Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kolektivní vina existuje

24. 8. 2013

Jiří Vacek

Samozřejmě, že víme: mnoho dnešních Němců si uvědomuje, jakých zločinů se za války dopustili a snaží se válečné zločince potrestat.

Otázka je, kolik jich je. Na konci války prakticky všichni Němci až do poslední hodiny bojovali za Hitlera a přáli si vítězství a ve válce, kterou vedli, nespatřovali nic zlého. Všichni Němci v té době přijali Hitlerovy nacistické názory; nejen přijali, ale také za jejich uskutečnění bojovali a proto se dopouštěli těch nejhorších zločinů proti lidskosti. Jinými slovy: všichni Němci za války byli nacisty a jako nacisté se i chovali. Jasně o tom vypovídají v dnešní době točené válečné dokumenty. Například ČT2 vysílaný kanadský dokument „Největší tankové bitvy“, který byl natočen zcela nedávno v roce 2010.

Všichni vojáci Wehrmachtu v nich tvrdí, že bojovali za svou vlast a vůbec jim nevadí, jaká vlast to byla. Z jejich výpovědí zaznívá i patřičná hrdost, jak dobře bojovali a jak to spojencům někdy „nandali“. Mluví tak ještě dnes, v dnešních dnech. Nezměnili se ani v nejmenším od dob války. Když důstojník SS popravil 21 skotských zajatých vojáků ranou z pistole do týlu, nikdo z nich ani slovem neprotestoval. Přes tento a jim podobné hrůzné zločiny, které spáchali, se stále považují za hrdiny bez bázně a hany.

Jiní Němci a není jich málo, všemi prostředky tyto zločiny zastírají a popírají a z nás, z obětí, dělají sobě rovné a zločince.

Při stíhání válečných německých zločinců Němci vycházeli z pochybného výmyslu: kolektivní vina neexistuje. Když tuto lež domyslíme, pak zjistíme, co nám sugeruje: „Zločinné kolektivy mohou páchat své zločiny beztrestně“. To je také skutečný cíl, který hlasatelé této nemravnosti sledují: zamezit potrestání zločinných kolektivů.

Požadavek zjištění osobní viny a právo na vlastní soudní proces, jak německá spravedlnost v dnešních dnech zjistila, vede ve většině případů k nemožnosti nalézt viníky i těch nejhorších zločinů spáchaných zločinnými kolektivy. Dozorci z koncentráků unikali potrestání, protože jim nebylo možné prokázat vraždy, které spáchali. Oběti jsou mrtvé a dokázat, koho který dozorce v koncentráku zavraždil, se ukázalo ve většině případů nemožné. Tak unikal potrestání jeden vrah za druhým.

Proto německá justice – bohužel až dnes – pochopila nesmyslnost a zlo tvrzení o neexistenci kolektivní viny. Dnes vychází ze základního předpokladu, že každý, kdo působil v koncentračních táborech, podílel se na zločinech v nich páchaných. Proto je nyní pouhé samotné působení v koncentračních táborech považováno za trestné a za zločin. Konečně. Kolik vrahů ušlo potrestání pro respektování zlého výmyslu „kolektivní vina neexistuje“, můžeme jen tušit. To je názorná ukázka nepravého humanismu, který nadržuje vrahům a znemožňuje jejich potrestání.

Hloupá dobrota je obrovská výhoda pro zlo, zejména pro totalitní režimy. Ne nadarmo komunisté takové lidi nazývají „užiteční idioti“ a velmi si je pěstují. Jsou velkými spojenci nacistů i komunistů.