiteli zcela běžné a nikdo, kdo myslí svobodně, jej nezpochybňuje jako něco nepatřičného. Doklady o tom nalezneme i v Novém zákoně, kde například apoštol Pavel kárá apoštola Petra za to, že od Ježíšových stoupenců vyžaduje plnění židovských předpisů jako je obřízka či jídlo. Oba měli rozdílné názory, ale ty nebyly důvodem k nějaké vzájemné nenávisti. Takových případů rozdílných názorů světců, mudrců, a dokonce i spasitelů bychom nalezli mnoho. Ramana Maháriši naprosto jasně vyjádřil svůj nesouhlas s některými výroky či názory Rámakrišny, Krišnamurtiho, Aurobinda, Ganapatiho i Swami Ramdase. To není nepřátelství ani neúcta. Přátelství a vzájemnou úctu Ramany s Ramdasem či s Ganapatim to vůbec nenarušilo.
Pouze fanatici a zlí lidé v nesouhlasných názorech vidí zlo a zlem – nenávistí, lhaním, pomluvami a vyhrožováním odpovídají. Přesně to je i podstata sporu s mými nepřáteli. Jsouce zlí, vidí všude jen zlo. Lžou již od samého začátku tím, že Tomášovi urážím. Pro ně je totiž urážkou Tomášových vyjádření jiného názoru než jejich, což je zcela nesmyslné. Pan Pařík uvádí, že se na jeho stranu přidali i jiní. Kdo jsou tito spojenci?
Na prvém místě jmenujme pana Aura. Píše o nás například, že jsme prasata, která se válejí ve vlastních výkalech a podobně. Soudí, že čím je sprostší, tím je upřímnější. Dalším je travestita Jirka alias Tereza Vacková. Podvodník, který předstírá, že žije jednotu, ale ochotně šíří pomluvy pana Paříka. Pan Dostál, který nám vyhrožuje likvidací pomocí zásahu mocných přátel a vymýšlí si jednu lež za druhou: mám sazbu knih zdarma, mé samizdaty neexistují atd., chce mě také kádrovat pomocí estébáků, kteří mě za komunistů pronásledovali, a svých kolegů z Ministerstva vnitra. Další jsou udavači, kteří se nestydí mě veřejně křivě obviňovat z rozdávání drog. Tak bych mohl pokračovat ještě chvíli. Opravdu pěkní spojenci a zvláštní pomocníci bránící památku Tomášových.
Prý dostal i spoustu sprostých dopisů od mých přátel. To je vůbec poprvé, co se zmínil i o nesouhlasných reakcích. Dříve je zamlčoval a vydával se za mluvčího většiny a hle najednou existuje i tolik nesouhlasu s jeho výlevy a ještě se mu diví. Jaká opovážlivost mít jiný názor než on. To je přece sprosté. Zapomíná ovšem, že jeho článek v Doteku byl sprostou snůškou lží a pomluv, které byly vyvráceny slušným a věcným způsobem mými přáteli, jak si každý může přečíst v Doteku nebo v „Jak jsem hledal Boha“. Pro pana Paříka je ovšem sprosté a urážlivé vše, s čím nesouhlasí. Každé vyjádření rozdílného názoru jakkoliv věcné a zdůvodněné, je urážkou a „dehonestací“. Schválně si dělám seznam pojmenování, která mně udělil on a jeho spojenci. Zde jsou některá. Jsem prase, duchovní bankrotář, lžiguru, karikatura satgurua, podvodník, lhář, harpagon, megaego, skrblík, jsem duševně chorý a některá další. Slušný člověk ví, co si má o takovém počínání myslet. Těm druhým není pomoci. Bude jim naměřeno stejně, jako měří mně, což se již i začíná zákonitě naplňovat.
Pan Pařík píše, že cituji přesně: „Pro leckoho může pan Vacek mít jisté charisma, ale to samo o sobě není dokladem duchovní vyspělosti a moudrosti“. Opravdu? Jak na to přišel? Malý bohovědný slovník i další zdroje, nám říká něco jiného. Cituji přesně: „Charismata se nazývají v teologii ony milosti, jež jsou určeny hlavně k posvěcení druhých. Jsou to dary zcela závislé na svobodné činnosti Boží. Zvláště v životě prvních křesťanských obcí se ukazovalo nejrozmanitějším způsobem působení Ducha svatého (glosolalie, dar prorokování, mimořádný dar víry, pronikání do nitra druhých, odhalování stavu jejich duše aj.) Tyto účinky Ducha mimořádně posilovaly náboženský život prvních obcí. Přesvědčovaly nevěřící, věřícím dávaly jistotu“. Potud slovník.
Charismata pocházejí od Ducha svatého, který se jimi projevuje danou osobou. Pokud slovník mluví poněkud teologickým jazykem, pak si jej přeložme. Charisma „posvěcování druhých“ je působení, které je přivádí k Bohu neboli učitelským a mistrovským působením. S tím souvisí i „pronikání tímto Duchem svatým do nitra druhých“, což není nic jiného než ono mlčenlivé vyzařování mistrova božství, které je největší pomocí pro žáka na stezce, jaké existuje. „Odhalování stavu duší“ je rozpoznávání charakterových nedostatků hledajících, jejich omylů, což je ono „kritizování“, za které jsem neustále napadán. Ve skutečnosti právě toto je velkou pomocí pro každého upřímného hledajícího.
Pane Pařík, vy jste, samozřejmě nechtěně, odhalil a přiznal co jsem. Co lepšího o mně kdo může říci než, že mám „charisma“. Jestliže charismata neoceňujete a znevažujete je, odhalujete vy sám, co jste. Nepřítel Ducha svatého, který znevažuje jeho dary. Ti, co nejsou z Ducha svatého, jej ani jeho dary neuznávají. Toto neuznání takovými lidmi je osudem všech duchovních učitelů. Ti, co nejsou z Ducha, je pomlouvají a pronásledují. To není „jejich karma“, ale nepřátelství zla ke světlu.
Narodil jsem se na svatodušní svátky, což již samo o sobě něco napovídá. Od svého mládí jsem cítil k Duchu svatému velkou lásku a nějak samozřejmě jsem cítil, že k sobě patříme. Také jsem se k němu často obracel a stále ještě obracím a je mně – mohu říci nám – spolu dobře. Pokud jej a jeho dary znevažujete, ubližujete sám sobě. Připravujete se o něco, o čem nemáte ani tušení.
Takže paní Mašková a další vám podobní. Toto není boj dvou duchovních skupin, ale dobra se zlem, který je pro náš svět příznačný. Pokud si ve své samolibosti myslíte, že se vás netýká, že jste nad něj povzneseni, pak jste již vážně tímto zlem ohroženi. Kdo nedokáže rozpoznat zlo jako zlo, je duchovně slepý a je již v jeho moci. Kdo je pod jakoukoliv záminkou ke zlu snášenlivý, pak již je stejný jako ono. Každý pak má, k čemu ho jeho srdce nebo mysl, jak říká Míla, táhne. Výjimky neexistují, nevědomost neomlouvá a sama je již zlem. Každý zodpovídá sám za sebe a sám také nese svou karmu, kterou si vytvořil. Ti, kteří svádí druhé, nikomu v jeho špatném osudu, ke kterému mu dopomohli, nepomohou.