Vlastně nevím...
Ondřej Raif
Vlastně nevím, komu chci adresovat tento můj dopis. Zda panu Vackovi, či panu Krutinovi, nebo nám žákům duchovní cesty. Jsem moc rád a považuji za velké štěstí, že „máme“ pana Vacka a pana Krutinu... Jsou to oba duchovní mistři. Já osobně mám knihy od obou a velmi si jich považuji.
Samozřejmě, pan Vacek již publikuje déle, a po pravdě, je faktem, že nebýt právě jeho knih a překladů, kdo ví, kde bych teď byl se svým meditováním a životem vůbec.
Oba píší o stejném cíli, a každý trošku jinak... Jsou tam malé rozdíly v tom, jak používají slova, ve snaze vysvětlit nám žákům, jak dosáhnout duchovního cíle. No a my žáci, protože ještě nevíme nebo pevně nespočíváme v duchovním cíli, ještě jsme se nedostali do úrovně „nad myslí“= „nad slovy“, nezbývá nám, než se pevně držet toho duchovního „softwaru“, čili těch slov. Takže od toho je již blízko ke lpění na slovech a ke lpění na mistrově osobě.
Nedávno jsem byl u své známé kamarádky půjčit si od ní nějakou knihu od pana Krutiny. Půjčila mi ji a říkala, že: „...stejně, Vacek je nejlepší...“. Nic víc, prostě jen svým způsobem vyjádřila, že způsob podání nauky panem Vackem jí vyhovuje víc.
Já osobně používám „software“ obou mistrů. Vlastně se mi moc líbí „software“ mistra Dógena. A propos: vzpomínám na jeden koán, který bychom si my žáci měli opakovat: hádají se dva mniši při pohledu na vlajku ve větru: „Vlajka se hýbe!... Ne, to vítr se hýbe!“ A mistr jim říká: „Vaše mysl se hýbe“.
Je to jak v těch kung-fu filmech... Dvě školy... A žáci, kteří se mydlí o to, kteří jsou lepší nebo který styl je lepší.
Jsou zde pro nás dva mistři. Pan Vacek a pan Krutina. Ten, kdo k tomu začne cokoliv přimýšlet, měl by být napomenut mistrem: ...nemysli... vnímej vědomí (nebo tak nějak)... nepředstavuj si TO!
My žáci se prostě někdy chováme hloupě. Jak strašně nám záleží na osvícení. Až z toho lpíme na všech těch věcech, co na cestě k osvícení potkáváme... Mistr řekl žákovi, ať zamete dvůr. Žák zametl i poslední lísteček. Pak přišel mistr, zatřásl stromem, až z něj popadalo listí: „Teď je zameteno“.
Jsem jen nafoukaný nevědomý žák. Vlastně to vím.
P.S. Děkuji panu Vackovi a panu Krutinovi za jejich knihy... Mají pro mne obrovský význam. Přeji jim mnoho zdraví a osvícených žáků= mistrů.
Ondřej Raif
„Když vzlétne pták, jeho peří spadne; když se pohne ryba, zakalí se voda“.