Komunisté stále vraždí
Jiří Vacek
Představa, že světu nehrozí komunistické nebezpečí nebo že se komunisté změnili k lepšímu, je velká a nebezpečná iluze. Jednou z nejmocnějších mocností světa je stále komunistická Čína. Je také státem nejlidnatějším. Jako všude, kde komunisté mají plnou moc i v Číně bezohledně pronásledují vše, co je opravdu duchovní.
Následující výňatek z Lidových novin z 3.4.2007, viz článek „Májový apríl“ Jana Rejžka, je toho názorným a nikoliv ojedinělým dokladem.
Škoda, že média pominula vystoupení čínského politického vězně Čao Minga. Jako jeden z praktikujících stoupenců metody Falun Gong byl dvaadvacet měsíců vězněn ve vyhlazovacím táboře, trápen elektrickými šoky a se štěstím unikl vražednému odebírání orgánů zaživa, které se tam běžně děje. Dosud bylo umučeno 3010 stoupenců tohoto meditativního cvičení a učení snášenlivosti a skromný mladík konstatoval: „Dobří lidé jsou největšími nepřáteli totalitních režimů“.
Miloslav Randsdorf by na oplátku jistě hbitě vypočetl, kolik lidí pro změnu upálila katolická církev. (konec výňatku)
Tak to jsou ty vznešené myšlenky komunismu v praxi, které pan Pařík tak neúnavně obhajuje. Co kdyby se tak zeptal jednoho z těch pronásledovaných stoupenců Falun Gong, co si o komunistech myslí a zda souhlasí s jeho tvrzením, že členství v komunistické straně je slučitelné s duchovní stezkou? Co by mu asi řekli po absolvování takového vyhlazovacího, promiňte přece po komunisticky převychovaného tábora? Představme si, že by členem komunistické strany byl i stoupenec pronásledované skupiny. Je to vůbec možné? Pronásledoval by přece sám sebe. Podle pana Paříka se nevylučuje, aby Drtikol jako mystik byl na stezce a jako komunista všechny, kteří na stezce jsou, pronásledoval. Kdo chce podrobnosti o tomto pronásledování ať si přečte dílo J. Sanitráka „Dějiny české mystiky“ nebo moje paměti „Jak jsem hledal Boha“. Je zajímavé, že výňatky z nich, ve kterých líčím, jak jsme si užívali pod těmi „hodnými komunisty“ včetně Drtikola, kauza-vacek netiskne. Proč asi?
Jen přítel komunistů nebo dokonce sám komunista může zastávat taková stanoviska. Když jde ještě tak daleko a skandalizuje odpůrce komunistů jako zbabělce a z obětí komunistů dělá viníky, každý rozumně myslící člověk by měl mít jasno, čí zájmy pan Pařík hájí. Odpůrce a oběti komunismu rozhodně ne.
Je mým přesvědčením, že každý, kdo alespoň nějak narušoval komunistický režim, si zaslouží úctu, protože riskoval mnoho. V padesátých letech dokonce život. V duchovní oblasti to platí zvlášť o těch, kteří se nějak podíleli na vydávání duchovní, tehdy naprosto zakázané literatury a riskovali za to vězení. Někteří a není jich málo, se v něm dokonce ocitli. Plivat po nich nenávistné nálepky zbabělců a další, to je přesně ten způsob, s jakým se komunisté vypořádávali s tak zvanými „nepřáteli lidu“. Pan Pařík má tyto komunistické způsoby v krvi.
Myslím, že by bylo vhodné, aby se do této záležitosti vložili všichni, co o tomto pronásledování něco vědí a zveřejnili své vědomosti. Již jen proto, aby ukázali pohádky o dobrých komunistech v pravém světle a hlavně pro poučení těch, kteří již vznešené ideály komunistů, jak je pan Pařík s oblibou nazývá, nezažili na vlastní kůži. Proto, aby věděli, co je čeká, když se opět vlivem politické netečnosti voličů komunisté znovu zmocní moci.