Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Zevní rozklad našeho společenství právě probíhá. Je výsledkem dlouhodobého šíření nepřátelství, zlých citů a znevažování mistra, který společenství založil a vybudoval.

Provedení a dokonání zevního rozpadu se ujal Pavel Dymanus. Kdo jej k tomu přiměl, ať na podkladě toho, co se událo, si rozhodne každý sám.

Pavel na vyvolání rozpadu měl svůj plán. Nejprve se snažil vyvolat střet u nás doma na meditaci, kde přečetl ony tři známé anonymy, které dostal on (!), Miluška a já, které hrubě a lživě obviňovaly jednoho z našich mistrů, jímž Zuzka je.

Protože jsem zakázal se s tímto lživým anonymem zabývat, nedošlo k hádce a tak plán tentokrát Pavlovi nevyšel.

Tak vymyslel nový. Na další úterní meditaci 16. prosince u nás doma hrubě a nenávistně napadl Pepu Šťastného a mne. To, že nešlo o náhodu, okamžité pohnutí mysli, je zřejmé z toho, že hodil Pepovi doma dopředu spočítaný sáček s penězi, zbytek poplatku za klub a zrušil mu členství.

Jelikož jsem stále nedopustil hádku, Pavel mne večer v klubovně před lidmi velmi zvýšeným hlasem napadl jako lháře. Nemohl jsem udělat nic jiného, než odejít, což bylo Pavlovým cílem. Celé dění je shrnuto na webu v článku „Útoky zla vrcholí“.

Od té doby Pavel pokračuje ve vyhazování jednoho z mých přátel po druhém z klubu, jakmile se mne na webu zastane. Naposled tak včera vyhodil Petra Bělského jen 2 hodiny po zveřejnění jeho článku na webu.

Pavel zavedl v klubu skutečné „samoděržaví“. Usurpoval si právo vyhodit z klubu 2 mistry – Zuzku a mne a všechny, kteří se k nám chovají slušně. To je v naprostém rozporu s tím, že klub byl určen bez rozdílu všem hledajícím a nikoliv jen těm, kterým to Pavel dovolí. Proto také mnozí klub podpořili včetně značných peněžních částek. Toto vše si nyní Pavel naprosto neprávem přisvojuje jako své výhradní vlastnictví.

Svým chováním Pavel dnes znevažuje to dobré, co zřízením klubovny udělal a za co jsem si jej vážil.

Kampaň proti nám pokračuje i jinak „úspěšně“. Pro stáří a nemoci nám dělá úklid domácnosti potíže. Proto nám někteří přátelé s ním pomáhají. Není to zas tak velká dobročinnost. Mnozí z nich při meditacích po většinu týdne používají náš byt včetně koupelny a záchodu, takže i určitá část nepořádku a nečistot je i po nich. Uklízí nečistotu a nepořádek, který z části sami dělají. Za ty, kteří k nám nechodí meditovat domů, uklízím jejich vnitřní nečistoty ve společné meditaci v klubovně i když ne pouze sám. Takže i oni mají co vracet.

Teď však působením nepřátelské kampaně proti nám dostáváme SMS typu: „Nepřijdu pomáhat, protože bych se necítil nebo necítila u vás dobře“.

Co k tomu říci, když dotyční se necítí dobře ve společnosti mistra? Jen to, že je jim jejich zlé nepřátelství milejší.

Výsledkem Pavlova tažení a duší s ním spřízněných v jejich pronásledování dvou mistrů a jejich přátel je, že nechodím do klubovny a přemýšlím:

Jaký smysl má meditovat s lidmi a rozpouštět jejich nečistoty, které jim brání v pokroku na stezce, když nejen neprovádějí očistu, nerozlišují, ale neustále ve své mysli vytvářejí nové a nové zlé síly nenávisti a jim podobné? To nemá smysl.

Jen se v meditaci s mistry trochu očistí, vzápětí ochotně vytvoří nové, ještě horší zlé síly než ty, které meditací rozpustí. Pak si všichni mistři včetně Krutinových stěžují, jak jsou v důsledku takových meditací unavení, vyčerpaní a nemocní.

Takže výsledkem Pavlova snažení, jeho inspirátorů a podporovatelů je, že již nechodím do klubovny a pravděpodobně nebudu jezdit ani na naše semináře s výjimkou Morávky. Veřejných meditací v Praze a v Hradci Králové se zúčastním. Meditace u nás doma budou pokračovat. To vše úměrně zdraví 83 let starého těla. Udělám jim ochotně tu radost. Zbavím se jen hrozné zátěže jejich zla. Ostatní ať jim za jejich snahu vyjádří uznání.